Když se takhle koná ve Špalíčku nějaká půlnoční (nebo rovnou ranní) projekce, většinou to stojí za to. Před rokem jsem tu blahem brečel u Temného rytíře, pár měsíců zpátky zase křepčil na adresu Filmové noci. Dnešní půlnoční akce se týkala Avatara, tedy filmu, který toho zatím valné většině moc neříká.
Jen okrajově je tedy vhodné zmínit, že ho má na svědomí James Cameron, známý to megaloman a perfekcionista, jenž je zodpovědný např. za první dva Terminátory nebo jedenácti-oscarový Titanic. Právě po něm se režisér na pár let zavřel kamsi do sklepa a začal vyvíjet zbrusu novou kamerovou technologii, která měla redefinovat filmový žánr, respektive samotné triky, jež měly působit fotorealisticky (tedy neměly být rozeznatelné od reality).
No a strejda Jim si takhle hrál pár let, aby v roce 2007 přišel s tím, že má hotovo, sehnal tedy herce a začal natáčet. Téměř o dva roky později se rozhodl ukázat světu první materiál, nejdříve ve čtvrtečním traileru a posléze v několika scénách, které dávají dohromady cca 15 minut a které se promítaly během tzv. Avatar Day ve vybraných kinech po celém světě. A ve 3D.
Avatar má pojednávat o mariňákovi Jakeu Sullym, který ochrnul na spodní část těla a v blízké budoucnosti se vydává na vzdálený měsíc Pandora, kde se zúčastní vojenského programu Avatar. Ten mu umožní napojit svůj mozek na jistou modrou schránku (vypadá takhle), která má suplovat jeho tělo. Jake je tak schopný opět chodit, navíc má k dispozici mnohem lepší fyzické vlastnosti. Osud tomu však chce, aby se zamiloval do jisté (taky modré:-) slečny, domorodé obyvatelky Pandory. Dál už radši nic prozrazovat nehodlám, ale věřte mi, bude to řež.
Očekávání filmové komunity jsou vzhledem k Avatarovi už několik měsíců pěkně našponovaná, když tedy Cameron vypustil obyčejný 2D trailer, zavládlo u mnohých zklamání. Uběhlo nicméně něco kolem čtyřiadvaceti hodin, přibyl jeden rozměr, stereoskopické brýle a výsledek je přesně takový, jak si jej všichni představovali - revoluční. To, co v ploché ukázce na ploše necelých dvou minut smrdělo (parádními) triky, nyní působí rázem jako holá, takřka opravdová realita.
Cameron skutečně přišel s něčím, co tu dosud nebylo a všem filmům zakládajících si těžce na trikové stránce ukázal v mžiku zadní světla. Avatar je zkrátka po technologické stránce nadpozemský zážitek, který přiletěl snad z té již zmíněné Pandory. Avataři, ač jsou skoro komplet renderovaní, si udržují mimiku svých hereckých představitelů, bez problému ze sebe sypou všemožné emoce (dosud nevídané) a příroda na měsíci hýří všemi možnými barvami (co teprve v noci, kdy se začne svítit flora). Až si chce člověk sáhnout.
Našly by se asi dva záběry s ne moc povedeným ostřením a pochválit se zatím moc nedá ani pohyb koní, který stále připomíná těžce promakanou videohru, je však třeba si uvědomit, že do premiéry zbývá ještě stále skoro půl roku a pánové od triků jedou neustále na tři směny. 15 minut z Avatara však dává tušit, že na konci prosince nás čeká po technologické stránce naprosto revoluční snímek, který se svým dopadem na kinematografii může klidně předčit Matrix nebo Star Wars. Snad to vyjde i po dějové stránce, nad kterou visí stále velký otazník (promítáno bylo jen několik ne moc souvisejících scén).
Každopádně vám ale říkám, že jsem celou čtvrthodinu jenom valil bulvy a kroutil hlavou. Začněte si tedy pomalu opatřovat pero a kalamář a oprašujte kroniky, tady se budou přepisovat dějiny.
