Akta X zná každý. Znám je i já, i když jsem z dosavadních odvysílaných epizod viděl zhruba minutu. Jako malého mě jednoduše Mulder se Scullyovou dokonale minuli, což se dá spolehlivě říci i o prvním celovečeráku, od jehož vzniku uběhlo již 10 let. Letos tu máme druhý kousek, který přichází poněkud s křížkem po funuse, neboť od poslední epizody, která spatřila světlo televizního světa je to již dobrých 8 roků. Zvědavost mi ale nedala, a tak jsem se rozhodl podívat alespoň nyní, kam to tato populární dvojice agentů dotáhla.
A není to žádná sláva. Jak říkám, první, velmi vychvalovaný film jsem neviděl, tudíž jsem vstupoval do neznámých vod. Ty se ale ihned od počátku staly naprosto přístupnými, tudíž jsem neměl jediný problém, že bych z dění na obrazovce něco nepochopil. Pak se ale začaly dít věci, ze kterých mi šla vážně hlava kolem. Za nejzábávnější scénu považuji rozhodně záběr na fotku vysmátého Bushe, při které se rozezní hlavní motiv, a ze které by si měl zřejmě divák sednout na zadek. Nestalo se.
Ale nebudu hned zabíhat do detailů a raději přiblížím děj. Scullyová dělá kdesi v nemocnici a snaží se svůj dosavadní život hodit za hlavu tím, že vyznává lásku retardovanému dítěti, které patří jiné rodině. Když za ní jednoho dne přijde Xzibit s prosbou, jestli by nemohla zavolat Muldera a vyřešit s ním případ pedofilního kněze, jenž má vidiny, není nikdo moc veselý.
Důležitý je však fakt, že Mulder má vousy, vážně. A trvá mu polovinu filmu než se oholí, aby se ho poté agentka zeptala, co se to s ním stalo (COŽE?). Ale zpět ke knězi s vidinami. Ten během celého filmu vydává věty typu: "Vidím je!", "Ne, tady nebyli!" nebo "Nevím.". Nebyl by to ale pedofilní kněz, aby jste si s ním neužili spousty vypečených situací. Velmi pěkná je ta, kdy mu začne z očí téct krev. Zaručeně nejvíc se ale budete bavit u momentu, kdy přijde k neznámému domku a zahlásí, že se zde stala vražda. Jakmile u něj ale stojí blíž, přehodnotí své tvrzení, režisér střihne a šup, jsme u jiného domku, který je pro změnu oblepen páskou. Kněz zahlásí, že tady to určitě bylo a scéna končí. Hm, super.
Děj samotný by vydal zhruba na jednu podprůměrnou epizodu seriálu. A teď si představte, že to celé trvá skoro dvě hodiny. Scenárista evidentně nevěděl kudy kam, tudíž polovinu stopáže sledujeme Scullyovou jak oplakává "svého" chlapečka. Další zajímavostí budiž fakt, že oba agenti jsou sice najmuti FBI, ovšem celý případ nemá s paranormálnímy jevy nic společného (řešili to v seriálu, ne?) a zvládl by jej vyřešit i průměrný český policista.
Celý film je sice slušně natočen, nicméně katastrofální scénář a evidentně se nesnažící herci vše pohřbívají. A to ani nemluvím o úmorném tempu, díky kterému jsem poslední čtvrtinu projel dvojnásobnou rychlostí (tímto děkuji BSPlayeru). Co mi ale vadí zdaleka nejvíc je absolutní absence toho, díky čemu byla kdysi Akta X na vrcholu seriálového žánru. Mluvím samozřejmě o napětí, které se nedostavilo. Absolutně.
Akta X: Chci uvěřit se zkrátka nepovedla. A dá se říci, že vůbec. Celý štáb si zřejmě chtěl mírně přivydělat a tak natočil béčkovou nudu, která se naštěstí jen stěží zaplatí. Nikdo se nesnaží, divák se nudí a já mám chuť někoho pořádně kopnout. Asi toho kněze. No, buďme rádi, že další plánované díly už půjdou jen na DVD a my se jim v kinech obloukem vyhneme (abych si přihřál vlastní polívčičku - více zde:).
P.S.: Kdo z vás čeká pěkné finále, má smůlu. Nepřijde.
sobota 30. srpna 2008
pátek 29. srpna 2008
Kam kráčíš, Premiere?
Když jsem včera otevřel schránku a vykoukla na mě černá obálka s jasnou zprávou: Premiere došla, měl jsem patřičnou radost. A to ani nemluvím o tom, když jsem ji následně roztrhl a na mě koukal z titulní strany Rudoch. Už při prvním, letmém prolistování mě zarazila předmluva šéfredaktora, která upozorňovala na blížící se výročí jublejního stého čísla. Ta jako by měla čtenáře varovat před tím, co se v aktuálním čísle nachází. Překousnul bych absenci jakéhokoliv hutnějšího článků k připravované Tropické bouři i zbytečně dlouhý speciál věnovaný Tobruku, jenže...
Strana 49: Kouká na mě modelka, říkám si, že se nejspíše jedná o malý profil herečky, jež se vyskytuje v jednom z připravovaných filmů. Omyl. Otisknutá slečna (sluší jí to, pravda) je totiž jistá Donna Feldman, naprosto neznámá modelka, která se asi na pět vteřin objeví v Zohanovi. Ano, ve filmu, kterému se věnovalo minulé číslo a JEN na pět vteřin. Budiž. Ale co ten text proboha? Redaktor slintající nad jejími svůdnými křivkami a navíc rozhovor týkající se hereččina libida? Tohle patří do Blesku, pánové.
Jdeme dál, po patnácti stranách je tu článek s názvem Hip hop po česku, zabývající, jak již z názvu vyplývá, připravovaným dokumentem Česká RAPublika. Problém však tkví v tom, že projekt je v něm popisován pouze v nějakých dvou odstavcích, přičemž čtenář si o něm zřejmě nic pěkného nepomyslí. Podle režisérova popisu totiž film vyhlíží spíše jako trapný pokus natočit ambiciózní látku, který se jaksi mine účinkem. A proč proboha polovina celého článku popisuje vznik hip hopu? A kdo tam strčil ten slovníček se slovy: "flow" nebo "beef"? Jsme ve filmovém časopise, ne v Bbaráku. A mohl bych pokračovat...
Dochází mi však trpělivost, takže zmíním snad jen malý, leč velmi výrazný detail. Nad recenzí ke Klonovým válkám je natištěn tento obrázek, přičemž redaktor k němu přiřadil popisek: "Banik, pyčo". No, kde to jsme? Spojitost mi stále uniká, autor by se měl jít zřejmě vyřvat na Bazaly a neotravovat s tím v časopise.
Je sice pravda, že mě potěšil menší článek věnující se Bat-Podu (což je zřejmě jen moje úchylka) a rozesmály vtipy s Chuckem Norrisem, nicméně i přes tyto dvě věci to vypadá, že v redakci Premiere začali s oslavami stého výtisku poněkud brzy a trošku to s tím alkoholem přepískli. Co trošku, hodně. Je mi také jasné, že i když určitě nejsem jediný, koho toto "zprznění" a zbulvarizování filmového časopisu naštvalo, najdu v příštím čísle opět spoustu spokojených dopisů od čtenářů. A Bůh ví, zda si je v redakci nepíší sami. I když, nabídka DVDčka za pochvalný cár papíru se u nás neodmítá, to je pravda.
Strana 49: Kouká na mě modelka, říkám si, že se nejspíše jedná o malý profil herečky, jež se vyskytuje v jednom z připravovaných filmů. Omyl. Otisknutá slečna (sluší jí to, pravda) je totiž jistá Donna Feldman, naprosto neznámá modelka, která se asi na pět vteřin objeví v Zohanovi. Ano, ve filmu, kterému se věnovalo minulé číslo a JEN na pět vteřin. Budiž. Ale co ten text proboha? Redaktor slintající nad jejími svůdnými křivkami a navíc rozhovor týkající se hereččina libida? Tohle patří do Blesku, pánové.
Jdeme dál, po patnácti stranách je tu článek s názvem Hip hop po česku, zabývající, jak již z názvu vyplývá, připravovaným dokumentem Česká RAPublika. Problém však tkví v tom, že projekt je v něm popisován pouze v nějakých dvou odstavcích, přičemž čtenář si o něm zřejmě nic pěkného nepomyslí. Podle režisérova popisu totiž film vyhlíží spíše jako trapný pokus natočit ambiciózní látku, který se jaksi mine účinkem. A proč proboha polovina celého článku popisuje vznik hip hopu? A kdo tam strčil ten slovníček se slovy: "flow" nebo "beef"? Jsme ve filmovém časopise, ne v Bbaráku. A mohl bych pokračovat...
Dochází mi však trpělivost, takže zmíním snad jen malý, leč velmi výrazný detail. Nad recenzí ke Klonovým válkám je natištěn tento obrázek, přičemž redaktor k němu přiřadil popisek: "Banik, pyčo". No, kde to jsme? Spojitost mi stále uniká, autor by se měl jít zřejmě vyřvat na Bazaly a neotravovat s tím v časopise.
