Akta X zná každý. Znám je i já, i když jsem z dosavadních odvysílaných epizod viděl zhruba minutu. Jako malého mě jednoduše Mulder se Scullyovou dokonale minuli, což se dá spolehlivě říci i o prvním celovečeráku, od jehož vzniku uběhlo již 10 let. Letos tu máme druhý kousek, který přichází poněkud s křížkem po funuse, neboť od poslední epizody, která spatřila světlo televizního světa je to již dobrých 8 roků. Zvědavost mi ale nedala, a tak jsem se rozhodl podívat alespoň nyní, kam to tato populární dvojice agentů dotáhla.
A není to žádná sláva. Jak říkám, první, velmi vychvalovaný film jsem neviděl, tudíž jsem vstupoval do neznámých vod. Ty se ale ihned od počátku staly naprosto přístupnými, tudíž jsem neměl jediný problém, že bych z dění na obrazovce něco nepochopil. Pak se ale začaly dít věci, ze kterých mi šla vážně hlava kolem. Za nejzábávnější scénu považuji rozhodně záběr na fotku vysmátého Bushe, při které se rozezní hlavní motiv, a ze které by si měl zřejmě divák sednout na zadek. Nestalo se.
Ale nebudu hned zabíhat do detailů a raději přiblížím děj. Scullyová dělá kdesi v nemocnici a snaží se svůj dosavadní život hodit za hlavu tím, že vyznává lásku retardovanému dítěti, které patří jiné rodině. Když za ní jednoho dne přijde Xzibit s prosbou, jestli by nemohla zavolat Muldera a vyřešit s ním případ pedofilního kněze, jenž má vidiny, není nikdo moc veselý.
Důležitý je však fakt, že Mulder má vousy, vážně. A trvá mu polovinu filmu než se oholí, aby se ho poté agentka zeptala, co se to s ním stalo (COŽE?). Ale zpět ke knězi s vidinami. Ten během celého filmu vydává věty typu: "Vidím je!", "Ne, tady nebyli!" nebo "Nevím.". Nebyl by to ale pedofilní kněz, aby jste si s ním neužili spousty vypečených situací. Velmi pěkná je ta, kdy mu začne z očí téct krev. Zaručeně nejvíc se ale budete bavit u momentu, kdy přijde k neznámému domku a zahlásí, že se zde stala vražda. Jakmile u něj ale stojí blíž, přehodnotí své tvrzení, režisér střihne a šup, jsme u jiného domku, který je pro změnu oblepen páskou. Kněz zahlásí, že tady to určitě bylo a scéna končí. Hm, super.
Děj samotný by vydal zhruba na jednu podprůměrnou epizodu seriálu. A teď si představte, že to celé trvá skoro dvě hodiny. Scenárista evidentně nevěděl kudy kam, tudíž polovinu stopáže sledujeme Scullyovou jak oplakává "svého" chlapečka. Další zajímavostí budiž fakt, že oba agenti jsou sice najmuti FBI, ovšem celý případ nemá s paranormálnímy jevy nic společného (řešili to v seriálu, ne?) a zvládl by jej vyřešit i průměrný český policista.
Celý film je sice slušně natočen, nicméně katastrofální scénář a evidentně se nesnažící herci vše pohřbívají. A to ani nemluvím o úmorném tempu, díky kterému jsem poslední čtvrtinu projel dvojnásobnou rychlostí (tímto děkuji BSPlayeru). Co mi ale vadí zdaleka nejvíc je absolutní absence toho, díky čemu byla kdysi Akta X na vrcholu seriálového žánru. Mluvím samozřejmě o napětí, které se nedostavilo. Absolutně.
Akta X: Chci uvěřit se zkrátka nepovedla. A dá se říci, že vůbec. Celý štáb si zřejmě chtěl mírně přivydělat a tak natočil béčkovou nudu, která se naštěstí jen stěží zaplatí. Nikdo se nesnaží, divák se nudí a já mám chuť někoho pořádně kopnout. Asi toho kněze. No, buďme rádi, že další plánované díly už půjdou jen na DVD a my se jim v kinech obloukem vyhneme (abych si přihřál vlastní polívčičku - více zde:).
P.S.: Kdo z vás čeká pěkné finále, má smůlu. Nepřijde.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat