Tak jsme se zase všichni pěkně sešli. Některým to trvalo jen tři roky (režisér Justin Lin), jiným rovných šest (Paul Walker) a jistí jedinci se uráčili vrátit až po krásných osmi letech (Vin Diesel). Hezké. Od té doby se toho docela dost změnilo, Vin Diesel si totiž takřka totálně zničil kariéru (právě proto asi vkročil do tohoto projektu poslední záchrany), Walker to po Zběsilém útěku málem zabalil úplně a Lin? Ten se zřejmě dal po obludné Tokijské jízdě na dodatečné kurzy režie, nebo tak něco. Otázkou zůstává, jestli mu to prospělo.
Nemá smysl se v článku nějak dohadovat nad vskutku obskurními překlady jednotlivých titulů nebo skutečností, že Vin Diesel podepsal k filmu smlouvu jen proto, aby si mohl natočit dalšího Riddicka. Takže směle ke snímku samotnému.
Dějově se jedná o naprosto klasický koncept těžící z nostaligických prvků, jenž je naroubovaný na bez problémů zaměnitelnou zápletku. Zkrátka a dobře, jedna z vedlejších postav zemře, tudíž se ji dvě ústřední tváře vydávají pomstít a to takovým způsobem, aby kolem toho bylo co nejvíc cool závodů, pohodové muziky a sličných dívek. A aby to moc nedávalo smysl.
Abych se vrátil k prvnímu odstavci, Lin se skutečně zlepšil, což velmi dobře koresponduje hned otevírací scéna, kde je nám podáváno z trailerů již známé přepadení náklaďáku, ovšem ve značně prodloužené verzi. Když to vezmu kolem a kolem, dala by se úvodní akce považovat za vrchol filmu, poněvadž přichází s klasickým oldschoolovým provedením (tedy několik více či méně očekávaných starých známých, fajn rockový podkres a několik cool pohledů do kamery) a se svou bezproblémovou přehledností si na nic nehraje.
Se zbytkem filmu (potažmo akcí) už je to o malinko horší. Jediným konkurentem (i když pořád prohrává na body) je tak fajnová jízda městem za plného provozu, která jakoby vypadla z Need for Speed (to GPS tam asi nebylo tak úplně náhodou). V ostatních případech si ale Lin buď neúspěšně hraje na Paula Greengrasse (rozklepaná kamera), což je ve většině případů předem prohraný souboj nebo ve dvou případech servíruje extrémně odporné CGI závody (i tady to připomíná NFS, ovšem v horším slova smyslu), které filmu zásadně podrážejí nohy. O to více zamrzí, že jedním z případů je i samotné finále.
Na Rychlé a zběsilé by se vůbec dalo plivat docela dlouho, poněvadž skýtají vskutku ohromný potenciál, ovšem dokážou ho proměnit ve zlato jen v některých momentech. Nemá smysl zaobírat se rutinním scénářem, který do sytosti naplňuje klasickou hollywoodskou škatulku se všemi možnými klišé, jako spíš faktem, že Rychlí za zběsilí nepřinášejí do zaběhnuté série nic moc nového.
Film sice výborně funguje ve chvílích, kdy se obrací do minulosti, ať je to kopírování hudby v určitých momentech nebo jen klasický úsměv "pod fousy" jedné z dřívějších postav, jakmile má ale Lin přijít s něčím v sérii dosud nevídaným, potřebná invence mu k tomu chybí, za což bych ho velmi rád proplesknul. V jeho režii se totiž Rychlí a zběsilí mění ve stereotypní záležitost, která je lehce zaměnitelná s jakoukoliv jinou průměrnou jednohubkou. A teď vem čert těch několik scenáristických kliček, které mě vyvedly několikrát z míry takovým způsobem, že jsem zapomněl, o co se hlavní postavy na plátně vůbec snaží.