Je sice pravda, že mě potěšil menší článek věnující se Bat-Podu (což je zřejmě jen moje úchylka) a rozesmály vtipy s Chuckem Norrisem, nicméně i přes tyto dvě věci to vypadá, že v redakci Premiere začali s oslavami stého výtisku poněkud brzy a trošku to s tím alkoholem přepískli. Co trošku, hodně. Je mi také jasné, že i když určitě nejsem jediný, koho toto "zprznění" a zbulvarizování filmového časopisu naštvalo, najdu v příštím čísle opět spoustu spokojených dopisů od čtenářů. A Bůh ví, zda si je v redakci nepíší sami. I když, nabídka DVDčka za pochvalný cár papíru se u nás neodmítá, to je pravda.
Trailerové okénko: Zběsilý Max Payne
Jelikož je toto období na recenze poněkud chudší, rozhodl jsem se zabrousit do trošku jiných končin filmového světa. A protože jsem zde již dlouho neupozorňoval na nějaký povedený trailer, dočkáte se nyní hned dvojnásobné porce.
Začneme u první ukázky k očekávané pecce příštího léta - Rychle a zběsile 4. Ti z vás, kteří se o další automobilové pokračování trošku zajímají, již zřejmě ví, že se v něm vrátí většina známých tváří z jedničky, včetně Vina Diesela. Teaser začíná poněkud zvláštně a nedrží se klasických trailerových postupů. Jako první se totiž seznámíme s přepadením kamionu, tak typickým pro první díl. Sekvence sice může působit jako mírné ozvláštnění zažité koncepce, nicméně při nějakém třetím shlédnutí již ukázku přetáčíte až na poslední minutu, která nabídne velmi údernou koláž, opepřenou o několik pěkných hlášek a podbarvenou výbornou hudbou. Takže i když jsem byl před ukázkou v mírných obavách, teď se naopak poměrně těším. Teaser zde.
Tak, to bychom měli. Teď je na řadě pán Max. Pán, na kterého jsem po vystřízlivění z Hitmana nebyl absolutně zvědavý, ovšem co se nestalo. První teaser na mě velmi zapůsobil svou atmosférou a velmi podařenou stylizací a čerstvě vydaný trailer můj dojem pouze potvrdil. Může za to především Marylin Manson. Jeho track If I Was Your Vampire totiž dodává oběma ukázkám zvláštní, poněkud depresivní feeling, který mi zatím ve všemožných videoherních adaptacích chyběl. K tomu připočtěte pekelně hot Milu Kunis (Kopačky) a opravdu výbornou stylizaci. Max Payne zkrátka zatím vypadá výbroně a my se můžeme jen modlit, aby mu to vydrželo i do filmu. A i kdyby se mu to nepovedlo, tento trailer tu bude vždycky.
Začneme u první ukázky k očekávané pecce příštího léta - Rychle a zběsile 4. Ti z vás, kteří se o další automobilové pokračování trošku zajímají, již zřejmě ví, že se v něm vrátí většina známých tváří z jedničky, včetně Vina Diesela. Teaser začíná poněkud zvláštně a nedrží se klasických trailerových postupů. Jako první se totiž seznámíme s přepadením kamionu, tak typickým pro první díl. Sekvence sice může působit jako mírné ozvláštnění zažité koncepce, nicméně při nějakém třetím shlédnutí již ukázku přetáčíte až na poslední minutu, která nabídne velmi údernou koláž, opepřenou o několik pěkných hlášek a podbarvenou výbornou hudbou. Takže i když jsem byl před ukázkou v mírných obavách, teď se naopak poměrně těším. Teaser zde.
Tak, to bychom měli. Teď je na řadě pán Max. Pán, na kterého jsem po vystřízlivění z Hitmana nebyl absolutně zvědavý, ovšem co se nestalo. První teaser na mě velmi zapůsobil svou atmosférou a velmi podařenou stylizací a čerstvě vydaný trailer můj dojem pouze potvrdil. Může za to především Marylin Manson. Jeho track If I Was Your Vampire totiž dodává oběma ukázkám zvláštní, poněkud depresivní feeling, který mi zatím ve všemožných videoherních adaptacích chyběl. K tomu připočtěte pekelně hot Milu Kunis (Kopačky) a opravdu výbornou stylizaci. Max Payne zkrátka zatím vypadá výbroně a my se můžeme jen modlit, aby mu to vydrželo i do filmu. A i kdyby se mu to nepovedlo, tento trailer tu bude vždycky.
pondělí 25. srpna 2008
Nic než lehký nadprůměr
Tak nám Prima koupila další soutěž, tentokrát s názvem Nic než pravda. Do pozadí tak pomalu odchází ehm, jak se to jmenuje, jo, Ber nebo neber. Tady to nebyla žádná sláva, Prima absolutně propadla ve snaze soutěž prodat a po několika odvysílaných dílech na ni diváci zanevřeli. Ono, koukat se v neděli večer na Pavla Zunu snažícího se vypadat jako největší macho ve střední Evropě a telefonovat strašně cool stylem s panem bankéřem (nebo co je zač), na to nebyl asi zvědavý nikdo. Při pomyšlení, že je před vámi pracovní týden se upřímně vůbec nedivím. Alespoň těm hosteskám to slušelo.
Ale zpět k novince Nic než pravda, pocházející z populárního amerického schématu, který víc než bije do očí. Nakukovat do soukromí vybraných osob si v této době dovolí zřejmě jen za velkou louží, což je pro odpůrce amerikanizmu další pořádnou očistou, kterou zřejmě nepřejdou jen tak.
Prima si od show slibuje zřejmě hodně a snaží se (i když to zřejmě opět bude marné) napodobit úspěch např. nováckého Milionáře. Pravděpodobnost opaku je však zřejmě patrná již z faktu, že stanice je daleko méně sledovaná, navíc se soutěž snaží propagovat pouze krátkým spotem, který strčí do kapsy i ta ubohá VéKáVéčka.
V soutěži samotné má pak Prima hned dva problémy, kterých se ne a ne zbavit. Pomineme-li reklamy, jež jsou klasicky katastrofálním způsobem naskládány do pořadu, tzn. přímo mezi otázky, díky čemuž má divák pocit, že si soutěžící své odpovědi může rozmyslet, je tu hned několik dalších zádrhelů. Zřejmě nejvíce mě "trkla" situace u poslední otázky, kterou moderátor položil, režise střihla, moderátor řekl nazdar a bylo hotovo. No kde to jsme?
A právě zmíněný moderátor, jehož jméno je mi prozatím záhadou, je, alespoň pro mě, tím největším záporem. Namísto regulérního průvodce soutěží působí spíše jako hospodský buran, kterého před knajpou odchytl primácký štáb, navlékl jej do černého kvádra a řekl mu: "Tvař se drsně". Charizma nechal někde ve skříni, díky čemuž jsou jeho prupovídky absolutně bezkrevné a nudné.
K hodnocení otázek směřuje další výtka. Myslel jsem si, že Prima zámořský model pěkně okuká a hned od začátku si nebude brát servítky. Nestalo se. A tak než dotazy začnou být opravdu na hraně, musíte se dobrou čtvrthodinku prokousávat podprůměrem typu: "Bojíte se budoucnosti?" či "Jste zodpovědný člověk?".
A to je vážně škoda, neboť z tak působivého konceptu, jakým Nic než pravda oplývá, šlo vytřískat daleko víc. Vyhoďte moderátora, trošku upravte umístění reklam a proboha, udělejte něco s tím rozjezdem. Jinak od této novinky půjdu rychle pryč. A myslím, že nebudu sám. I přes tyto výtky ale mírný palec nahoru, nejen za odvahu pustit něco takového v naší televizi.
Ale zpět k novince Nic než pravda, pocházející z populárního amerického schématu, který víc než bije do očí. Nakukovat do soukromí vybraných osob si v této době dovolí zřejmě jen za velkou louží, což je pro odpůrce amerikanizmu další pořádnou očistou, kterou zřejmě nepřejdou jen tak.
Prima si od show slibuje zřejmě hodně a snaží se (i když to zřejmě opět bude marné) napodobit úspěch např. nováckého Milionáře. Pravděpodobnost opaku je však zřejmě patrná již z faktu, že stanice je daleko méně sledovaná, navíc se soutěž snaží propagovat pouze krátkým spotem, který strčí do kapsy i ta ubohá VéKáVéčka.
V soutěži samotné má pak Prima hned dva problémy, kterých se ne a ne zbavit. Pomineme-li reklamy, jež jsou klasicky katastrofálním způsobem naskládány do pořadu, tzn. přímo mezi otázky, díky čemuž má divák pocit, že si soutěžící své odpovědi může rozmyslet, je tu hned několik dalších zádrhelů. Zřejmě nejvíce mě "trkla" situace u poslední otázky, kterou moderátor položil, režise střihla, moderátor řekl nazdar a bylo hotovo. No kde to jsme?
A právě zmíněný moderátor, jehož jméno je mi prozatím záhadou, je, alespoň pro mě, tím největším záporem. Namísto regulérního průvodce soutěží působí spíše jako hospodský buran, kterého před knajpou odchytl primácký štáb, navlékl jej do černého kvádra a řekl mu: "Tvař se drsně". Charizma nechal někde ve skříni, díky čemuž jsou jeho prupovídky absolutně bezkrevné a nudné.
K hodnocení otázek směřuje další výtka. Myslel jsem si, že Prima zámořský model pěkně okuká a hned od začátku si nebude brát servítky. Nestalo se. A tak než dotazy začnou být opravdu na hraně, musíte se dobrou čtvrthodinku prokousávat podprůměrem typu: "Bojíte se budoucnosti?" či "Jste zodpovědný člověk?".