P.S. Ano, tleskalo se.
pátek 21. srpna 2009
sobota 27. června 2009
Půlka filmového léta za námi
Vloni jsem sem co každý letní měsíc sypal preview následujících hitů, ovšem vzhledem k tomu, že takto tematicky zaměřenými články pomalu obohacuji média tištěná, se jich letos nedočkáte. Aby tady ale aspoň něco viselo, pokusím se trošku ohlédnout za první polovinou filmového léta a trošku nakousnu i následující 2 prázdninové měsíce.
Letošní prosluněný blocbusterový zástup otevřel Wolverine a vpodstatě to celé dopadlo tak, jak mnozí očekávali. Film doplatil na otřepaný scénář, bezpohlavní a nudnou režii a tak by se mezi klady daly započítat akorát charizma Jackmana a Kitsche (Gambit) a vcelku bezproblémová akce. Zvučný franchise každopádně filmu nahrál v tržbách a tak už se Wolvie stihnul v kinech v pohodě zaplatit. Dvojka je na cestě, stejně jako spin-off Deadpoola. Vyvstává však otázka, zda chceme další možnou degradaci kdysi vynikající série ještě vidět. Já tedy rozhodně ne.
Popojedem, poněvadž o týden později všem vytřel zrak Star Trek a stal se jedním z králů léta (pro mě tím největším). A taky se to tak trošku čekalo, pokud je totiž u kormidla J. J. Abrams, dopadne to většinou výborně. Nové Star Wars jsou (jak jsem předpovídal) definitivně zapomenuty a Lucas se před Kirkovou partou krčí někde v koutě. Oproti mutantovi z předchozího týdne jsem v tomto případě VELMI zvědavý na další dobrodružství. "I like this ship, it's exciting":-)
Následující čtvrtek pak do kin přiběhl Robert Langdon, aby vyřešil další spiknutí a přitom v unylé detektivce redefinoval pojem "esence demence". Andělé a démoni jsou rozhodně kvalitativním průserem, který podle mě ještě trumfuje tři roky starou Šifru. Kromě Hanksova účesu se zkrátka nezměnilo vůbec nic, i ty tržby jsou opět enormní. Brown už píše třetí dobrodružství, o kterém mám jasno - never more.
Další dva týdny projedu rychle, poněvadž jsem jejich jednotlivé tahouny neviděl. Z druhé Noci v muzeu jsem odešel po pěti minutách, protože se opět těžce kopírovalo od staršího nepovedeného bratříčka. To kriminálka Na odstřel z novinářského prostředí vyhlíží o poznání zajímavěji a řadí se mezi příjemná překvapení první poloviny roku. Jen škoda, že mi tenhle kousek v kině utekl.
Nás už každopádně zdraví červen a s ním Terminátor, od kterého většina lidí čekala nějakou postapokalyptickou revoluci. Doteď mi vrtá hlavou proč, když se scénář několikrát přepisoval (dvě, tři věty do něj vpravil scenárista Temného rytíře... no to snad ne!) a celé to režíroval chlapík zodpovědný za veleprůměrné filmy, který se navíc nezmohl na nic jiného, než na silácké řeči o poměřování penisů s Michaelem Bayem. Někomu se Termík líbil (moc jich není), mnou okamžitě prohučel. Nakonec se sice zaplatí, nicméně další díl raději fakt ne.
Zastavím se ještě u Kámoše k pohledání, s nímž jsem zatím také ještě neměl tu čest, nicméně vše napovídá tomu, že se jedná o letošní Kopačky, tudíž zvedám obočí. Potěšila i Koralína, v níž se skloubil působivý vizuál s nápady Neila Gaimana. Jen škoda té místy nedotažené režie, jinak ale spokojenost.
Suverénně nejsilnějším týdnem byl ale ten předposlední červnový. Čtyři filmy, z toho čtyři v červených číslech na ČSFD. Krvavé pobřeží platí za velký návrat Johna Woo, Stáhni mě do pekla zase spousta lidí považuje za skvělý comeback Sama Raimiho. Ani jeden z téhle dvojce jsem sice neviděl, nicméně Pařba ve Vegas a Zack a Miri točí porno jsou, myslím, důstojnou záplatou. Oba kousky těží z vynikajícího scénáře a citlivé režie, oba jsem si zamiloval, což dokazují i mé extatické texty na Gorille.
