Temný rytíř - OST (Hans Zimmer, James Newton Howard)

Preview skončilo, tudíž musí logicky přijít nová rubrika. A ano, budou to soundtracky. Nikoliv však ty písničkové (k tomu si zapněte rádio), ale instrumentální. Čas od času se tak zde budete setkávat s rozbory některých počinů, které mě jistým způsobem zaujaly. No a první na řadě je, i když to asi moc překvapivé není, Temný rytíř (recenze filmu v pondělí nad ránem). Tak vzůru do toho.


Na poli filmové hudby je poměrně velikou raritou, že by se kvůli jednomu filmu sešli dva prvotřídní skladatelé. Jak se ale říká, vyjímka potrvzuje pravdilo, tudíž po povedeném score k začínajícímu Batmanovi tu máme i druhý počin dvojice Zimmer + Howard - soundtrack k Temnému rytíři.

Celé album pozvolna otevírá jeden ze tří základních motivů, Jokerův Why So Serious. Ze skladby přímo sálá deprese, jenž je zprostředkována především "natřísklou" elektrickou kytarou a ostře řezanou elektronikou. Rozhodně tak nečekejte žádnou uhlazenost, Why So Serious spíše připomíná Jokerovu rozmazanou a neupravenou tvář.Tento motiv se pak dále vkrádá i do Always a Catch, And I thought My Jokes Were Bad a Introduce a Little Anarchy, kde je kombinován i s hlavním Netopýrovým motivem, jež užívá velmi ostré famfáry.

Druhým styčným bodem je prvek, představující Harveyho Denta/Two Face, který je z celého alba nejvíce melodický a zároveň smutný. Výborně tak vykresluje přerod úspěšného politika ve zrůdné monstrum. V tomto motivu, který výrazně zasahuje i do Watch the World Burn a Blood On My Hands, je také velmi patrný styl J. N. Howarda (skladbu složil sám, bez Zimmera), připomínající nedávné Stalo se, či Krvavý diamant. Pravý opak pak platí pro skladbu Agent of Chaos. Díky střídajícím se tišším a velkolepějším pasážím jsou v ní pěkně patrné kompromisy obou skladatelů.

Třetí částí, na které score k Temnému rytíři stojí, je skladba Mollosus (Batman začíná), která byla tak protěžována v trailerech, a kterou ani tady oba skladatelé nešetřili. Tím se dostáváme k podobnosti jednotlivých počinů. Ta je patrná jednak v A Little Push, jenž připomíná motiv strachu z minulého Batmana a druhak také v I'm Not a Hero.

Samotný vrchol soundtracku spočívá ve sklabě Like a Dog Chasing Cars. I zde hraje velký prim právě téma z Mollosus, které je však vyšperkované o další smyčce navíc. Motiv této sklaby je pak dále možno slyšet i v Introduce a Little Anarchy, které předchází asi nejnezáživnější a zřejmě i nejslabší I Am the Batman. Tato skladba i přes svůj působivý název nenabídne zhola nic. To se však nedá říci o závěrečné nejdelší (16 minut) a celý soundtrack shrnující A Dark Knight, která celý soundtrack shrnuje a zopakuje ty nejdůležitější části a motivy (proto bude zřejmě hrát i v titulcích).

Na soundtracku k Temnému rytíři sice žádná skladba nevyniká tak, jako na minulém Batmanovi Mollosus, nicméně díky tomu celé album působí mnohem vyrovnanějším dojmem. Rozhodně to není poslech pro každého, ovšem jako zkrácení čekání na zřejmě nejlepší komiksovou adaptaci všech dob, funguje skvěle.

Nikdy to nevzdávej - 60%

Vloni tu byl Alpha Dog, který se dokonce dotlačil až na plátna kin, letos tu máme Nikdy to nevzdávej. O čem, že to mluvím? Přece o filmech, kde hrají teengareři ten hlavní prim, kde není nouze o holky v bikinách, namakané kluky svlečené do půl těla, pěkná auta a přepálené barvičky. Zatímco Alpha Dog se snažil být cool spoustou nemístných fucků a nabídl rádobyvážnou zápletku, která však byla na film takového žánru naprosto povrchní, Nikdy to nevzdávej si na nic nehraje a předvádí daleko uvěřitelnější a pro běžného člověka stravitelnější podívanou.

I když, ono to s tou povrchností není u této novinky taky žádná sláva. Je totiž povrchní až hanba, nicméně narozdíl od rok staršího kousku je daleko sympatičtější. Justina Timberlakea a Emileho Hirsche vystřídaly neokoukané tváře, a Nikdy to nevzdávej tak díky nim působí daleko více svěžím dojmem.