A to je vážně škoda, neboť z tak působivého konceptu, jakým Nic než pravda oplývá, šlo vytřískat daleko víc. Vyhoďte moderátora, trošku upravte umístění reklam a proboha, udělejte něco s tím rozjezdem. Jinak od této novinky půjdu rychle pryč. A myslím, že nebudu sám. I přes tyto výtky ale mírný palec nahoru, nejen za odvahu pustit něco takového v naší televizi.
neděle 24. srpna 2008
Co se nevešlo #15
Mumie: Hrob Dračího císaře - 50%:
Mumie je zpět a v horší formě než kdy předtím. Rickovy hlášky jakoby se někam vytratily a nebýt závěrečné akce, dělal by ze sebe celý film naprostého idiota. Maria Bello by zasloužila pořádně namlátit, protože takovou náhradnici si Rachel Weisz nezasloužila a Rickův syn je tou nejnesympatyčtější postavou tohoto roku. Dialogy jsou celkově kromě hlášek napsané absolutně tragicky, tudíž na parádní zábavu z předchozích dílů můžete nejspíš zapomenout. Leda že by vám ji nahradila ta zvracející kráva. Rob Cohen tak vcelku zklamal a to i v akci, která sice bývala vždy jeho devízou, nicméně v kontaktních scénách se divák velmi špatně orientuje. Triky jsou zhruba na úrovni prvního dílu, ovšem i přes všechna zmíněná negativa se u nové Mumie dá vcelku bavit. Kouzlo předchozích egyptských dobrodružství je však nenávratně pryč.
Postal - 0%:
Uwe Boll je považován za nejhoršího režiséra novodobého Hollywoodu a Postalem si pouze podepsal svůj ortel. Suveréně největší svinstvo, co jsem za tento rok (a možná i za daleko delší dobu) viděl, které slovo film jen zdánlivě připomíná.
Mumie je zpět a v horší formě než kdy předtím. Rickovy hlášky jakoby se někam vytratily a nebýt závěrečné akce, dělal by ze sebe celý film naprostého idiota. Maria Bello by zasloužila pořádně namlátit, protože takovou náhradnici si Rachel Weisz nezasloužila a Rickův syn je tou nejnesympatyčtější postavou tohoto roku. Dialogy jsou celkově kromě hlášek napsané absolutně tragicky, tudíž na parádní zábavu z předchozích dílů můžete nejspíš zapomenout. Leda že by vám ji nahradila ta zvracející kráva. Rob Cohen tak vcelku zklamal a to i v akci, která sice bývala vždy jeho devízou, nicméně v kontaktních scénách se divák velmi špatně orientuje. Triky jsou zhruba na úrovni prvního dílu, ovšem i přes všechna zmíněná negativa se u nové Mumie dá vcelku bavit. Kouzlo předchozích egyptských dobrodružství je však nenávratně pryč.
Postal - 0%:
Uwe Boll je považován za nejhoršího režiséra novodobého Hollywoodu a Postalem si pouze podepsal svůj ortel. Suveréně největší svinstvo, co jsem za tento rok (a možná i za daleko delší dobu) viděl, které slovo film jen zdánlivě připomíná.
středa 20. srpna 2008
Letopisy Narnie: Princ Kaspian - 20%
Parta čtyř nesympatických dětí je zpět, i když na ně není nikdo, kromě předškolních prcků, zvědavý. V Narnii uběhlo tři tisíce let a Petr s Edmundem, Zuzanou a Lucinkou se tentokrát staví proti zlému králi Mirazovi a opět je u toho spousta protivných mluvících zvířátek, smrtelných dialogů a jedna závěrečná bitva.
První Narnii jsem považoval za více méně snesitelnou záležitost, což se o pokračování rozhodně říci nedá. Než jsem po první polovině přistoupil na sračkovitost filmu, stálo mě to pekelné bolesti opepřené ještě řádnou nevolností, díky čemuž jsem uvažoval, že snad otevřu okno a odejdu. Když se mé břicho mírně uklidnilo, propukal jsem co minutu v hlasitý smích nebo jsem jen nevěřícně koukal, co se na obrazovce děje.
Vinu na tom nese samozřejmě scénář, o jehož dialogovou část se zasloužil zřejmě člověk, který nemá všech pět pohromadě, aby nakonec napsanou látku předal ortodoxnímu křesťanovi, jenž z ní udělal nesmyslnou taškařici postrádající logiku a navíc s pěkným věřícím podtextem. Výsledkem toho je mírný náznak jakéhosi příběhu, ve kterém se 130 (!!) minut vůbec nic neděje. Poté následuje vcelku solidní bitva, na jejímž konci už to vypadá, že vyhrají ti, kterým z celého srdce fandíte (tzn. ti sympatičtější - v tomto případě záporáci), aby nakonec přišel Ass-lan, zahrál si na Ježíše a všechny zlouny pěkně pokosil.
Aby to bylo úplné, v předcházejících zhruba dvou hodinách se děje asi toto:
Lucinka hledá Aslana a oživuje mrtvé zmetky (myši a trpaslíci), kterým z celého srdce přejete smrt.
Zuzana pokukuje po Kaspianovi a uvažuje o sexu. Když jí je nejhůř, vezme svůj luk, který koupila zřejmě v hračkářství se slevou, natáhne na něj šíp a zabíjí. Je s podivem, že z těch pěti šípů na zádech jí ani jeden nikdy neubude.
Petr se buď snaží být víc cool než Kaspian nebo pronáší věty typu: "Za Aslana!" nebo "Za Narnii!"
Kaspian mluví příšernou angličtinou a neustále rozhazuje vlasy.
Edmund pouze čeká, než se všichni vykecají a on bude moci mít poslední slovo.
To je vše vážení přátelé, nic víc než tato velmi hutná vata. Na začátku jsem zmínil zvířátka, takže je dobré poznamenat, že bobra vystřídal jezevec a Pan Tumnus nepřišel. Nahradila jej však spousta kentaurů, divných kozlů, přišli další dva trpaslíci, ale pozor, hlavně se na scéně objevily myši (!), které bojují místo mečů s jehlami (!!) a ničí jednoho člověka za druhým (!!!), přičemž během celého filmu zdechne pouze jedna, kterou následně oživí Lucinka. Je tedy vidět, že tvůrci se snažili ze všech sil, aby se zavděčili celému publiku.
Ne, teď vážně. Režisér Andrew Adamson, který se podílel i na scénáři má pro mě momentálně status filmového Satana, který doslova posere vše, na co sáhne (Shreka nepočítám). Největší hovada jsou však producenti, jejichž debilita je zřejmá ze zájmu natočit i zbylých pět dílů slavné knižní série. Kdyby si však přečetli scénář, docvaklo by jim, že do filmu může scénárista naspat klidně bandu islámských teroristů, stavějících se na hlavu, ovšem nakonec stejně přiletí Ass-lan a nakope jim řiť.
Takže aby bylo jasno, druhá Narnie kromě závěrečné bitvy a vcelku ucházející hudby nenabídne VŮBEC nic a spolehlivě tak zaujímá místo letošního největšího velkofilmového shitu. Upřímně řečeno, obdivuji každého, kdo tohle neředěné peklo protrpí, aniž by si během filmu nehodil mašli. Nezbývá tak, než se modlit, aby třetí díl vydělal ještě méně než Kaspian, jinak tu budeme mít čtveřici malých zmetků spolu s hnusnými stvořeními ještě minimálně dvakrát. A teď mě omluvte prosím, jdu si vzít kinedryl.
POZN.: Pro ty kdo neví, Aslan je lev. Bazuku na něj.
První Narnii jsem považoval za více méně snesitelnou záležitost, což se o pokračování rozhodně říci nedá. Než jsem po první polovině přistoupil na sračkovitost filmu, stálo mě to pekelné bolesti opepřené ještě řádnou nevolností, díky čemuž jsem uvažoval, že snad otevřu okno a odejdu. Když se mé břicho mírně uklidnilo, propukal jsem co minutu v hlasitý smích nebo jsem jen nevěřícně koukal, co se na obrazovce děje.
Vinu na tom nese samozřejmě scénář, o jehož dialogovou část se zasloužil zřejmě člověk, který nemá všech pět pohromadě, aby nakonec napsanou látku předal ortodoxnímu křesťanovi, jenž z ní udělal nesmyslnou taškařici postrádající logiku a navíc s pěkným věřícím podtextem. Výsledkem toho je mírný náznak jakéhosi příběhu, ve kterém se 130 (!!) minut vůbec nic neděje. Poté následuje vcelku solidní bitva, na jejímž konci už to vypadá, že vyhrají ti, kterým z celého srdce fandíte (tzn. ti sympatičtější - v tomto případě záporáci), aby nakonec přišel Ass-lan, zahrál si na Ježíše a všechny zlouny pěkně pokosil.
Aby to bylo úplné, v předcházejících zhruba dvou hodinách se děje asi toto:
Lucinka hledá Aslana a oživuje mrtvé zmetky (myši a trpaslíci), kterým z celého srdce přejete smrt.
Zuzana pokukuje po Kaspianovi a uvažuje o sexu. Když jí je nejhůř, vezme svůj luk, který koupila zřejmě v hračkářství se slevou, natáhne na něj šíp a zabíjí. Je s podivem, že z těch pěti šípů na zádech jí ani jeden nikdy neubude.
Petr se buď snaží být víc cool než Kaspian nebo pronáší věty typu: "Za Aslana!" nebo "Za Narnii!"