Klíčem k (alespoň částečnému) úspěchu je tak hlavně výborný casting. Ať si recenzenti kolem mě říkají, že Vin Diesel přibral a jeho pohledy do kamery, které byly dřív cool, už mu nebaští. Blbost, ten kluk je zase ten největší macho, který strká do kapsy zbytek hereckého ansámblu mrknutím oka. Walkerova one man show ze dvojky je sice tatam a herec tak vedle svalnatějšího kolegy působí místy jako pouhá podržtaška, i on si ovšem najde několik svých momentů, kdy utrousí nějakou tu suchou hlášku. Záporák sice za moc nestojí, nicméně do karet mu hraje fakt, že má kromě sličné asistentky i hoodně slušnou káru.
Čímž se dostávám k vozovému parku, kterému konečně dominují pořádná auta. Tunerské hračičky vystřídaly k mé radosti pořádné americké svaly (heslo "objem ničím nenahradíš" nikdy nesedělo víc) a pomyslnou kaňkou tak je akorát vyloženě debilní závěrečná Impreza. Chválu můžu pět i na klasicky povedený (v tomto případě však rovnou výborný) soundtrack, který dodává každé druhé scéně (i té nevýrazné honičce z traileru) patřičný drajv, ať už se zrovna v sedačkách pohupujete do rytmu ostrých beatů nebo se na vás z plátna valí poctivá rocková vypalovačka.
Ptáte se tedy, jestli je to, jak Vin Diesel říká, jako za starých časů? Abych se přiznal, ani moc ne. Je sice pravda, že to celé mohlo skončit TÁKHLE velkým průserem, ovšem i od nastálé skutečnosti žádám víc. Nostalgické pozlátko totiž nedělá celý film a Rychlí a zběsilí i přes svůj neoddiskutovatelný potenciál nepřináší do série nic moc nového. Ovšem lhal bych, kdybych tvrdil, že jsem si je místy vážně neužíval, i když to byly spíš výjimečné momentky. Díky za Vina a zbytek starých tváří, díky za úvodní sekvenci a několik pomrknutí na diváka, i tak bych si ale tu pětku dal s někým jiným než s tebou, Line. Tu luxusní Španělku ale beru všema deseti:-))
P.S. Dilema s procentuálním hodnocením není podle mě moc podstatné. Trošku se ale obávám, že napodruhé půjdu níž, i když řadit to někam na úroveň dvojky je taky zatracená škoda. Zatím jsem zkrátka přesně mezi.
pondělí 20. dubna 2009
sobota 18. dubna 2009
We love Michael Bay!
Říká se, že u filmů by se měl člověk především bavit. Kdybychom se tímto příslovím měli řídit, byl by nejlepším režisérem současnosti Michael Bay, člověk, u jehož filmů se kvalita určuje podle počtu výbuchů, automobilových honiček a kulervoucí akce. Zkrátka všeho, co chceme během parného léta vidět s brčkem koly v puse a krabicí popcornu po levé straně.
Filmový svět se tak dělí na dvě skupiny, které se sobě nepodívají navzájem do očí. Jedni Baye nenávidí za jeho neustálé vykrádání sama sebe, hromadu patosu v jeho filmech nebo neustálé spojování na sebe nenavazujících scén horou akce. Druhá půlka ho pak za výše zmíněné bezmezně miluje, protože, a teď si to přiznejme, kdo dokáže natočit zapadající Slunce, aby vypadalo tak strašně cool? No nikdo.
Největší sranda na tom je, že Bay o svých filmech moc dobře ví, že jsou sice naprosto pitomé, na druhou stranu ale setsakramensky upřímné. A že si Mikey ze sebe dokáže vystřelit, dokazuje i tato geniální reklama. A mimochodem, kdo říká, že slovíčko "awesome" zní nejlépe z úst Barneyho z How I Met Your Mother, ten ještě neslyšel Baye.
Říkáte si, proč to všechno píšu, a důvody jsou hned dva. Jednak to souvisí s preview, která jsem tady smolil vloni, letos se mi však do nich, ehm, prostě nechce, takže to zkusím nahradit aspoň takhle. Druhý důvod se jmenuje ShoWest, což je jeden ze zámořských veletrhů, kde Bay mj. promítnul i promo k druhým Transformers (jednička je na nekritických 100%), které ve svém závěru rve koule a dává tušit, že trailer, jenž se objeví za dva týdny, si zřejmě podá ruce se souslovím "kurevskej nářez".