Příběh je (jak už je tohoto subžánru zvykem) absolutně obyčejný a předvídatelný. Mladý Jake pochází z rodiny, které se nedaří a která se, aby toho nebylo málo, stěhuje. Jake se tak ocitá v novém prostředí, nicméně během chvíle ho dokáže oblbnout jistá blondýnka a než se sám naděje, už je s ní na party. Nestačí se ale divit, místní mládež se totiž nebaví alkoholem, nýbrž rvačkami ( které jsou údajně plně pod kontrolou). Jakea vyprovokuje jak už to ve filmech bývá "ten nejlepší" a nakope mu zadek. Pak už je to pouze a jen na Jakeovi, aby mu to během těch necelých dvou hodin oplatil.

V Nikdy to nevzdávej, jak už jsem řekl, vypadají všichni bezchybně a nějakého ohavu, aby jste hledali pod lupou. Po hercích samotných samozřejmě nemůžete čekat nějaké super výkony, protože všichni (kromě Djimona Hounsou) pobrali hereckého talentu asi jako Mike Myers soudnosti. To však nevadí, abyste si film neužili.

Musím vyzdvihnout velmi slušně natočené bojové scény (a že jich není málo) a také výborný písničkový soundtrack, který je zatím tím nejlepším, co se letos na poli filmové hudby (pozor, nikoliv té instrumentální!) urodilo. Tím chci říct, že převyšuje i o několik měsíců starší Let's Dance 2.

Nikdy to nevzdávej je právě ten typ filmu, který budou teenageři mé věkové úrovně vynášet do nebes a říkat, že je to fakt cool. A mají pravdu, je to cool a je to fajn. I když je vám jasné jak film skončí a naplno si uvědomujete, že ti kluci by nemohli přežít ani minutu z jejich vzájemného souboje, jednoduše tím vším proplujete, ať se vám to líbí nebo ne. Na to DVDčko si tak vážně 3 týdny počkejte. Když se totiž budete nacházet na nějaké nudnější house party, můžete po něm bez obav sáhnout.

Technická poznámka: Napsáno za 10 minut. Ufff.

Preview letních hitů v amerických kinech - srpen

Protože v době letních měsíců přicházejí do kin hlavní sezónní hity, což má za následek největší výdělky a návštěvnost, rozhodl jsem se ke každému zajímavějšímu titulu zesumarizovat jeho očekávání, trailer popř. další zajímavosti.

1. týden:

Mumie: Hrob Dračího císaře
Právě třetí Mumie bude, zdá se, posledním ryzím blockbusterem, co se zámořského kontinentu týče. Na postu režiséra vystřídal S. Sommerse známý Rob Cohen (Rychle a zběsile, xXx), který si zřejmě, alespoň podle trailerů, moc servítek brát nebude. Nejlepší ukázku jsem už postoval zde, tudíž pouze zopakuji, že krom navrátivšího se Brandona Frasera v hlavní roli nás čeká pořádný digitální nátěr se spoustou přestřelených barviček, okořeněný o trochu čínské mytologie (Arnolda Voslooa vystřídal v roli mumie Jet Li). Cohen by zklamat neměl, tak se těšme. V kinech u nás už od čtvrtka.


2. týden:

Pineapple Express
Další Apatow, trailery však slibují, že snad lepší než kdy předtím. Jeho dvorní komik Seth Rogen spolu s Jamesem "Harry Osbornem" Francem hulící o sto šest a prchající před nájemnými zabijáky? To beru všemi deseti. Připočtěte si k tomu spoustu dalších nekorektních fórů o sexu, totálně pohodovou atmosféru a hned máte o několik důvodů víc, proč se těšit. Jen škoda, že český distributor bude s premiérou ještě dva měsíce otálet

Sesterstvo putovních kalhot 2
Doteď jsem nevěděl, že existovala jednička, takže asi takhle: pokračování bude nejspíš podobná, ne-li větší sračka.


3. týden:

Tropická bouře
Tentokrát začneme propagačním videem. Líbí? Mě zatraceně a proto se na bouři vážně těším. Ben Stiller sice poslední rok svými filmy vůbec neohromoval, nicméně svůj nový počin si sám napsal, produkoval a považte, také režíroval. Navíc k sobě naverboval Jacka Blacka a Roberta Downeyho Jr., který bude hrát černocha! Tropická bouře prostě vypadá absolutně trhle a pro Stillera je velkou nadějí, aby se vrátil do starých dobrých časů Zoolandera. Pokud mu ani Torpická bouře nepomůže, tak už nic.

Vicky Christina Barcelona
A teď něco pro fanoušky Woodyho Allena (Star Wars geekové jistě odpustí moje vynechání Klonových válek v tomto týdnu). Ten i přes svůj poměrně vysoký věk točí jeden film za druhým a jelikož si zřejmě uvědomil, že už mu moc času nezbývá, odchýlil se od intelektuálních komedií a zaměřil se také na romantická dramata. Důkazem toho budiž nedávný (a velmi povedený) Match Point a nyní i (rovněž výborně obsazený) Vicky Christina Barcelona. Podle ohlasů z Cannes se nový Allenův počin opravdu velmi povedl (možná bude i nějaký ten Oscar), nám tak nezbývá nic jiného, než si pár měsíců počkat a těšit se.