Kaspian mluví příšernou angličtinou a neustále rozhazuje vlasy.
Edmund pouze čeká, než se všichni vykecají a on bude moci mít poslední slovo.
To je vše vážení přátelé, nic víc než tato velmi hutná vata. Na začátku jsem zmínil zvířátka, takže je dobré poznamenat, že bobra vystřídal jezevec a Pan Tumnus nepřišel. Nahradila jej však spousta kentaurů, divných kozlů, přišli další dva trpaslíci, ale pozor, hlavně se na scéně objevily myši (!), které bojují místo mečů s jehlami (!!) a ničí jednoho člověka za druhým (!!!), přičemž během celého filmu zdechne pouze jedna, kterou následně oživí Lucinka. Je tedy vidět, že tvůrci se snažili ze všech sil, aby se zavděčili celému publiku.
Ne, teď vážně. Režisér Andrew Adamson, který se podílel i na scénáři má pro mě momentálně status filmového Satana, který doslova posere vše, na co sáhne (Shreka nepočítám). Největší hovada jsou však producenti, jejichž debilita je zřejmá ze zájmu natočit i zbylých pět dílů slavné knižní série. Kdyby si však přečetli scénář, docvaklo by jim, že do filmu může scénárista naspat klidně bandu islámských teroristů, stavějících se na hlavu, ovšem nakonec stejně přiletí Ass-lan a nakope jim řiť.
Takže aby bylo jasno, druhá Narnie kromě závěrečné bitvy a vcelku ucházející hudby nenabídne VŮBEC nic a spolehlivě tak zaujímá místo letošního největšího velkofilmového shitu. Upřímně řečeno, obdivuji každého, kdo tohle neředěné peklo protrpí, aniž by si během filmu nehodil mašli. Nezbývá tak, než se modlit, aby třetí díl vydělal ještě méně než Kaspian, jinak tu budeme mít čtveřici malých zmetků spolu s hnusnými stvořeními ještě minimálně dvakrát. A teď mě omluvte prosím, jdu si vzít kinedryl.
POZN.: Pro ty kdo neví, Aslan je lev. Bazuku na něj.
pátek 15. srpna 2008
Co se nevešlo #14
Kung Fu Panda - 80%:
Další z animáků studia Dreamworks, který, na rozdíl od starších počinů, dokáže šlapat Pixaru na paty. Těží především z nulových narážek na současnou společnost, soustředí se pouze sám na sebe a baví jemným humorem. Hlavní hrdina Po má tu výhodu, že je animován velmi šikovným stylem, který mu umožňuje dělat velmi podobné grimasy, tak jako to dokáže Jack Black, jenž jej namluvil. Jediné co nechápu, je taktika Dreamworks, která se snaží nalákat diváky na slavná jména do kina i přes to, že cílová skupina jsou děti, kterým je nějaký Jackie Chan ukradený. A i kdyby nebyl, pochybuji, že by jej po hlase poznali.
Sirotčinec - 50%:
Nudná režie + scénář kopírující Faunův labyrint + nulová invence + spousta nelogičností a nasírací konec = obrovské zklamání. Sirotčinec není horor (3 lekačky nestačí), ani ryzí fantasy (z něj si půjčuje sotva dva prvky), je to spíše rodinné drama, spoléhající na atmosféru, která se mnohdy moc nedostaví. Guillermo del Toro si zřejmě myslel, že po Labyrintu mu diváci sežerou cokoliv, i když se na filmu bude podílet třeba jen jako producent. Kdepak, Guillermo. Dvakrát to stejné řeky nevstoupíš.
Další z animáků studia Dreamworks, který, na rozdíl od starších počinů, dokáže šlapat Pixaru na paty. Těží především z nulových narážek na současnou společnost, soustředí se pouze sám na sebe a baví jemným humorem. Hlavní hrdina Po má tu výhodu, že je animován velmi šikovným stylem, který mu umožňuje dělat velmi podobné grimasy, tak jako to dokáže Jack Black, jenž jej namluvil. Jediné co nechápu, je taktika Dreamworks, která se snaží nalákat diváky na slavná jména do kina i přes to, že cílová skupina jsou děti, kterým je nějaký Jackie Chan ukradený. A i kdyby nebyl, pochybuji, že by jej po hlase poznali.
Sirotčinec - 50%:
Nudná režie + scénář kopírující Faunův labyrint + nulová invence + spousta nelogičností a nasírací konec = obrovské zklamání. Sirotčinec není horor (3 lekačky nestačí), ani ryzí fantasy (z něj si půjčuje sotva dva prvky), je to spíše rodinné drama, spoléhající na atmosféru, která se mnohdy moc nedostaví. Guillermo del Toro si zřejmě myslel, že po Labyrintu mu diváci sežerou cokoliv, i když se na filmu bude podílet třeba jen jako producent. Kdepak, Guillermo. Dvakrát to stejné řeky nevstoupíš.
čtvrtek 14. srpna 2008
Na Pottera si počkáme
Tak tohle zřejmě nečekal nikdo. A nebude to posun jen o pár dnů, nýbrž rovnou o měsíce. Vedení Warnerů přesunulo Prince dvojí krve až na červenec příštího roku, z důvodu lepšího pokrytí nadcházející sezony. Co si pod tímto výrokem máme představit? Jednoduše, závratné tržby Temného rytíře (příští týden bude trůnit na druhém místě nejvýdělečnějších filmů ve Státech za nepotopitelným Titanicem) říkají společnosti jasnou věc: letošní sezona je finančně zajištěna, ta příští ale zaručený hit nemá. Takže se tam "šoupne" Potter a bude vymalováno. Ti z vás, kteří už nemohli dospat do premiéry si tak zřejmě pobrečí a ostatní, kterým se pětka líbila a na další díl jsou zvědaví (sem se řadím i já), si počkají trochu déle, než se čekalo. Osobně mám z této události poměrně velkou radost, neboť takhle Potter nezadupe další trhák startující blízko jeho původního termínu - Bonda. Vystřelte špunty a slavte, příští letní sezona je zase o něco nabitější.
středa 13. srpna 2008
Hellboy 2: Zlatá armáda - 70%
I'm not gonna kill him, Abe, but I am gonna kick his ass.
Jako první je nutno podotknout, že Guillermo Del Toro je borec. Mě si získal především skvělým druhým Bladem, americké publikum zase Faunovým labyrintem. A nás všechny tak nějak těší, koukat se na jeho rudého ďábla. Jeho první díl, který přišel před čtyřmi lety a překypoval hravostí, mě sice nechal poněkud chladným (přesto má u mě velmi solidních šedesát), nicméně na jeho pokračování jsem se, nejen díky úderným trailerům, těšil.
Del Toro se u druhého Hellboye drží taktiky "more of the same", tak příznačné pro takřka všechna pokračování. Znamená to, že Ron Perlman zase ukrutně hlásí, kouří doutníky, a když se mu něco nelíbí, vyřídí to většinou svou pravačkou (v horším případě použije svou Baby - rozuměj extrémně velkou bouchačku). Abe Sapien je stále tím chytrým mentorem a Rudochova vyvolená Liz stále hoří. Takže jak se zdá, vše při starém.
Oproti prvnímu dílu je tu však menší změna. Jejich vztah totiž prochází menší krizí, kterou však Del Toro podává poněkud plytce a na jeho poměry nezajímavě. Dojde tak na zbytečné řeči o rodinných hodnotách a vylívání si smutku, což pro tuto již zaběhnutou látku není nijak typické, a co si budeme nalhávat, je to spíše na škodu.
Další problém druhého Hellboye tkví v naprosto bezkrevném záporákovi. I zde je vidět, že se Del Toro držel poněkud při zdi, tudíž máme co dočinění s velmi nudnou zlou postavou, která je svým bezzubým chováním a minimálním výskytem ve filmu (kromě závěru snad jen 10 minut!) velmi podobná té z jedničky, kterou zvtárnil Karel Roden. A kdo si na ni dnes vzpomene.
Ale abych jen nekritizoval, Hellboyovo pokračování je stále pěkná zábava a naprosto naplňuje funkci letního blockbusteru, u kterého vypnete mozek a prostě se bavíte. Na mnoha místech se Del Toro také nebojí přitlačit (rozmáčknutí brouka vládne) a laťku položenou prvním dílem bez problému přeskakuje. A stejně jako snad u všech Del Torových filmů, i zde platí, že výsledný produkt vypadá asi třikrát dražší, než ve skutečnosti je. Další body k dobru připočítává i krásně přehledná akce, které si tentokrát užijete do syta. Jen ty masky už začínají působit poněkud vyčpěle.
Druhý Hellboy jimi takřka překypuje a člověk aby normální lidskou bytost hledal pod lupou. On by to nebyl problém (spíše veliké plus), kdyby je ale Del Toro necpal už do třetího filmu za sebou. U předchozích dvou snímků bych to dokázal pochopit, nicméně zde už masky působí trošku nudně (i když jsou výborné) a jakoby naznačovaly, že Del Toro už nemá kde brát.
Právě kvůli těmto výtkám se Hobita, kterého má tento Mexičan na starosti, začínám trochu obávat. Nicméně i přes to, že celý text může působit poněkud negativně, Hellboy je pěkná jízda. Hlášky jsou na svém místě, pravačka taky a když už si to Rudoch s někým rozdá na férovku, nebude moci odtrhnout oči. A pokud na to Perlman bude mít ještě síly, trojku bych si za pár let klidně dal.