Ale abych se dostal k pointě. Na ShoWestu se také promítalo Bayovo tribute video, které rekapituluje jeho prozatímní kariéru. Dostalo se tak na oboje Mizery, Skálu, Pearl Harbor, Armageddon, Ostrov a Transformers, přičemž na konci se trošku zateasovalo na Pomstu poražených. A nevím jak vy, ale já měl slzy v očích (a mráz v zádech:-). Směřujte na Mikeyho stránky a vychutnávejte buď ve vysokém nebo klasickém rozlišení.
Filmový svět se tak dělí na dvě skupiny, které se sobě nepodívají navzájem do očí. Jedni Baye nenávidí za jeho neustálé vykrádání sama sebe, hromadu patosu v jeho filmech nebo neustálé spojování na sebe nenavazujících scén horou akce. Druhá půlka ho pak za výše zmíněné bezmezně miluje, protože, a teď si to přiznejme, kdo dokáže natočit zapadající Slunce, aby vypadalo tak strašně cool? No nikdo.
Největší sranda na tom je, že Bay o svých filmech moc dobře ví, že jsou sice naprosto pitomé, na druhou stranu ale setsakramensky upřímné. A že si Mikey ze sebe dokáže vystřelit, dokazuje i tato geniální reklama. A mimochodem, kdo říká, že slovíčko "awesome" zní nejlépe z úst Barneyho z How I Met Your Mother, ten ještě neslyšel Baye.
Říkáte si, proč to všechno píšu, a důvody jsou hned dva. Jednak to souvisí s preview, která jsem tady smolil vloni, letos se mi však do nich, ehm, prostě nechce, takže to zkusím nahradit aspoň takhle. Druhý důvod se jmenuje ShoWest, což je jeden ze zámořských veletrhů, kde Bay mj. promítnul i promo k druhým Transformers (jednička je na nekritických 100%), které ve svém závěru rve koule a dává tušit, že trailer, jenž se objeví za dva týdny, si zřejmě podá ruce se souslovím "kurevskej nářez".
Ale abych se dostal k pointě. Na ShoWestu se také promítalo Bayovo tribute video, které rekapituluje jeho prozatímní kariéru. Dostalo se tak na oboje Mizery, Skálu, Pearl Harbor, Armageddon, Ostrov a Transformers, přičemž na konci se trošku zateasovalo na Pomstu poražených. A nevím jak vy, ale já měl slzy v očích (a mráz v zádech:-). Směřujte na Mikeyho stránky a vychutnávejte buď ve vysokém nebo klasickém rozlišení.
čtvrtek 2. dubna 2009
Spirit - 20%
Spirit je dalším komiksovým superhrdinou a na svět se dostal díky osobě Willa Eisnera. Do doby než byl oznámen samotný film jsem o něm neslyšel ani popel a nutno přiznat, že mě to doteď nijak extra netíží. Hlavního hrdinu Dennyho Colta v mládí opustí láska jeho života (kvůli zločinu spáchaném na její rodině), on se tedy rozhodne navléci si masku a s kriminalitou v ulicích bojovat. Nutno dodat, že dvě třetiny předcházejícího souvětí nemusí být vůbec pravdivé, neboť nám je film jednoduše nesdělí, pro uvedení do děje jsou však skoro nutné.
Stejně jako nějaké představení ústředního záporáka. Tím je Octopus s tváří Samuela L. "motherfucker" Jacksona, o tom proč, od kdy nebo pouze jakým způsobem terorizuje celé město ale nepadne ani zmínka (je tedy pro ně vůbec hrozbou?). Spirit se jej zkrátka snaží zneškodnit, jen sám vlastně neví proč. Nebo to ví a nechce nám to říct. A pokud to neví on, tak určitě Frank Miller.