4. týden:

Rallye smrti
Tentokrát Paul W.S. Anderson, který stojí jak za zpzněným Alien vs. Predator, tak za slušným (a dnes již legendárním) Mortal Kombatem, či Resident Evilem. Tentokrát spolu s ním a Jasonem Stathamem zavítáme do věznice, kde se bude se speciálně upravenými vozítky závodit na život a na smrt. Opěvování jediného traileru mě nechalo naprosto chladným, tudíž na Rallye smrti s nějakou velkou nedočkavostí nečekám.


5. týden:

Babylon A.D.
Na rovinu - čekám průser. Mathieu Kassovitz má sice na svědomí povedené Purpurové řeky, nicméně když si vzpomenu, jak jsem trpěl u jeho nejnovější Gothiky, začínám se bát. Je sice pravda, že Babylon A.D. bude mít v hlavní roli Vina Diesela, který dokáže film na svých bedrech utáhnout, ovšem trailery, alespoň pro mě, vypadají bídně. Snaží se sice zaujmout skvělým hudebním doprovodem, když si ale zvuk vypnete, zbyde vám jen prázdno. A ani fakt, že se Babylon natáčel u nás na tom nic nezmění. A ještě jedna smutná zpráva, tentokrát pro fanoušky Marka Vašuta: ani on nepřijde.

---

Závěrem: Uznávám, že jsem se mohl ještě zmínit o Disaster Movie, které má premiéru také poslední týden. Důvod je ale prostý: film, který pochází od tvůrců Děsného dojáku a podobných zvěrstev, navíc když jeho trailer je tím nejhorším, co k nám z Ameriky přiletělo, prostě nemůže být dobrý.

Jinak jak sami vidíte, srpen už je na pořádné blockbustery, jak tomu v posledních letech už bývá, chudší. A v příštích měsících to nebude o nic lepší. Spíš naopak. Další preview tak očekávejte maximálně před listopadem, kdy k nám vtrhnou nový Bond s Potterem. Jinak až zase za rok, jestli ten blog do té doby nezruším:).

Co se nevešlo #13

Soudný den - 40%:

Nebudu to protahovat. Soudný den je totální šílenost, spletená snad ze všech možných žánrů, postrádající jakoukoliv logiku. To by mi ani tak nevadilo, jako fakt, že v celém filmu není jediná sympatická postava, tudíž není ani komu "fandit" a nezbývá než jen čekat, kdy se Soudný den konečně dobelhá ke konci. Schválně se koukněte na trailer, je to totiž celý film zkrácený do dvou minut. Pokud se vám zalíbí, běžte do toho. Jinak ale ruce pryč. I když jsem se snažil ty dvě hodiny nebrat vážně, akční scény stříhané zřejmě epileptikem jsem už vážně vydýchat nedokázal. Takže sečteno, podtrženo to máme 10 za násilí a nadávky, 10 za Bentley, 10 za těch několik FAKT vtipných momentů a 10 za odvahu vypustit takovou zvrácenost vůbec do světa.


Jak ukrást nevěstu - 40%:

Třicet je málo, čtyřicet zase moc. Zaokrouhlím ale nahoru. Čekal jsem totiž ultimátní romantické zlo, které půjde jen horko těžko strávit. Jak ukrást nevěstu sice není nějak povedenou záležitostí, především kvůli přemíře nesympatických postav, nulové komediálnosti a ABSOLUTNÍ nelogičnosti odehraných událostí, nicméně díky skvělým písničkám a pár sexy slečnám se dá dokoukat poměrně bez úhony. I když vám osudy postav budou táááákhle ukradené.

Neuvěřitelný Hulk - 40%

Žili byli jednou dva bratři. Prvnímu začali říkat Hulk, ten druhý, o 5 let mladší dostal, aby se to nepletlo přívlastek Neuvěřitelný. Zatímco staršího brášku provázely četné porodní bolesti a jeho spatření světa bylo celkově přijímáno s velkými rozpaky, na mladšího kolegu se všichni ze začátku těšili. Mysleli si, že jej předčí. A jak šeredně se mýlili.

Oba sourozenci dávají za vděk svému věku. Zatímco starší Hulk pobral spoustu rozumu a dokázal jednat s citem, nový přírustek do rodiny působí spíše nevybitým dojmem a jedná bez rozmyšlení. A i když si na původního zeleného obra spousta lidí dodnes stěžuje, on jakoby zůstával nohama na zemi a postupně k sobě přitahoval svým přístupem i původně mudrující diváky.

Mladší bráška se sice snaží působit jiným dojmem a chce se nám nabídnout to, co zkušenějšímu členovi rodiny chybí, moc se mu to ale nedaří. I když to navenek vypadá, že je více akční a nabízí jiný přístup k látce samotné, není tomu tak. Zmíním např. úvodní Hulkovo zjevení ve filmu, jež režisér Leterier (Kurýr) až ohavným způsobem za pomoci zatemnění obrazovky kopíruje ze staršího Leeho počinu. A co teprve souboje s vrtulníky. Ano, vypadá to pěkně, nicméně i tady jakoby už došly nápady. Scény navíc vypadají jako chudí příbuzní. Když si vzpomenu na to pět let staré peklo v poušti, mám chuť si minimálně tuto sekvenci pustit ihned znovu.