A jsme u nich, roboti přišli a spousta lidí z nich zase skáče do vzduchu. Já v nich ale vidím totálně pohřbenou záležitost, která se jedničce prostě nemůže vyrovnat, neboť narozdíl od ní není schopna ani podávat lineárně vyprávěný příběh bez zbytečných odboček. Polovina vtipů vůbec nefunguje, moment překvapení je pryč a kulervoucí momenty by se daly spočítat na prstech jedné ruky. Bay se v té změti kovošrotu zkrátka utopil, čert vem, že to vybuchuje čtyřicetkrát víc nebo že se jedná snad o největší film historie. Je to totiž na spoustě míst strašná nuda. 60% a prozatímní zklamání roku.
Prázdniny už tak bohaté nebudou, nějaké ty pecky ale přece jenom nabídnou. Hned zkraje podruhé zrecykluje Doba ledová už viděné, aby týden po ní naklusalo trio Mann-Depp-Bale a pokusilo se o druhý Nelítostný souboj. Americké recenze zatím chválí, i tak to ale smrdí komerčním propadákem. Úplně na druhém konci finančního měřítka bude figurovat šestý Potter, který má velkou šanci trumfnout svého předchůdce (imho nejlepší ze série). Posledním vyloženě očekávaným červencovým filmem jsou pak Piráti na vlnách (od tvůrce Lásky nebeské a Bridget Jones), kteří by se mi dle prvních reakcí vážně měli trefit do noty.
Srpen je pak vyložený dojezd. První týden se podobně jako v červenci opět recykluje, tentokrát přichází Sacha Baron Cohen se svou třetí postavou - Brunem. O 7 dní později jej budou následovat dvě čistokrevné popcornovky a to Scottův Únos vlaku Pelham 1 2 3 a G. I. Joe, který by ale mohl dopadnout opravdu katastrofálně (viz. spekulace o vyhazovu režiséra Sommerse). Jako předposlední se pak představí nový Pixar, který v Americe kritici horem spodem vynášejí do nebes a také Quentin Tarantino, jehož Hanební pancharti mě také moc nezajímají. Snad jen kdyby je potkaly vyloženě nadšené reakce, jinak nezájem.
Letošní prosluněný blocbusterový zástup otevřel Wolverine a vpodstatě to celé dopadlo tak, jak mnozí očekávali. Film doplatil na otřepaný scénář, bezpohlavní a nudnou režii a tak by se mezi klady daly započítat akorát charizma Jackmana a Kitsche (Gambit) a vcelku bezproblémová akce. Zvučný franchise každopádně filmu nahrál v tržbách a tak už se Wolvie stihnul v kinech v pohodě zaplatit. Dvojka je na cestě, stejně jako spin-off Deadpoola. Vyvstává však otázka, zda chceme další možnou degradaci kdysi vynikající série ještě vidět. Já tedy rozhodně ne.
Popojedem, poněvadž o týden později všem vytřel zrak Star Trek a stal se jedním z králů léta (pro mě tím největším). A taky se to tak trošku čekalo, pokud je totiž u kormidla J. J. Abrams, dopadne to většinou výborně. Nové Star Wars jsou (jak jsem předpovídal) definitivně zapomenuty a Lucas se před Kirkovou partou krčí někde v koutě. Oproti mutantovi z předchozího týdne jsem v tomto případě VELMI zvědavý na další dobrodružství. "I like this ship, it's exciting":-)
Následující čtvrtek pak do kin přiběhl Robert Langdon, aby vyřešil další spiknutí a přitom v unylé detektivce redefinoval pojem "esence demence". Andělé a démoni jsou rozhodně kvalitativním průserem, který podle mě ještě trumfuje tři roky starou Šifru. Kromě Hanksova účesu se zkrátka nezměnilo vůbec nic, i ty tržby jsou opět enormní. Brown už píše třetí dobrodružství, o kterém mám jasno - never more.
