Walk Hard: The Dewey Cox Story - 70%

Wrong kid died.

Kdo by to byl řekl, že chlápek s neznámým jménem, Judd Apatow, byl v loňském roce vyhlášen nejmocnějším mužem Hollywoodu. Má totiž na kontě 2 nejúspěšnější (a nejvýdělečnější) komedie minulých dvanácti měsíců - teenagerovský Superbad a vztahovou (jestli se to tak dá říci) Zbouchnutou. A aby toho nebylo málo, poslední prosincový týden vpustil do amerických kin další ze svých (tentokrát scénáristických) výplodů - Walk Hard. A ani tento snímek za těmi předchozími nikterak nezaostává, ba co naopak, Zbouchnutou v několika chvílích i převyšuje.

Nutno také podoknout , že tentokrát se již nejedná o neustálé fuckování a spoustu iprovizovaných scén poslepovaných na sebe. Walk Hard si utahuje především z hudebních filmů poslední doby - Walk the Line a Raye - a to v míře vrchovaté. Z prvního jmenovaného si dokonce vypůjčilo většinu dějové linky, s tím, že Apatow do scénáře připsal několik lehkých děv a dětskou linii navíc. Sledujeme tak malého chlapce, který v raném věku rozpůlí při souboji mačet svého sourozence(!), aby se s ním poté ještě minutu bavil o životě(!!). Jak ale Dewey dospívá, objevuje svůj skrytý hudební talent a postupně se propracovává na vrchol hitparád, přičemž dokáže urazit i kdejaké hudební velikány, Elvisem počínaje a Beatles beroucí LSD konče.

Celý film táhne skvělým způsobem John C. Reilly a přesně naplňuje styl života Johnnyho Cashe vyhnaný do extrému. Stačí se ostatně podívat na plakát a představit si podobný obrázek natažený na 2 hodiny. I když se jedná o komedii, pochvalu si zaslouží písničky, které jsou maximálně chytlavé a vytahují Walk Hard na jakousi úroveň normálnosti, namísto bezmyšlenkovitého parodování. V tom to zchytají především stokrát omílaná filmová klišé, jež jsou zde vyhnána do takových extrémů, až si řeknete, že to ti filmaři v ostatních snímcích nemohli myslet vážně (ano, opět ten Apatow).

Za zmínku stojí i mnoho komediálních situací či jen úsměvných gagů. Garantuji vám že až uvidíte Deweyho jak totálně našrot nahrává svoje "mistrovské dílo"nebo jak si hraje s bratrem, budete smíchy zvracet. Škoda jen těch několika slabších vtipů a předvším přestřelené stopáže (viděno v prodlouženém director's cutu), neboť 2 hodiny jsou na komediální taškařici až moc a podobně jako u Zbouchnuté sráží Deweyho dolů.

Superbad sice zůstal navrcholu, Walk Hard se ale nemá vůbec za co stydět. Nabídne několik ultimátních vtipů, chytlavé písničky a skvělého Johna C. Reillyho. To vše zabaleno v pěkném dobovém hávu a ozdobeno pekelně svůdnou Jennou Fischer. Když se podívám na kinovýhled a vidím kolik toho má Apatow dokončeného nebo na čem pracuje, nezbývá mi jen věřit, že se blýská na lepší komediální zítřky. Tento žánr to ostatně potřebuje jako sůl.

P.S. Pro fanoušky Walk the Line povinnost.