Ale dost už té přiblblé pohádky. Neuvěřitelný Hulk, jak už bylo řečeno, totálně selhává ve scénáři. Totálně. Spousta scén, nejen že nedává smysl, a děj jen zbytečně zesměšňuje, ona je ve filmu spíše naprosto zbytečná. Neradujte se, bude hůř. To, co totiž z pusy vypouštějí jednotlivé postavy mi přivodilo nejeden úsměv na tváři. Není to však nic v porovnání s tím, když se na scéně objevila Liv Tyler při svém prvním hysterickém záchvatu. Její herecký talent je evidentně na hodnotě 0, naše trojka v kině tak neměla jinou možnost, než spustit hlasitý smích. Ostatní se sice na naši skupinku koukali jak na partu buranů, jestli jim však přišlo dění na plátně normální, tak budiž, my jim to přejeme.

Vy jste ale zřejmě v kině nebyli, takže teď (zase) trošku obecněji. Všechny filmy, blockbustery nevyjímaje, musí diváka nějakým způsobem zaujmout, vtáhnout do dění, popř. přinutit diváka soucítit s postavou. To však není případ Neuvěřitelného Hulka. Už si ani nevzpomínám, kdy mi bylo TAK ukradené, co se na plátně děje. No, děje, ono se vlastně neděje nic. Hulk se chvíli pere s armádou a pak se skrývá. To se opakuje dvakrát (trvá to 90 minut!!), aby si na konci scénárista vzpomněl, že se ještě nic nestalo. Takže nechá záporáka Blonského nadopovat tunou séra, on se změní v Abominationa, popere se s Hulkem a je konec. Jak vše vyústí, vám raději popisovat nebudu, nechci vám přivodit kopřivku. Spokejte se s tím, že je to zhruba stejně dementní, jako zbytek filmu.

Pochválit ale musím, když už něco, tak akci. Ta je, co se střihu a nasnímání týče, velmi slušná (i když úvodní akční scéna na střechách je spíše levnou vykrádačkou třetího Bournea) a spolu s výbornou hudbou evokují jakýsi náznak pompéznosti, která je jinak kdesi v nedohlednu. Když si ale uvědomím, kdo se to v závěru na plátně reže, už si zase ťukám na čelo. Dva řvoucí idioti, co mají v hlavě vymeteno a navíc vypadají asi tak plastelínově jako Pat a Mat (i když triková úroveň je od trailerů malinko lepší) si dávají deset minut po držce. Desetiletí kluci asi zažijí v kině svůj první orgasmus, mě to však nechalo chladným.

Zmínil už jsem Liv Tyler a její "ultimátní kreaci", nesmím tedy opomenout i zbytek ansámblu. Edward Norton hlavní roli vcelku zvládá (i když na smutné oči Erica Bany jako původního Hulka jsem si několikrát vzpomněl), za ty zásahy do scénáře by však zasloužil uřezat obě ruce. Hlavními hvězdami v novém Hulkovi jsou tak Tim Roth v roli záporáka a.... chvíle napětí...Robert Downey Jr. jako Tony Stark. I když oba dostávají ve scénáři méně prostoru (Stark spíše minimum - řekne jen 2 věty) dokáží s přehledem zbytek týmu strčit do kapsy. No...vlastně ne. Downey vládne a i toho troubu Rotha během mrknutí oka s dokázal s přehledem přehrát.

Právě Downey je tak hlavním důvodem, proč jsem Neuvěřitelného Hulka nezačal zatracovat ihned po východu z přítmí sálu. Nefunguje v něm totiž, kromě akce a hudby, aboslutně nic. Když jsem se dozvěděl o angažování Leterriera na post režiséra (po Kurýrovi měl výbornou pověst), čekal jsem spoustu pestrých barviček a totální akční nátěr. Dostal jsem vyblitou stylizaci a scénář třetí cenové. Ach, ten Norton. Nebýt jeho, mohl být Neuvěřitelný Hulk minimálně stejně tak dobrý, ne-li lepší jako jeho starší bráška. Takhle se mu ale, ne nijak vysoko položenou laťku, přeskočit nepodařilo. Spálená šance. Avengers snad budou lepší.

P.S. Původně jsem chtěl dát 50% a jít od toho, nicméně když jsem se teď vybušil do klávesnice, uvědomuji si, jak rychle ze mě "zelenáč" vyšuměl. V paměti mi zůstává snad jen Hulk Smash, několikrát citovaný při cestě domů. To je ale trošku málo. Nicméně tag shit udělit nehodlám. To si tahle restartovaná hora svalů nezaslouží.

P.P.S. Ty "i když" v závorkách už si příště odpustím, i když.... :).