P.S. Možný spoiler, ten kdo nechce, ať nečte: Viděli jste v nějaké komiksové adaptaci, že by se hlavní hrdina jednoduše ožral? Palec nahoru.
úterý 12. srpna 2008
Mamma Mia! - 40%
K létu bezostyšně patří, krom velkolepých trháků i roztančené muzikály. V loni tu byl vynikající a mnohými opomíjený Hairspray, letos je tu Mamma Mia!. A jak už z názvu vyplývá, tentokrát se bude zpívat ABBA. Film vychýází ze stejnojmenného divadelního muzikálu, který slavil veliký úspěch a tak se jej režisérka rozhodla převést na plátna kin s tím, že do něj obsadila spoustu známých tváří.
A je to....peklo. Překvapením však je, že nikoliv (alespoň pro mě) kvůli písničkám, které jsou v celém filmu tím snesitelnějším (tímto děkuji svým rodičům za to, že mě jimi od narození neládovali). Mnohem horší je to však se samotným děním na plátně, které má na svědomí katastrofální scénář. Při jeho psaní si tvůrci zřejmě řekli, že díky uvedení během parného léta se budou chtít diváci u Mamma Mia! odpočinout a všechny nelogičnosti a totální kýčovitost hodí za hlavu. Obojí bez výhrad beru, ostatně z trailerů se nic jiného čekat nedalo.
Proč tedy jen 40%? Jednoduše, Mamma Mia! je neskutečně trapný a debilní film, který se snaží diváka bavit situacemi jako: šedesátiletá babička je stále nadržená (ta by mimochodem, společně se svou extrémně hnusnou kamarádkou, za své chování zasloužila křeslo), Pierce Brosnan tančí v latexovém oblečku (eh?), anebo někdo pořád někam padá. Tak jsme se zasmáli. K tomu připočtěte Meryl Streep, která i přes můj respekt k jejím hereckým schopnostem, vypadá při svých pěveckých číslech jako by měla každou chvíli naposledy vydechnout (a ne, není to ta zmíněná babička).
Když už jsem nakousnul ten zpěv, je to právě Streep, která se svými hlasivkami něco předvede. Naproti tomu Colin Firth připomíná spíše mečícího kozla a Pierce Brosnan? To je kapitola sama pro sebe. Jeho hlas je těžké charakterizovat, napadá mě snad něco mezi splašeným koněm nakopnutým do zadku a člověkem tlačícím na záchodě, takže žádná sláva. Pro Brosnana ale hovoří fakt, že u jeho pěveckých ód se má bránice zapotila daleko více, než při všech zbylých rádoby vtipných scénách. Bleskově zmíním ještě choreografii, která buď naprosto chybí (v porovnání se zmíněným Hairsprayem, ehm, kde to jsme?) nebo ji tvoří deset předkopávajích mužů s ploutvemi na nohou. Wow!
Takže jednoduše. Pokud se vám písničky nějak nehnusí, zaručuji vám, že po Mamma Mia! se vám hnusit budou. Pokud totiž tak útrpně natahují primitivní děj (ten však není výtkou, dalo se to čekat), který najednou nebere konce a nakonec vyústí tak příšerně jak to jen jde, je těžké tato muka vydržet. A ještě k tomu konci. Když už dojde ke svatbě, která by měla film spolehlivě uzavřít, sníží režisérka tempo na nulu. Nakonec pak přijdou dvě k zblití vypadající taneční čísla. A celé to trvá minimálně patnáct minut. Fuj!
Mamma Mia! je zkrátka jen těžce snesitelný film. Uznávám jeho řemeslné kvality a květuji s povděkem velmi sexy hlavní hrdinku (ne, není to Meryl Streep), avšak co je to platné, když celé dění na plátně zavání absolutně trapnou fraškou, která postrádá jakoukoliv soudnost? Pokud ABBU ale máte rádi (existuje ještě někdo takový) a jste žena (to prosím nebrat jako urážku, smích se ozýval především od osob opačného pohlaví, včetně mé matky a sestry), jděte na to. Zřejmě se budete pěkně bavit. Ostatní ale ruce pryč. Já je držím hodně daleko a slovo ABBA nebo Dancing Queen už nechci hodně dlouho slyšet.
P.S. Od dob třetího Spideyho se mi v kině nepodařilo usnout, až teď. Dokud mě nevzbudila řvoucí Meryl. Grrr.
A je to....peklo. Překvapením však je, že nikoliv (alespoň pro mě) kvůli písničkám, které jsou v celém filmu tím snesitelnějším (tímto děkuji svým rodičům za to, že mě jimi od narození neládovali). Mnohem horší je to však se samotným děním na plátně, které má na svědomí katastrofální scénář. Při jeho psaní si tvůrci zřejmě řekli, že díky uvedení během parného léta se budou chtít diváci u Mamma Mia! odpočinout a všechny nelogičnosti a totální kýčovitost hodí za hlavu. Obojí bez výhrad beru, ostatně z trailerů se nic jiného čekat nedalo.
Proč tedy jen 40%? Jednoduše, Mamma Mia! je neskutečně trapný a debilní film, který se snaží diváka bavit situacemi jako: šedesátiletá babička je stále nadržená (ta by mimochodem, společně se svou extrémně hnusnou kamarádkou, za své chování zasloužila křeslo), Pierce Brosnan tančí v latexovém oblečku (eh?), anebo někdo pořád někam padá. Tak jsme se zasmáli. K tomu připočtěte Meryl Streep, která i přes můj respekt k jejím hereckým schopnostem, vypadá při svých pěveckých číslech jako by měla každou chvíli naposledy vydechnout (a ne, není to ta zmíněná babička).
Když už jsem nakousnul ten zpěv, je to právě Streep, která se svými hlasivkami něco předvede. Naproti tomu Colin Firth připomíná spíše mečícího kozla a Pierce Brosnan? To je kapitola sama pro sebe. Jeho hlas je těžké charakterizovat, napadá mě snad něco mezi splašeným koněm nakopnutým do zadku a člověkem tlačícím na záchodě, takže žádná sláva. Pro Brosnana ale hovoří fakt, že u jeho pěveckých ód se má bránice zapotila daleko více, než při všech zbylých rádoby vtipných scénách. Bleskově zmíním ještě choreografii, která buď naprosto chybí (v porovnání se zmíněným Hairsprayem, ehm, kde to jsme?) nebo ji tvoří deset předkopávajích mužů s ploutvemi na nohou. Wow!
Takže jednoduše. Pokud se vám písničky nějak nehnusí, zaručuji vám, že po Mamma Mia! se vám hnusit budou. Pokud totiž tak útrpně natahují primitivní děj (ten však není výtkou, dalo se to čekat), který najednou nebere konce a nakonec vyústí tak příšerně jak to jen jde, je těžké tato muka vydržet. A ještě k tomu konci. Když už dojde ke svatbě, která by měla film spolehlivě uzavřít, sníží režisérka tempo na nulu. Nakonec pak přijdou dvě k zblití vypadající taneční čísla. A celé to trvá minimálně patnáct minut. Fuj!
Mamma Mia! je zkrátka jen těžce snesitelný film. Uznávám jeho řemeslné kvality a květuji s povděkem velmi sexy hlavní hrdinku (ne, není to Meryl Streep), avšak co je to platné, když celé dění na plátně zavání absolutně trapnou fraškou, která postrádá jakoukoliv soudnost? Pokud ABBU ale máte rádi (existuje ještě někdo takový) a jste žena (to prosím nebrat jako urážku, smích se ozýval především od osob opačného pohlaví, včetně mé matky a sestry), jděte na to. Zřejmě se budete pěkně bavit. Ostatní ale ruce pryč. Já je držím hodně daleko a slovo ABBA nebo Dancing Queen už nechci hodně dlouho slyšet.
P.S. Od dob třetího Spideyho se mi v kině nepodařilo usnout, až teď. Dokud mě nevzbudila řvoucí Meryl. Grrr.
čtvrtek 7. srpna 2008
Temný rytíř - 100% + EDIT
Where do we begin?
Asi loňským létem. Právě v tu dobu odstartovala zřejmě největší virální kampaň v dějinách filmu (její celý průběh zde). Po celý rok Joker dovoloval fanouškům odkrývat další a další informace, trailery, obrázky, plakáty a další maličkosti, aby se nakonec za těch 12 měsíců stal Temný rytíř nejočekávanějším filmem letošního roku. A aby také ne. Christopheru Nolanovi nahrávalo skoro všechno do karet, snad jen smrt Heatha Ledgera mu způsobila několik vrásek na čele, nicméně co se haló kolem filmu a jeho tržeb týče, měla spíše kladný účinek.
Temný rytíř, jak již Nolan dříve naznačil, má pokračovat přesně tam, kde začínající Batman skončil. Není to však tak až úplně pravda. Aby totiž všechny okolnosti relativně logicky navazovaly, muselo by být mezi oběma filmy rozmezí alespoň měsíc. Jak už nám bylo v jedničce naznačeno, hlavní prim v Temném rytíři bude hrát Batmanova nemesis a nejsilnější možný protivník - po anarchii toužící Joker.
A jsme zase u toho Ledgera. Upřímně řečeno, jeho vyšinutý idiot je vskutku fantastický. Legder profituje především z brilantně napsaného scénáře (o něm ještě bude řeč) a ať už je to jeho až dětinská dikce hlasu nebo neustálé olizování rtů, jeho kreace je jednoduše geniální a dělá z něj jednoho z nejlepších (ne-li nejlepšího) záporáků všech dob. Oscar z toho zřejmě nebude, na to je akademie příliš úzkoprsá, nicméně alespoň nominace by z toho Ledgerovi kápnout mohla. Ale zase na druhou stranu, Why so serious?