Další dva týdny projedu rychle, poněvadž jsem jejich jednotlivé tahouny neviděl. Z druhé Noci v muzeu jsem odešel po pěti minutách, protože se opět těžce kopírovalo od staršího nepovedeného bratříčka. To kriminálka Na odstřel z novinářského prostředí vyhlíží o poznání zajímavěji a řadí se mezi příjemná překvapení první poloviny roku. Jen škoda, že mi tenhle kousek v kině utekl.
Nás už každopádně zdraví červen a s ním Terminátor, od kterého většina lidí čekala nějakou postapokalyptickou revoluci. Doteď mi vrtá hlavou proč, když se scénář několikrát přepisoval (dvě, tři věty do něj vpravil scenárista Temného rytíře... no to snad ne!) a celé to režíroval chlapík zodpovědný za veleprůměrné filmy, který se navíc nezmohl na nic jiného, než na silácké řeči o poměřování penisů s Michaelem Bayem. Někomu se Termík líbil (moc jich není), mnou okamžitě prohučel. Nakonec se sice zaplatí, nicméně další díl raději fakt ne.
Zastavím se ještě u Kámoše k pohledání, s nímž jsem zatím také ještě neměl tu čest, nicméně vše napovídá tomu, že se jedná o letošní Kopačky, tudíž zvedám obočí. Potěšila i Koralína, v níž se skloubil působivý vizuál s nápady Neila Gaimana. Jen škoda té místy nedotažené režie, jinak ale spokojenost.
Suverénně nejsilnějším týdnem byl ale ten předposlední červnový. Čtyři filmy, z toho čtyři v červených číslech na ČSFD. Krvavé pobřeží platí za velký návrat Johna Woo, Stáhni mě do pekla zase spousta lidí považuje za skvělý comeback Sama Raimiho. Ani jeden z téhle dvojce jsem sice neviděl, nicméně Pařba ve Vegas a Zack a Miri točí porno jsou, myslím, důstojnou záplatou. Oba kousky těží z vynikajícího scénáře a citlivé režie, oba jsem si zamiloval, což dokazují i mé extatické texty na Gorille.
A jsme u nich, roboti přišli a spousta lidí z nich zase skáče do vzduchu. Já v nich ale vidím totálně pohřbenou záležitost, která se jedničce prostě nemůže vyrovnat, neboť narozdíl od ní není schopna ani podávat lineárně vyprávěný příběh bez zbytečných odboček. Polovina vtipů vůbec nefunguje, moment překvapení je pryč a kulervoucí momenty by se daly spočítat na prstech jedné ruky. Bay se v té změti kovošrotu zkrátka utopil, čert vem, že to vybuchuje čtyřicetkrát víc nebo že se jedná snad o největší film historie. Je to totiž na spoustě míst strašná nuda. 60% a prozatímní zklamání roku.
Prázdniny už tak bohaté nebudou, nějaké ty pecky ale přece jenom nabídnou. Hned zkraje podruhé zrecykluje Doba ledová už viděné, aby týden po ní naklusalo trio Mann-Depp-Bale a pokusilo se o druhý Nelítostný souboj. Americké recenze zatím chválí, i tak to ale smrdí komerčním propadákem. Úplně na druhém konci finančního měřítka bude figurovat šestý Potter, který má velkou šanci trumfnout svého předchůdce (imho nejlepší ze série). Posledním vyloženě očekávaným červencovým filmem jsou pak Piráti na vlnách (od tvůrce Lásky nebeské a Bridget Jones), kteří by se mi dle prvních reakcí vážně měli trefit do noty.