Že je vám to jméno povědomé? Bodejť by ne, tenhle pán nakreslil třeba Třístovku, Návrat Temného Rytíře nebo Sin City. Na jeho režii se také (spolu s Tarantinem a Rodriguezem) podílel, tentokrát si tedy s vidinou toho, že to bude opět komiksově stylizované, opět černobílé a opět alespoň trochu stylové, vzal režii jen a pouze na svá bedra. A aby toho nebylo málo, napsal k celému filmu i scénář.
Ten se ale hledá zatraceně těžko. Zhruba první půlhodinu jsem si myslel, že jej někde hluboko ve Spiritovi vidím, Miller ovšem servíroval tak nudný bordel, že jsem se musel mít sakra na pozoru. Tou dobou jsem si také říkal, že bych to za ty prachy natočil taky, a líp. Ostatně postavit herce před zelené pozadí, nasvítit je a nechat je odříkat dialogy čtvrté cenové, to zvládne každý idiot, který má na film 50(+) milionů dolarů.
Postupem času však začíná být velmi dobře patrné, že Miller na filmovou tvorbu vážně nemá buňky. Jednotlivé scény na sebe ve Spiritovi povětšinou vůbec nenavazují, nedej Bože aby měly tvořit kompletní příběh. A když už se Miller pokusí o nějakou tu akci, skončí to buď strašně nudně (Spiritova představovačka v první minutě je totálně uloudaná zívačka) nebo trapně (Octopus mlátící Spirita hajzlem po hlavě není funny). Na scénář jednoduše jaksi nezbyl čas a Frank tak na place známým tvářím říkal: "Hele, zkus tohle, mohlo by to být docela vtipný".
Nemluvě o totálních what the fuck scénách typu Eva Mendes si kopíruje prdel nebo Scarlett a Samuel si hrají na nácky. Nesmál jsem se, i když je z celého filmu mírně cítit, že se Miller snažil udělat si ze sebe pěknou srandu a vzít to všechno s velkým nadhledem. Ve výsledku ale nefunguje ve Spiritovi skoro nic (kromě atmosférického flashbacku, který zřejmě zrežíroval někdo ze štábu, zatímco si Miller odskočil) a on má tak co dělat, aby se vůbec dobelhal ke konci.
Není to sice vyložená bolest jako filmy Mikea Myerse, jen neskutečná nuda, která navíc nedává smysl. Jak já bych byl rád, kdyby Miller alespoň v úvodu trošku představil celou mytologii, řekl kde, proč a jak se co odehrává a bylo by hned trošku jasněji. Takhle ale koukáte na Spirita s nechápavým výrazem a jediné co u něj stojí za zmínku je vcelku vydařená vizuální stránka.
I ta byla ale v takovém Sin City lepší a přiznám se, že ač ten film zrovna nějak nemusím, oproti Spiritovi je to veledílo hodné Oscarů. Jeho komiksovou předlohu sice neznám, nicméně vzhledem k tomu, jak Miller s filmem naložil, se dá odhadovat, že si s ní akorát tak vytřel zadek, spláchnul ji do záchodu (který pak ve filmu Jackson rozmlátil) a řekl, že to natočí po svém. To neměl dělat, protože ho právě do té milované mísy poslali jak diváci, tak kritici, tak i samotní producenti. Takže: Jdi, do hajzlu, kreslit, Franku.
Plyne z toho jediné poučení (nebo shrnutí), které jsem napsal už na ČSFD: Stejně jako se já obloukem vyhýbám veškerým manuálním pracem, ponvědaž vím, že na co sáhnu, to se rozbije, upadne nebo jinak pokazí, neměl by se Frank Miller s prominutím srát do věcí, na které absolutně nemá buňky a raději zůstat u kreslení. Režii nebo snad nějaké vystavění filmového příběhu ať raději nechá někomu alespoň trochu schopnému.
Stejně jako nějaké představení ústředního záporáka. Tím je Octopus s tváří Samuela L. "motherfucker" Jacksona, o tom proč, od kdy nebo pouze jakým způsobem terorizuje celé město ale nepadne ani zmínka (je tedy pro ně vůbec hrozbou?). Spirit se jej zkrátka snaží zneškodnit, jen sám vlastně neví proč. Nebo to ví a nechce nám to říct. A pokud to neví on, tak určitě Frank Miller.