Joker si velkou část filmu krade v podstatě pro sebe, tudíž spousta diváků zapomíná na herce ostatní. Christian Bale je definitivně Batman (ten jeho hlas!), kdo ale také zaslouží absolutorium je Aaron Eckhart v roli Harveyho Denta/Two Face. Eckhart obě dvě polohy zvládl naprosto bezchybně, ovšem úplně nejlepší je přerod jeho postavy. Scénář v těchto místech divákovi pouze naznačuje, tudíž leží vše pouze na Eckhartovi. Ten se však s rolí popasoval excelentně a za jeho naprostou změnu motivace a hodnot před ním prostě musím smeknout.
Tak a teď ten scénář. Všichni jsme se trochu báli, když nám bylo řečeno, že Temný rytíř bude mít nejméně dva velmi vlivné záporáky (+ spoustu dalších, Batmana nahánějí takřka všichni). Ovšem to, jakým způsobem se s tím bratři Nolanové vypořádali, zaslouží absolutorium. Temný rytíř je napsán na komiksovou adaptaci neskutečným stylem a neustále si s divákem hraje. Jeho nejsilnější zbraní je však jeho nekompromisnost, s jakou boří zaběhnuté konvence (ano, Batman has no limits). Až uvidíte, jak jednotlivé postavy skončí a jak Joker bude s městem během filmu nakládat, spadne vám huba. Vážně.
Pokud se ale včas nevzpamatujete, Temný rytíř vám uteče na míle daleko. Právě tímto způsobem si s divákem neustále hraje - jakoby pomyslně s ním závodí. Nicméně díky smrtící režii Christophera Nolana je boj zúčastněného marný. Film je před ním stále o nějakých 10 minut, a když už si pomyslíte, že jste Netopýra (nebo spíše Jokera) dohonili, utečou vám o dalších 20. Film má, i přes svou dvou a půl hodinovou stopáž neskutečné tempo, a všechny informace tak zřejmě během jediného zhlédnutí nevstřebáte. Při tom druhém jím však velmi rychle proplujete. Nolan se jednoduše neohlíží zpět a letí neustále kupředu.
Další věcí, která se oproti prvnímu dílu změnila, je akce. Mnohým tenkrát vadila její nepřehlednost, která však byla naprosto záměrná. Začínající Batman byl totiž ve znamení nejistoty a strachu. A právě tyto dvě věci se nám snažil Nolan dávkovat i skrz akci - nejistý a zmatený Batman = nejistý a zmatený divák. Komu to tehdy vadilo, může se radovat. Nolan má k Temnému rytíři úplně jiný přístup, ten je tak v kontaktních akčních scénách naprosto přehledný a to samé platí i o těch ostatních. Musím zmínit především neskutečně atmosférickou automobilovou honičku, z jejíhož vyvrcholení si zřejmě naděláte do kalhot.
Při silničních scénách si přijdou na své i milovníci jednostopých vozidel. Ano, mluvím o Bat-Podu, který je definitivně nejvíc cool dopravním prostředkem na planetě. A ví to i Nolan. Na několika místech nám tak servíruje místy až fetišistické záběry na zadní kolo nebo oblétá rovnou celek samotný. A já u toho chrochtám blahem.
Některé filmy (Hancock např.) se snažily vypadat strašně důležitě a pokoušely se diváka přesvědčit o své rádoby osudovosti. To však není případ Temného rytíře. Ten je osudový až až. Velkou roli zde hraje především geniálně zasazená hudba, která všem důležitým scénám dodává právě tu potřebnou pompéznost. K tomu navíc připočtěte její naprosto kulervoucí souznění s obrazem, po kterém vám vyjde naprosto nepopsatelný zážitek.
Takže abych to shrnul a uvedl vše na pravou míru. Temný rytíř JE nejlepší komiksovou adaptací a to i přes fakt, že skvěle funguje jako kriminální drama. Je zde minimum nadpřirozena, tudíž působí naprosto civilně a člověk se s ním může s klidem sžít. Na jednom místě dokonce dokáže diváka tak emocionálně rozsekat, že mu div nevytrysknou slzy do očí. Ano, i to se mi včera málem stalo. A nejen to, Temný rytíř také na spoustě míst funguje po komediální stránce a Jokerovo Let's put a smile on that face naplňuje vrchovatě.
Velkolepý, epický, neustále zrychlující, syrový, konvence bořící, temný, surový, brilantní, geniální, strhující - takový je Temný rytíř. Nolan dokázal, že dokáže natočit naprosto cokoliv, takovým způsobem, že divákovi bere dech. Temný rytíř je tak jeho jakýmsi nanebevzetím, díky kterému se může připojit ke všem velikánům Hollywoodu. Pro mě osobně je v současnosti tím největším. Pokud má jeho film bezchybné herce, dělové tempo, geniální scénář, strhující akci, pompézní hudbu a k tomu strašně stylový Bat-Pod, nemůže tomu být jinak. Nolan je definitivně bůh a na tu trojku by se měl vykašlat. Jak se říká, v nejlepším se má skončit. A všechny ty stamiliony dolarů, které se mu momentálně sypou do kapes, mu z celého srdce přeji. Slovy klasika: Před několika hodinami jsem se vrátil z kina, ale ještě stále jsem v Gothamu.
P.S. Rating na IMDb je řádně nadhodnocený.
P.P.S. Pokud vás bude na mnoha místech filmu mrazit, počkejte si na konec. Umřete blahem.
EDIT: Viděno potřetí, zážitek daleko intenzivnější než minule. Sice mi z tváře zmizl ten potrhlý výraz Ty vole, viděls to?, nicméně během celé projekce jsem se akorát přiblble usmíval a tetelil se blahem. Ta všudypřítomná osudovost a naléhavost je prostě strhující. Takhle emocionální (snad kromě loňské Fontány) a komplexní film tu už dobrých pět let (ne-li víc) nebyl. Ještě teď se třepu a těším se až půjdu znovu:).
Asi loňským létem. Právě v tu dobu odstartovala zřejmě největší virální kampaň v dějinách filmu (její celý průběh zde). Po celý rok Joker dovoloval fanouškům odkrývat další a další informace, trailery, obrázky, plakáty a další maličkosti, aby se nakonec za těch 12 měsíců stal Temný rytíř nejočekávanějším filmem letošního roku. A aby také ne. Christopheru Nolanovi nahrávalo skoro všechno do karet, snad jen smrt Heatha Ledgera mu způsobila několik vrásek na čele, nicméně co se haló kolem filmu a jeho tržeb týče, měla spíše kladný účinek.
Temný rytíř, jak již Nolan dříve naznačil, má pokračovat přesně tam, kde začínající Batman skončil. Není to však tak až úplně pravda. Aby totiž všechny okolnosti relativně logicky navazovaly, muselo by být mezi oběma filmy rozmezí alespoň měsíc. Jak už nám bylo v jedničce naznačeno, hlavní prim v Temném rytíři bude hrát Batmanova nemesis a nejsilnější možný protivník - po anarchii toužící Joker.
A jsme zase u toho Ledgera. Upřímně řečeno, jeho vyšinutý idiot je vskutku fantastický. Legder profituje především z brilantně napsaného scénáře (o něm ještě bude řeč) a ať už je to jeho až dětinská dikce hlasu nebo neustálé olizování rtů, jeho kreace je jednoduše geniální a dělá z něj jednoho z nejlepších (ne-li nejlepšího) záporáků všech dob. Oscar z toho zřejmě nebude, na to je akademie příliš úzkoprsá, nicméně alespoň nominace by z toho Ledgerovi kápnout mohla. Ale zase na druhou stranu, Why so serious?
Joker si velkou část filmu krade v podstatě pro sebe, tudíž spousta diváků zapomíná na herce ostatní. Christian Bale je definitivně Batman (ten jeho hlas!), kdo ale také zaslouží absolutorium je Aaron Eckhart v roli Harveyho Denta/Two Face. Eckhart obě dvě polohy zvládl naprosto bezchybně, ovšem úplně nejlepší je přerod jeho postavy. Scénář v těchto místech divákovi pouze naznačuje, tudíž leží vše pouze na Eckhartovi. Ten se však s rolí popasoval excelentně a za jeho naprostou změnu motivace a hodnot před ním prostě musím smeknout.
Tak a teď ten scénář. Všichni jsme se trochu báli, když nám bylo řečeno, že Temný rytíř bude mít nejméně dva velmi vlivné záporáky (+ spoustu dalších, Batmana nahánějí takřka všichni). Ovšem to, jakým způsobem se s tím bratři Nolanové vypořádali, zaslouží absolutorium. Temný rytíř je napsán na komiksovou adaptaci neskutečným stylem a neustále si s divákem hraje. Jeho nejsilnější zbraní je však jeho nekompromisnost, s jakou boří zaběhnuté konvence (ano, Batman has no limits). Až uvidíte, jak jednotlivé postavy skončí a jak Joker bude s městem během filmu nakládat, spadne vám huba. Vážně.