Temný rytíř absolutně rekordní + UPDATE

Po necelých třech dnech promítání v amerických kinech hovoří první víkendové propočty jasně. Se sumou 158.3 milionů dolarů zaznamenal Temný rytíř největší otvírací víkend všech dob (nárust oproti odhadům byl způsoben pouhým osmiprocentním pádem třeb v neděli oproti předchozímu dnu). Překonal tak jen něco přes rok starý rekord Spider-Mana 3, jenž otevíral za 151 milionů. Kromě tohoto, zatím asi nejprestižnějšího rekordu, co se tržeb týče, zaznamenal i další dva zápisy do historie. Konkrétně pak největší výdělek co se prvního dne a půlnočních projekcí týče. V prvním případě sesadil z trůnu opět třetího pavoučího muže, na půlnočkách zase porazil třetí epizodu Star Wars. Zajímavé bude také sledovat propady v jednotlivých dnech a další možné lámání rekordů. V potaz jako první přichází nejvýdělečnější týden, a deset dní od premiéry.

Hype kolem Temného rytíře dosáhl takové velikosti, že se i na IMDb, v žebříčku nejlepších filmů všech dob dostal na první místo před legendárního Kmotra. Je sice jasné, že na této pozici dlouho nevydrží a časem bude muset uvolnit místo, nicméně je to fakt hodný pozornosti. Naposledy se takhle vysoko vyšplhal Návrat krále, konkrétně pak na druhé místo. Temného rytíře musí prověřit zub času, jakmile hype opadne, usadí se dle mého názoru na některé z pozic v TOP 20.

Recenzi očekávejte brzy v srpnu, jestli Palace dovolí. Na Slovensko se zatím nechystám.
UPDATE tržeb proveden.

Učitel lásky - 0%

Podle původního plánu měl být Učitel lásky už nějakou dobu v kinech. Nakonec jej ale vystřídalo Prosíme přetočte a to je, myslím jediné štěstí, pro nic netušící diváky (a vlastně nejen ty). Nový film Mike Myerse je totiž naprostá žumpou, která dokáže člověku způsobit i kdejakou psychickou újmu.

Když nám Myers před šesti lety "vykouzlil" svůj do té doby poslední scénáristický počin - třetího Austina Powerse, ani zdaleka jsem si při jeho útrpném sledování neuvědomoval, kam až může opravdové "Myersovské" peklo zajít. Nebo si snad myslíte, že mám nějak vyzdvihnout film, ve kterém je nejvtipnější (rozuměj ne trapnou) situací trefení trpaslíka do hlavy? To po mě vážně nechtějte.

Jedním z tuny problémů Učitele lásky je např. úplná absence jakkoliv smysluplného děje. Tak schválně: guru Pitka žije v Indii a chce se stát nejlepším guru na světě. Aby se mu to povedlo, musí dát zpátky dohromady kapitána hokejového týmu s jeho bývalou přítelkyní, neboť hokejista po rozchodu není schopen podávat dobrý výkon, kvůli čemuž nemůže jeho tým vyhrát Stanley Cup. Jen dodám, že ten, kdo se ještě autora nedovtípil, najde jej zmíněného v předchozím odstavci.

Doufal jsem, že i když bude Učitel lásky více méně špatným filmem, bude alespoň solidně řemeslně zvládnutý. Ani to se však nestalo. Ať už jsou to triky nebo sřih, tady je prostě všechno špatně. Ale ještě k druhému zmíněnému. Většinou, když koukám obyčejně na film, všimnu si (a to už musím mít hodně velké štěstí) maximálně tří chyb. Učitel lásky je ovšem tak katastrofálně nastříhán, že jsem kiksů napočítal minimálně deset. A mohlo jich být ještě mnohem víc, kdybych si během sledování nechodil pro pití a nekoukal pořád kolem.

Ještě zmíním herecké obsazení. Nevím, zda má Myers tolik známých kontaktů, ale řeknu vám, že tohle si Justin Timberlake, Rob Blake a Kanye West vážně nezasloužili. Jediný, kterému to, vyjma Myerse přeji, je tramtadadá, Jessica Alba! O jejích hereckých schopnostech už bylo asi řečeno vše, nicméně nemůžu zmínit jediné pozitivum snímku s ní spojené. Učitel lásky je totiž posledním filmem, ve kterém si Alba na dlouhou dobu zahrála. Tak vystřelte špunty do nebes, je co oslavovat.

No, vlastně není. I přes toto malé nadšení je Učitel lásky totální filmovou katastrofou, které bychom se měli všichni, opakuji všichni vyhnout. Je sice pravda, že jsem po traileru čekal zlo, dostal jsem ale takový kalibr, že se z toho i můj žaludek málem neotřepal. Brrr.

P.S. Tímto se omlouvám Suprhrdinovi, jemuž jsem, přiznám se až moc křivdil. Narozdíl od Učitele lásky je totiž jakž takž řemeslně zvládnutý a také se v něm každou sudou vteřinu nesměje hlavní debil svým trapným vtipům. Proto 10% nahoru.

P.P.S. Ta nula vážně jednou musela přijít.