Že je vám to jméno povědomé? Bodejť by ne, tenhle pán nakreslil třeba Třístovku, Návrat Temného Rytíře nebo Sin City. Na jeho režii se také (spolu s Tarantinem a Rodriguezem) podílel, tentokrát si tedy s vidinou toho, že to bude opět komiksově stylizované, opět černobílé a opět alespoň trochu stylové, vzal režii jen a pouze na svá bedra. A aby toho nebylo málo, napsal k celému filmu i scénář.
Ten se ale hledá zatraceně těžko. Zhruba první půlhodinu jsem si myslel, že jej někde hluboko ve Spiritovi vidím, Miller ovšem servíroval tak nudný bordel, že jsem se musel mít sakra na pozoru. Tou dobou jsem si také říkal, že bych to za ty prachy natočil taky, a líp. Ostatně postavit herce před zelené pozadí, nasvítit je a nechat je odříkat dialogy čtvrté cenové, to zvládne každý idiot, který má na film 50(+) milionů dolarů.
Postupem času však začíná být velmi dobře patrné, že Miller na filmovou tvorbu vážně nemá buňky. Jednotlivé scény na sebe ve Spiritovi povětšinou vůbec nenavazují, nedej Bože aby měly tvořit kompletní příběh. A když už se Miller pokusí o nějakou tu akci, skončí to buď strašně nudně (Spiritova představovačka v první minutě je totálně uloudaná zívačka) nebo trapně (Octopus mlátící Spirita hajzlem po hlavě není funny). Na scénář jednoduše jaksi nezbyl čas a Frank tak na place známým tvářím říkal: "Hele, zkus tohle, mohlo by to být docela vtipný".
Nemluvě o totálních what the fuck scénách typu Eva Mendes si kopíruje prdel nebo Scarlett a Samuel si hrají na nácky. Nesmál jsem se, i když je z celého filmu mírně cítit, že se Miller snažil udělat si ze sebe pěknou srandu a vzít to všechno s velkým nadhledem. Ve výsledku ale nefunguje ve Spiritovi skoro nic (kromě atmosférického flashbacku, který zřejmě zrežíroval někdo ze štábu, zatímco si Miller odskočil) a on má tak co dělat, aby se vůbec dobelhal ke konci.
Není to sice vyložená bolest jako filmy Mikea Myerse, jen neskutečná nuda, která navíc nedává smysl. Jak já bych byl rád, kdyby Miller alespoň v úvodu trošku představil celou mytologii, řekl kde, proč a jak se co odehrává a bylo by hned trošku jasněji. Takhle ale koukáte na Spirita s nechápavým výrazem a jediné co u něj stojí za zmínku je vcelku vydařená vizuální stránka.
I ta byla ale v takovém Sin City lepší a přiznám se, že ač ten film zrovna nějak nemusím, oproti Spiritovi je to veledílo hodné Oscarů. Jeho komiksovou předlohu sice neznám, nicméně vzhledem k tomu, jak Miller s filmem naložil, se dá odhadovat, že si s ní akorát tak vytřel zadek, spláchnul ji do záchodu (který pak ve filmu Jackson rozmlátil) a řekl, že to natočí po svém. To neměl dělat, protože ho právě do té milované mísy poslali jak diváci, tak kritici, tak i samotní producenti. Takže: Jdi, do hajzlu, kreslit, Franku.
Plyne z toho jediné poučení (nebo shrnutí), které jsem napsal už na ČSFD: Stejně jako se já obloukem vyhýbám veškerým manuálním pracem, ponvědaž vím, že na co sáhnu, to se rozbije, upadne nebo jinak pokazí, neměl by se Frank Miller s prominutím srát do věcí, na které absolutně nemá buňky a raději zůstat u kreslení. Režii nebo snad nějaké vystavění filmového příběhu ať raději nechá někomu alespoň trochu schopnému.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)