Pokud se ale včas nevzpamatujete, Temný rytíř vám uteče na míle daleko. Právě tímto způsobem si s divákem neustále hraje - jakoby pomyslně s ním závodí. Nicméně díky smrtící režii Christophera Nolana je boj zúčastněného marný. Film je před ním stále o nějakých 10 minut, a když už si pomyslíte, že jste Netopýra (nebo spíše Jokera) dohonili, utečou vám o dalších 20. Film má, i přes svou dvou a půl hodinovou stopáž neskutečné tempo, a všechny informace tak zřejmě během jediného zhlédnutí nevstřebáte. Při tom druhém jím však velmi rychle proplujete. Nolan se jednoduše neohlíží zpět a letí neustále kupředu.
Další věcí, která se oproti prvnímu dílu změnila, je akce. Mnohým tenkrát vadila její nepřehlednost, která však byla naprosto záměrná. Začínající Batman byl totiž ve znamení nejistoty a strachu. A právě tyto dvě věci se nám snažil Nolan dávkovat i skrz akci - nejistý a zmatený Batman = nejistý a zmatený divák. Komu to tehdy vadilo, může se radovat. Nolan má k Temnému rytíři úplně jiný přístup, ten je tak v kontaktních akčních scénách naprosto přehledný a to samé platí i o těch ostatních. Musím zmínit především neskutečně atmosférickou automobilovou honičku, z jejíhož vyvrcholení si zřejmě naděláte do kalhot.
Při silničních scénách si přijdou na své i milovníci jednostopých vozidel. Ano, mluvím o Bat-Podu, který je definitivně nejvíc cool dopravním prostředkem na planetě. A ví to i Nolan. Na několika místech nám tak servíruje místy až fetišistické záběry na zadní kolo nebo oblétá rovnou celek samotný. A já u toho chrochtám blahem.
Některé filmy (Hancock např.) se snažily vypadat strašně důležitě a pokoušely se diváka přesvědčit o své rádoby osudovosti. To však není případ Temného rytíře. Ten je osudový až až. Velkou roli zde hraje především geniálně zasazená hudba, která všem důležitým scénám dodává právě tu potřebnou pompéznost. K tomu navíc připočtěte její naprosto kulervoucí souznění s obrazem, po kterém vám vyjde naprosto nepopsatelný zážitek.
Takže abych to shrnul a uvedl vše na pravou míru. Temný rytíř JE nejlepší komiksovou adaptací a to i přes fakt, že skvěle funguje jako kriminální drama. Je zde minimum nadpřirozena, tudíž působí naprosto civilně a člověk se s ním může s klidem sžít. Na jednom místě dokonce dokáže diváka tak emocionálně rozsekat, že mu div nevytrysknou slzy do očí. Ano, i to se mi včera málem stalo. A nejen to, Temný rytíř také na spoustě míst funguje po komediální stránce a Jokerovo Let's put a smile on that face naplňuje vrchovatě.
Velkolepý, epický, neustále zrychlující, syrový, konvence bořící, temný, surový, brilantní, geniální, strhující - takový je Temný rytíř. Nolan dokázal, že dokáže natočit naprosto cokoliv, takovým způsobem, že divákovi bere dech. Temný rytíř je tak jeho jakýmsi nanebevzetím, díky kterému se může připojit ke všem velikánům Hollywoodu. Pro mě osobně je v současnosti tím největším. Pokud má jeho film bezchybné herce, dělové tempo, geniální scénář, strhující akci, pompézní hudbu a k tomu strašně stylový Bat-Pod, nemůže tomu být jinak. Nolan je definitivně bůh a na tu trojku by se měl vykašlat. Jak se říká, v nejlepším se má skončit. A všechny ty stamiliony dolarů, které se mu momentálně sypou do kapes, mu z celého srdce přeji. Slovy klasika: Před několika hodinami jsem se vrátil z kina, ale ještě stále jsem v Gothamu.
P.S. Rating na IMDb je řádně nadhodnocený.
P.P.S. Pokud vás bude na mnoha místech filmu mrazit, počkejte si na konec. Umřete blahem.
EDIT: Viděno potřetí, zážitek daleko intenzivnější než minule. Sice mi z tváře zmizl ten potrhlý výraz Ty vole, viděls to?, nicméně během celé projekce jsem se akorát přiblble usmíval a tetelil se blahem. Ta všudypřítomná osudovost a naléhavost je prostě strhující. Takhle emocionální (snad kromě loňské Fontány) a komplexní film tu už dobrých pět let (ne-li víc) nebyl. Ještě teď se třepu a těším se až půjdu znovu:).
neděle 3. srpna 2008
Nádherná noc s Temným rytířem
Jelikož momentálně nejsem schopen vyloudit smysluplnější texy, budete si muset na Netpýří recenzi počkat do čtvrtka. Tímto se omlouvám všem, kdo na ni čekali, ale co se dá dělat. Úplně prázdno tady ale nebude, musím se vypovídat z TÉ projekce.
15 minut před začátkem:
Pozorujeme místní davy, nervózně čekající na obsluhu s občertvením a vstup do sálu. Týpek s Batmanem na tričku div nevyškrábe pánovi vpouštějícímu do sálu oči. Natěšenec se nemůže dočkat, musí však ještě pět minut postávat před vchodem
5 minut před začátkem:
Odcházím na toaletu (eh, proč to sem píšu, proboha?) a pozoruji davy kolem mě. Atmosféra je čím dál více hmatatelná a nervozita každou vteřinou stoupá. Všem jako bych četl z výrazu tváře: "Je to vážně taková pecka jak se traduje?" nebo "Kdy už vyjde ten zmetek z toho hajzlu abysme si mohli jít sednout?". Když v tom vidím pána pomalovaného make-upem ve stylu Jokera. S mírným úsměvem pokračuji v cestě.
2 minuty do projekce:
Sedím v sedačce a jsem "ready". Po chvíli kolem nás prochází chlapík - Joker a hlásí směrem k řadě pod námi: "Why so serious?". "Jsme tady správně", probleskne nám hlavou.
Projekce:
Po reklamách se promítač s ničím nese*e a rovnou tam mrskne film. Při prvních, mnou pečlivě naposlouchaných (muhehe), tónech soundtracku se většina osazenstva po sobě kouká a pře se, co je to proboha za trailer. Nechávám to bez poznámek a zabořuji se do křesla. And Here We Go.
Během celé projekce vypouštím slova Ty vole! minimálně dvacetkrát. Po náběhu závěrečných titulků se rozezní v sále potlesk. V životě jsem to nezažil (ani na LOTRovi!). Poslušně se přidávám, s husí kůží a lapající po dechu hledám slova. Stejně jako kolega vedle.
Po projekci:
Můj stav: Absolutně uspokojen filmovým médiem a neschopen normální komunikace. Svou slovní zasobu omezuji na oslovení: Ty .........(jakákoliv nadávka), ....... (ta daná scéna)to byl masakr/nářez/sada atd.
Škoda, že jste tam nebyli. Stálo to vážně za to. A že vás zajímá, kolik dám? Věta, kterou pronesl kamarád po projekci je myslím, naprosto výstižná: "Ty vole, jestli nedáš stovku, tak už tě snad vážně ušrktím". Potěším ho, ale až ve čtvrtek. A vás snad taky. Tak o půlnoci ze středy na čtvrtek ve Špalku zdar.
15 minut před začátkem:
Pozorujeme místní davy, nervózně čekající na obsluhu s občertvením a vstup do sálu. Týpek s Batmanem na tričku div nevyškrábe pánovi vpouštějícímu do sálu oči. Natěšenec se nemůže dočkat, musí však ještě pět minut postávat před vchodem
5 minut před začátkem:
Odcházím na toaletu (eh, proč to sem píšu, proboha?) a pozoruji davy kolem mě. Atmosféra je čím dál více hmatatelná a nervozita každou vteřinou stoupá. Všem jako bych četl z výrazu tváře: "Je to vážně taková pecka jak se traduje?" nebo "Kdy už vyjde ten zmetek z toho hajzlu abysme si mohli jít sednout?". Když v tom vidím pána pomalovaného make-upem ve stylu Jokera. S mírným úsměvem pokračuji v cestě.
2 minuty do projekce:
Sedím v sedačce a jsem "ready". Po chvíli kolem nás prochází chlapík - Joker a hlásí směrem k řadě pod námi: "Why so serious?". "Jsme tady správně", probleskne nám hlavou.
Projekce:
Po reklamách se promítač s ničím nese*e a rovnou tam mrskne film. Při prvních, mnou pečlivě naposlouchaných (muhehe), tónech soundtracku se většina osazenstva po sobě kouká a pře se, co je to proboha za trailer. Nechávám to bez poznámek a zabořuji se do křesla. And Here We Go.
Během celé projekce vypouštím slova Ty vole! minimálně dvacetkrát. Po náběhu závěrečných titulků se rozezní v sále potlesk. V životě jsem to nezažil (ani na LOTRovi!). Poslušně se přidávám, s husí kůží a lapající po dechu hledám slova. Stejně jako kolega vedle.
Po projekci:
Můj stav: Absolutně uspokojen filmovým médiem a neschopen normální komunikace. Svou slovní zasobu omezuji na oslovení: Ty .........(jakákoliv nadávka), ....... (ta daná scéna)to byl masakr/nářez/sada atd.
