Kam kráčíš, Premiere?

Když jsem včera otevřel schránku a vykoukla na mě černá obálka s jasnou zprávou: Premiere došla, měl jsem patřičnou radost. A to ani nemluvím o tom, když jsem ji následně roztrhl a na mě koukal z titulní strany Rudoch. Už při prvním, letmém prolistování mě zarazila předmluva šéfredaktora, která upozorňovala na blížící se výročí jublejního stého čísla. Ta jako by měla čtenáře varovat před tím, co se v aktuálním čísle nachází. Překousnul bych absenci jakéhokoliv hutnějšího článků k připravované Tropické bouři i zbytečně dlouhý speciál věnovaný Tobruku, jenže...

Strana 49: Kouká na mě modelka, říkám si, že se nejspíše jedná o malý profil herečky, jež se vyskytuje v jednom z připravovaných filmů. Omyl. Otisknutá slečna (sluší jí to, pravda) je totiž jistá Donna Feldman, naprosto neznámá modelka, která se asi na pět vteřin objeví v Zohanovi. Ano, ve filmu, kterému se věnovalo minulé číslo a JEN na pět vteřin. Budiž. Ale co ten text proboha? Redaktor slintající nad jejími svůdnými křivkami a navíc rozhovor týkající se hereččina libida? Tohle patří do Blesku, pánové.

Jdeme dál, po patnácti stranách je tu článek s názvem Hip hop po česku, zabývající, jak již z názvu vyplývá, připravovaným dokumentem Česká RAPublika. Problém však tkví v tom, že projekt je v něm popisován pouze v nějakých dvou odstavcích, přičemž čtenář si o něm zřejmě nic pěkného nepomyslí. Podle režisérova popisu totiž film vyhlíží spíše jako trapný pokus natočit ambiciózní látku, který se jaksi mine účinkem. A proč proboha polovina celého článku popisuje vznik hip hopu? A kdo tam strčil ten slovníček se slovy: "flow" nebo "beef"? Jsme ve filmovém časopise, ne v Bbaráku. A mohl bych pokračovat...

Dochází mi však trpělivost, takže zmíním snad jen malý, leč velmi výrazný detail. Nad recenzí ke Klonovým válkám je natištěn tento obrázek, přičemž redaktor k němu přiřadil popisek: "Banik, pyčo". No, kde to jsme? Spojitost mi stále uniká, autor by se měl jít zřejmě vyřvat na Bazaly a neotravovat s tím v časopise.

Je sice pravda, že mě potěšil menší článek věnující se Bat-Podu (což je zřejmě jen moje úchylka) a rozesmály vtipy s Chuckem Norrisem, nicméně i přes tyto dvě věci to vypadá, že v redakci Premiere začali s oslavami stého výtisku poněkud brzy a trošku to s tím alkoholem přepískli. Co trošku, hodně. Je mi také jasné, že i když určitě nejsem jediný, koho toto "zprznění" a zbulvarizování filmového časopisu naštvalo, najdu v příštím čísle opět spoustu spokojených dopisů od čtenářů. A Bůh ví, zda si je v redakci nepíší sami. I když, nabídka DVDčka za pochvalný cár papíru se u nás neodmítá, to je pravda.