Vypadá to jinak, že?

Vzhledem k tomu, že tato stránka už existuje něco přes půl roku, rozhodl jsem se ji trošku designově obměnit. Je vcelku pravděpodobné, že se vám nový vzhled nebude zpočátku moc líbit, ale garantuji vám, zvyknete si. A když ne, máte smůlu. Zpátky už to vážně nedám.

UPDATE: Při projíždění jiných blogů jsem se malinko inspiroval a na pravou stranu zařadil menší seznam filmů (recenze), potažmo článků, které se zde v dalších dnech, či hodinách objeví.

UPDATE 2: Finální podoba nahozena.

Zahulíme, uvidíme 2 - 80%

Terorist!

Začalo to před čyřmi lety. Ti dva měli hlad. I když je celou cestu provázela řada problémů, nakonec se najedli. Teď jsou zpět a přesně tam, kde skončili. Kumarův zažívací trakt hlásí pohotovost, ale ani taková překážka této vypečené dvojce nezabrání, aby si splnila další cíl - Amsterdam.

Harold s Kumarem si za těch několik let vydobili již kultovní status a tak je dnes již skoro samozřejmostí, pustit si při nějakém kouřovém dýchanku jejich dobrodružství. Jedničku jsem zatím viděl cca 10krát a při jejím posledním shlédnutí (před pár dny:) už jsem se soustředil na pokračování, nicméně cloumaly se mnou jisté obavy. Režisér (a duchovní otec) byl vystřídán scénáristy prvního dobrodružství, nejvíc mě však děsil fakt, že se do Amsterdamu skoro nepodíváme a neužijeme si spoustu zhulených zážitků ústřední dvojice.

Blbost, užijeme. I když jsou Harold s Kumarem po většinu filmu na území Ameriky, vyznávají přísloví: zakázané ovoce chutná nejlíp, tudíž není o humor nouze. V průběhu se tak nakonec dočkáme všech starých známých, jako Goldsteina s Rosenbergem, Neila Patricka Harrise a kdo bude dávat dobrý pozor, dočká se i mimózního podnikatele (močení u keříku).

Druhé Zahulíme, uvidíme je oproti svému předchůdci mírně delší, tudíž je v něm o pár hluchých míst více. Nabídne však, alespoň pro mě, daleko filmovější příběh, který již nenavozuje dojem několika scének naházených za sebe, jež evokoval jednička (v tomto případě nebrat jako zápor). Co mi však mírně vadilo, byly časté prdy, vypuštěné z těla člověka zasaženého do těch nejcitlivějších míst. Zde už tvůrci nezvládli tak skvěle balancovat na hraně vtipnosti a trapných situací a snažili se za každou cenu diváka rozesmát.

Osobně jsem měl ke konci velké dilema, zda téhle dvojce napařit sedmdesát nebo osmdesát. Když jsem ale uviděl Kumarův závěrečný zhulený výtlem, měl jsem jasno. Ti dva to zase dokázali. Překonali všechny překážky a těm kdo nevěřili zase vytřeli zrak. Jednička sice zůstává o chlup lepším filmem, nicméně oba díly jsou, co se stylu týče, velmi soudržné a podobné. Je to tak o důvod víc pořádně se zhulit a dát si Roldyho s Kumarem jako dvojkombo.

P.S. Trojku bych bral všemy deseti, ostatně po scéně na konci titulků se jí nejspíš dočkáme.

43. MFFKV - jak to dopadlo?

V pozdních večerních hodinách byl včera ukončen 43. filmový festival v Karlových Varech, konkrétně pak projekcí novinky Mamma Mia!. Vítězové jednotlivých kategorií byli ovšem známi již pár hodin předem a to na slavnostním předávání cen, jež přenášela i ČT1. Pro ty, kdo výsledky nezaznamenali jen stručné opakování.

Samotné festivalové publikum, potažmo kritickou oblast v letošním roce nenadchl (jak tomu v minulých letech bývalo) jeden určitý snímek a tak se o nějakém vyloženém hitu, či favoritovi dalo jen spekulovat. Souboj o hlavní cenu se tak nakonec zúžil na dva snímky - české Karamazovi, jež táhla do popředí především česká část poroty (nakonec film i jejich cenu získal) a dánské drama Ukrutně šťastni, které nakonec souboj vyhrálo.

Nicméně v hereckých kategoriích se začalo blýskat na lepší české časy. Obě ceny za ztvárnění hlavní postavy si totiž odnesli čeští zástupci. A to Marta Issová a Jiří Mádl za své kreace v novém českém dramatu Děti noci. Pokud se dá hovořit o překvapení, tak rozhodně v této kategorii. To, že především Mádlovi udělí porota cenu, totiž čekal málokdo.

Malou perličkou budiž udělení ceny Europa Cinema Label maďarskému snímku Hodně štěstí!. Hlavní devízou filmu je údajně, cituji: "dokonalá rovnováha mezi fikcí a realitou". U evropského artu to znamená něco ve smyslu desetiminutového záběru na rozčeřenou hladinu jezera, následné vzpamatování se hlavního hrdiny a záběr na jeho pokračující soulož. Porotci ale zřejmě v sále neusli, zřejmě proto se dostalo i na jinak spíše průměrně hodnocený snímek. Velkou satisfakcí byl i fakt, že odborná porota neudělila cenu žádnému filmu, ve kterém se za celou stopáž nic nestane (z minulého ročníku např. "dílo", ve kterém hlavní hrdina 90 minut chodí po obchodech ve městě, aby si nakonec koupil boty a film skončil) a neodůvodnila jeho vítězství např. výbornou kontinuitou záběrů.

A ptáte se co ta Bathory? Velký humbuk pro nic. Zpočátku pozitivní ohlasy nakonec zadupala kritická oblast stanoviskem, že to dopadlo tak jak všichni čekali. Já vám to říkal. Jestli se vám to však nezdá, zajděte si na Jakubiskův "opus" sami. Ode mě však recenzi nečekejte. Alespoň ne v nejbližších týdnech.

První info o třetích Mizerech

Zrovna jsem dokoukal první Mizery, a i když je tomu už 13(!) let od jejich vzniku, musím říct, že zrají jako víno. A vzhledem k tomu, že už se od dob sequelu mluví i o jejich třetím dobrodružství (původně plánováno na příští léto, vzhledem k úspěchu Transformerů a s tím spojeného vytížení Baye bylo natáčení odloženo na neurčito), pustil si konečně Will Smith pusu na špacír a prozradil první informace:). Inkriminované video zde. (nejpodstatnější část rozhovoru až od 0:40)

Kopačky - 80%

Letos první film ze stáje Judda Apatowa (např. Zbouchnutá), který se dostal do naší distribuce. A je to jen dobře. Tentokrát je hlavním hrdinou odkopnutý Peter, který se po tvrdém a nečekaném rozchodu vydává na Havaj aby si vyčistil hlavu. Má ale pekelnou smůlu. Jeho bejvalka Sarah se totiž vydá na úplně stejné místo a k tomu ještě se svým novým přítelem.

Lidé už jsou tak nějak zvyklí, že od Apatowa vždy dostanou geniálními vtipy nabušenou komedii a navrch ještě vybalancovaný scénář. Kopačky jsou však v tomto ohledu poněkud jiné. První polovina, kterou Apatow např. ve Zbouchnuté napěchoval gagy k prasknutí, má v Kopačkách spíše seznamovací charakter a umožňuje divákovi aby se s hlavními postavami především sžil.

Někoho může možná trošku pomalejší rozjezd nudit, nicméně mnou proplul poměrně lehce, abych byl po nějaké cca hodině odměněn hutnou porcí, pro Apatowa tak typických ostrých vtipů. Kopačkám také velmi nahrává R-kový rating, když si díky obroublejší mluvě neberou žádné servítky a působí tak daleko přirozeněji. O to víc mě překvapuje, jak s velkým citem napsanou látkou Kopačky jsou, když je má na svědomí debutující scénárista (Apatow mu smozřejmě musel pomáhat, jeho rukopis je znát) Jason Segel.

A aby toho nebylo málo, vlivný producent ho nechal střihnout si i hlavní roli. Segel (pro některé známý ze seriálu How I Met Your Mother) se s rolí popasoval, jako zbytek obsazení, výborně. Hlavním důkazem budiž obrovská chemie mezi ním a Milou Kunis.

Osobně nesouhlasím s výrokem spousty lidí, že jsou Kopačky nejslabším počinem z dílny Judda Apatowa. Právě naopak - tvoří totiž spolu se Superbad absolutní vrchol jeho prozatimní produkce a dokáže toho o vztazích říct více, než 10 jiných romantických komedií najednou. Takhle brilantně napsaná, skvěle zahraná a výbornými songy prošpikovaná komedie už tu dlouho nebyla (a možná dlouho nebude). Spolu s Určitě, možná rozhodně nejlepší romance roku.

Stalo se - 40%

Tak dlouho chodil M. Night Shyamalan se svým scénářem po Hollywoodu, až jej všichni odmítli a on si Stalo se natočil sám. Upřímně řečeno, všem těm producentům se vůbec nedivím. Vypustit takovou hrůzu do světa chce opravdu kuráž, a ta zdá se, Shyamalanovi nechybí. Byl to totiž právě on, kdo se v devadesátých letech svými filmy zasadil o malou revoluci v hororovém žánru. Ostatně, přezdívka mistr napětí pro něj byla více než příznačná.

Nic ale netrvá věčně, v roce 2002 to byla nejprve naprosto průměrná Znamení, aby je pak následovaly další filmy v podobném, ne-li horším, ranku - Vesnice a Žena ve vodě. Stalo se bohužel (a že potenciál byl sakra veliký) poračuje v nastoleném, čili sestupném trendu.