Škoda, že jste tam nebyli. Stálo to vážně za to. A že vás zajímá, kolik dám? Věta, kterou pronesl kamarád po projekci je myslím, naprosto výstižná: "Ty vole, jestli nedáš stovku, tak už tě snad vážně ušrktím". Potěším ho, ale až ve čtvrtek. A vás snad taky. Tak o půlnoci ze středy na čtvrtek ve Špalku zdar.
sobota 2. srpna 2008
96 hodin - 70%
Málokdy se stává, že bych zde recenzoval film, na který česká (prosinec), potažmo americká (září) premiéra teprve čeká. Ale osud tomu chtěl a tak se vám nyní pokusím zprostředkovat dojmy, z filmu ve kterém Liam Neeson kope, mlátí, zabíjí a mučí bez mrknutí oka.
A proč to vlastně dělá? Inu, neříkejte mi, že kdyby vám vlastní dcera bez povolení odjela do Paříže a unesl ji gang obchodující s bílým masem, že byste se nenaštvali. A kdyby jste k tomu ještě byli bývalý agent, který celý únos slyší během telefonního hovoru s ní, vsadím se, že by pro vás následná cesta do Evropy, za účelem nakopat všechny, co se mi postaví do cesty, byla jasná volba.
96 hodin je druhým filmem režiséra Pierra Morrela, pod jehož scénář se podepsal další Francouz - Luc Besson. Ten očividně pochopil, že nějaké digitální vyznávání lásky a'la Artur a Minimojové zajímá leda děti předškolního věku a napsal na své poměry sice průměrnou, leč pekelně stylovou kriminálku. Jeho scénář sice na začátku obsahuje několik logických lapsů, nicméně díky velmi svižné režii směřuje film ďábelským tempem kupředu.
Klíčovým mužem 96 hodin je však Liam Neeson v hlavní roli. Jeho pekelně nas*aný otec, toužící po pomstě a navrácení vlastní dcery je "fakt těžkej bad-ass" a bez váhání někoho připraví o obě ruce, usmaží na elektrickém křesle nebo obohatí o pár kilo olova v těle. Nohy mu sice trošku podráží střih akčních scén, které nejsou na všech místech úplně bezchybné a potřebovaly by zpřehlednit, nicméně jakmile Neeson něco zahlásí svým vychlastaným hlasem, vrátí se vám úsměv zase zpátky na tvář.
96 hodin se zkrátka povedlo. K poměrně rutinnímu scénáři se přidala velmi svižná a šikovná režie a Liam Neeson, který celou hodinu a půl totálně vládne. Škoda jen toho místy nepřehledného střihu a možná zbytečných rodinných hodnot. Další Bourne to sice není, ovšem jako příjemná a stylová oddechovka poslouží 96 hodin optimálně.
A proč to vlastně dělá? Inu, neříkejte mi, že kdyby vám vlastní dcera bez povolení odjela do Paříže a unesl ji gang obchodující s bílým masem, že byste se nenaštvali. A kdyby jste k tomu ještě byli bývalý agent, který celý únos slyší během telefonního hovoru s ní, vsadím se, že by pro vás následná cesta do Evropy, za účelem nakopat všechny, co se mi postaví do cesty, byla jasná volba.
96 hodin je druhým filmem režiséra Pierra Morrela, pod jehož scénář se podepsal další Francouz - Luc Besson. Ten očividně pochopil, že nějaké digitální vyznávání lásky a'la Artur a Minimojové zajímá leda děti předškolního věku a napsal na své poměry sice průměrnou, leč pekelně stylovou kriminálku. Jeho scénář sice na začátku obsahuje několik logických lapsů, nicméně díky velmi svižné režii směřuje film ďábelským tempem kupředu.
Klíčovým mužem 96 hodin je však Liam Neeson v hlavní roli. Jeho pekelně nas*aný otec, toužící po pomstě a navrácení vlastní dcery je "fakt těžkej bad-ass" a bez váhání někoho připraví o obě ruce, usmaží na elektrickém křesle nebo obohatí o pár kilo olova v těle. Nohy mu sice trošku podráží střih akčních scén, které nejsou na všech místech úplně bezchybné a potřebovaly by zpřehlednit, nicméně jakmile Neeson něco zahlásí svým vychlastaným hlasem, vrátí se vám úsměv zase zpátky na tvář.
96 hodin se zkrátka povedlo. K poměrně rutinnímu scénáři se přidala velmi svižná a šikovná režie a Liam Neeson, který celou hodinu a půl totálně vládne. Škoda jen toho místy nepřehledného střihu a možná zbytečných rodinných hodnot. Další Bourne to sice není, ovšem jako příjemná a stylová oddechovka poslouží 96 hodin optimálně.
Zohan: Krycí jméno Kadeřník - 40%
I want to cut and style hair.
Zohan je další filmem Adama Sandlera, natočený podle stejného mustru, podobně jako tomu bylo u povedeného Kliku nebo méně vydařené gay taškařice Když si Chuck bral Larryho, s tím že je daleko více šílený. Sandler si tentokrát vyzkoušel roli izraelského bojovníka proti terorismu, který sní o tom být kadeřníkem a tak neváhá a své přání si v mžiku splní.
A nebyla by to Sandlerův film, kdyby v něm nehráli jeho dvorní herci - kamarádi. Dočkáme se tak Roba Schneidera a Johna Turturra v roli arabských teroristů - Zohanových nepřátel a kdo bude dávat bedlivý pozor, spatří i Kevina Jamese (Chuck a Larry), či Johna McEnroa.
Jak vidíte, zatím jsme pořád ve stejných kolejích. Prvním překvapením je ale Judd Apatow (musím ho ještě přestavovat?) na pozici producenta. Od tohoto chlápka jsme přece jenom zvyklí na daleko lepší výtvory, pokud se ale na Zohana podíváte, ihned vám dojde, že právě Apatow si zřejmě někam odskočil, protože film je pouze další klasicky vystavěnou sandlerovkou. Po Juddovi se slehla zem.
Další ale. Doteď bylo jakýmsi zvykem, že si Sandler dokázal opatřit solidní scénář. Jenže Zohan jaksi žádný nemá. Buď se scénáristé (i zde je udáván Apatow, jenže po jeho rukopisu není ani památky) nedokázali dohodnout a dali do filmu od každého něco (a to něco nějak nebylo vtipné) nebo jen napsali základní skladbu dialogů a čekali, že to Sandler se svými tanečky utáhne.
A on se vážně snaží. Spousta situací, především na začátku, je vtipná a takové zastavování kulek v nosu je velmi příjemným ozvláštněním. Po Zohanové přesunu do New Yorku už ale hladina humoru mírně klesne, přičemž se skoro celou hodinu opakuje.
Vyvstává tak otázka, pro koho Sandler Zohana vlastně točil. Arabové a homosexuálové jej budou chtít zabít, americké publikum (především to křesťanské) zase dostane kopřivku z narážek na 11. září, možná dokonce umře. Pro běžného ateistu je však Zohan poměrně nudná (zkrátit!) šílenost, která obsahuje pouze náznaky vtipnosti. Takhle Sandlera moc neznáme, snad to není předzvěst jeho pádu.
pátek 1. srpna 2008
Hancock - 50%
Call me asshole one more time.
Hádám, že teď koukáte na hodnocení a říkáte si, že už to snad nemůžu myslet vážně. Odstřelit Hancocka, pro většinu zřejmě nejočekávanější blockbuster s Willem Smithem v hlavní roli? Ano a je to vcelku prosté. Hancock je totiž na rozdíl od Smithových starších filmů (Já, robot, Mizerové, Den nezávislosti) minimálně o polovinu méně zábavný a místo akce a hlášek se v něm stále moralizuje.
A přitom byl potenciál obrovský. Režiséra Petera Berga řadím k mým oblíbencům, hlavně díky jeho posledním dvěma filmům - Světla páteční noci a Království. V obou počinech totiž dokázal, že slova nářezová akce a syrovost mu nejsou cizí a naservíroval nám takřka bezchybné filmy. Do Hancocka jsem tak vkládal většinu svých nadějí a věřil, že právě u něj se prokáže pravá Bergova genialita. Vždyť i ten námět je super.
A díky němu jsou skvělé i úvodní minuty. Will neustále hláškuje, chlastá, ničí vše, co mu přijde do cesty a nebojí se někoho počastovat peprnější narážkou. Těch 20 minut je vážně fajn. Jakmile se ale Hancock ocitne ve vězení, jde to z kopce. Uvolněná atmosféra je ta tam, místo ní nám Berg servíruje spousty smutných pohledů a rádoby dojímavou hudbu.
Když už konečně nastoupí akce, vypadá to slibně. Ale jen chvilku. Scénář Berga nutí jakoukoli řežbu utnout a tak na tu již zmiňovanou syrovost z Království můžete okamžitě zapomenout. Režisér je v tom ale více méně nevinně. Hancock je totiž prachmizerně napsaný film, který po dvaceti super minutách sklouzne do ubrečené rodinné zábavy a už se z ní nedokáže vyhrabat.
A to je veliká škoda. Ve zbytku filmu je totiž max. 7 ryze akčně pojatých minut a to je na film tohoto ranku zatraceně málo. Hancock má být blockbuster tzn. musí diváka bavit. Tady se to daří mimo úvodních dvacet minut pouze v náznacích (ano mluvím o špičkování mezi Charlize Theron a Willem Smithem). Peter Berg tak svou pověst jednoho z největších Hollywoodských talentů, především kvůli katastrofálnímu scénáři, alespoň doteď, nenaplnil.
P.S. Pro ty, co film viděli: Proč se v jednom momentu ve filmu objevily ty tornáda? To je snad Charlize Theron Bůh nebo co? What the fuck roku.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)