Jedná se o ekologický horor/thriller/komedii (??) nebo lépe řečeno totální bordel, ve kterém se lidé záhadným způsobem začnou zabíjet. Samotný úvod (cca 2 minuty) je vynikající a při jeho sledování jsem se jen rozpomněl na skličující atmosféru Šestého smyslu. Jakmile se ale na scéně objeví Mark Wahlberg a začne kecat cosi o ochraně přírody, je celý film ještě jakž takž snesitelný, nicméně nevyhnutelně padá ke dnu.

Postupem času se tak dočkáme obrovského množství detailů na toporný ksicht antiherečky Zooey Deschanel, foukající vítr a ten, kdo vydží ještě o několik minut déle, uvidí Wahlbergův vážný rozhovor s kytkou. Umělou. A to myslím smrtelně vážně. K tomu přidejte neustálé vštěpování divákovi jak je ničení přírody zlé, spoustu CGIčkových továren na pozadí (proč proboha??), herce hodné hromadného ukamenování a logiku v tahu.

Jeden příklad za všechny: New York je evakuován a většina lidí je odvezena vlaky do jiných oblastí. Hlavní hrdinové jedou do Philadelphie i přes to, že jim bylo před deseti minutami řečeno, že právě Philadelphie je další postiženou oblastí. Hehe. Vlak zastaví na půli cesty uprostřed ničeho. Lidé neví co mají dělat, tak jdou do hospody. Po chvíli je popadne panika a všichni se rozhodnou, že musí ihned pryč. Nasednou do aut (aha!) a odjedou neznámo kam. Nikdo evidentně neřeší, že přijeli vlakem a v okolí není ani živáčka. Tak si tam raději předem přistavěli auta ať jim to tak dlouho netrvá. Super.

Stalo se je kromě výborného začátku a nadějné hudby velmi, velmi špatným pokusem o horor. O to víc mrzí, že jeho autorem je právě Shyalaman, režisér takových pecek jako Vyvolený, či Šestý smysl. Jeho forma je ta tam (i když strašidelná paní v domě některé její zbytky ukazuje) a pokud nedokáže ani ukočírovat herce, natož natočit žánrový film, ve kterém kdysi perlil, měl by se už na svou práci, pro dobro všech, vykašlat. Jestli vás stále zajímá co se vlastně stalo, odpovím vám stručně. Vůbec nic.

P.S. Celý závěr jsem čekal kdy se konečně "Shy" vytasí, s pro něj tak příznačnou závěrečnou pointou. Holt, neStalo se.

P.P.S. Tvůrci traileru tentokrát odvedli takřka geniální práci. Ono, vytlouct z takové sračky tak působivou ukázku už chce hodně talentu.

Batman: Gotham Knight - 80%

Batman dnes podruhé a zřejmě na delší dobu naposled. Tentokrát přichází na přetřes animovaný prolog k Temnému Rytíři s názvem Batman: Gotham Knight. Film (??) jako takový se skládá z celkem šesti na sebe více, méně nenavazujících povídek, a i když jeho účelem není přímo stmelení návaznosti obou Nolanových spektáklů (Rytíř by měl podle jeho slov začínat na konci jeho předchůdce), funguje přesto spolehlivě.

Skladba jednotlivých příběhů je poměrně jasně daná a často se opakuje tj. po desetiminutové expozici přiletí netopýr a někoho zabije/zachraní, ve dvou případech stihne dokonce obě věci najednou. Od tohoto poměrně klasického vystavění příběhu se lehce odlišují hned dvě části.

Ta první, s názvem Have I Got A Story For You jemným stylem decentně propojuje tři příběhy o Batmanově konání, aby nakonec velmi zajímavým způsobem celý příběh dotáhla do působivého konce. Naopak část, nesoucí jméno Working Through Pain se s odlišným vyprávěcím stylem popasovala poměrně nešikovně, tudíž se ze všech příběhů jeví jako nejslabší a vyznívá do ztracena.

Na animovaném Batmanovi zaujme také fakt, že se každé části chopil (podobně jako u Paříži, miluji tě) jiný režisér. Je tak zajímavé sledovat, jak si samotnou postavu Bruce Waynea/Batmana ten, který tvůrce představuje. Zatímco v epizodě Field Test je hlavní hrdina vykreslen jako nevyzpytatelný mladík, v poslední, a nejlepší části se naopak jeví jako vyzrálý čtyřicátník ošlehaný zkušenostmi.

To, že je Batman: Gotham Knight celý zrealizován v japonském manga stylu můžeme sice brát jako malé pomrknutí na diváky ze země vycházejícího slunce, a jejich vyšší návštěvnost Temného Rytíře, ovšem co se samotného zpracování týče, dokáže animovaný Batman zapůsobit téměř na každého. I přes jistou stereotypnost a nevyrovnanost jednotlivých částí tak slouží jako velmi dobré zahřívací kolo před novým netopýřím celovečerákem.

The Dark Knight: finální trailer

Kdo nevěřil, konečně uvěří. A kdo říká, že ne, tak věří od začátku. Prostě totální masakr:). Link
HDčko snad brzy. Tak za měsíc (ufff) v kině.