Srpen je pak vyložený dojezd. První týden se podobně jako v červenci opět recykluje, tentokrát přichází Sacha Baron Cohen se svou třetí postavou - Brunem. O 7 dní později jej budou následovat dvě čistokrevné popcornovky a to Scottův Únos vlaku Pelham 1 2 3 a G. I. Joe, který by ale mohl dopadnout opravdu katastrofálně (viz. spekulace o vyhazovu režiséra Sommerse). Jako předposlední se pak představí nový Pixar, který v Americe kritici horem spodem vynášejí do nebes a také Quentin Tarantino, jehož Hanební pancharti mě také moc nezajímají. Snad jen kdyby je potkaly vyloženě nadšené reakce, jinak nezájem.
sobota 13. června 2009
Noc plná filmů, aneb od soumraku do úsvitu
Když byla vloni na podzim oznámena Filmová noc v Palace Cinemas, počítal jsem s tím (bylo mi to tak původně předloženo), že se během ní budou promítat nejzásadnější pecky roku 2008. Nakonec ale přišla nečekaná změna a celé programové schéma se odvíjelo od tehdy současné nabídky v kinech. A vzhledem k tomu, že v ní tehdy povětšinou figurovaly tituly, které jsem již viděl (kvalitní) a na zbytek jsem si chtěl buď vychutnat na DVD (Allen) nebo se mu obloukem vyhnout (Kozí příběh), jsem se rozhodl, že tuto akci vynechám.
Ostatně pořádat něco podobného v tak mrtvém období, jakým je právě říjnový měsíc, mi přijde trošku nešťastné. Zato během léta, to je jiná. No a protože jsem během uplynulých týdnů zavítal do kina pouze na Star Trek (což už je docela dlouho) a dle reakcí ne tak kvalitní kousky si nechával protékat mezi prsty, jsem nakonec to 250 vypláznul. A abych pravdu řekl, vyplatilo se.
18:20 Star Trek
Měli jsme s kamarádem mírné zpoždění, tudíž musela přijít sice nouzová, ovšem jistá varianta, která se nakonec ukázala jako výborné řešení. Sám jsem se totiž divil, co se to se mnou asi dělo při prvním zhlédnutí, že jsem neviděl tu obrovskou Abramsovu hravost, která mě hned ze začátku zařezala do sedačky. Scény po úvodním masakru najednou nebyly vůbec nudné a jediné, co mi trošku kazilo jinak komplexní zážitek, bylo poslední střídání kapitána na lodi. Jinak ale neuvěřitelné po všech stránkách. Jasných 100%.
20:30 Terminator Salvation
Ani jsme nestihli dát "technickou" a už si to štrádujeme na Termíka. Usadím se do sedačky, ale dění na plátně mě prostě nedokáže strhnout, a tak si v hlavě pořád opakuju nejsilnější momenty z předešlé Abramsovy space opery. Salvation nijak nepřekvapilo a kromě brilantně zvládnuté řemeslné stránky nenabídlo skoro nic. Balea s jedním výrazem bez problému strčil do kapsy Worthington, Arnold vypadal fakt špatně, děcko na facku a scénář hooodně rozporuplný. Zkrátka to, co jsem očekával už od trailerů, se vyplnilo. Jedna velká akční scéna na necelé dvě hodiny zabaví, ovšem po východu ze sálu si z ní nepamatujete lautr nic. 60%
Je 22:40 a my řešíme menší problém. Oproti plánovanému rozvrhu nakonec nestíháme filmů pět, ale pouze čtyři. Další kousek navíc začíná až těsně po půlnoci, tudíž následuje přestávka.
0:10 Andělé a démoni
Přichází další kousek z kategorie "potřebuju dnes vidět". Obavy jsou ze všech filmů, které máme v úmyslu absolvovat, asi největší a nakonec se i vyplňují. Musím si pomáhat energiťákem, poněvadž prvních čtyřicet minut, kdy Hanks jenom mluví a mluví, neuvěřitelně nudí. Kdybych mohl, zkrouhnu to na deset. Následně se rozjíždí sterilní detektivka čechraná stupidními dedukcemi (socha ukazuje doprava, musíme na západ), kterou alespoň povznáší výtečná Zimmerova hudba. Řemeslná stránka je výborná, scénář docela solidní peklo a odporně nastavovaný konec vážně nebrat. Chce se nám oběma dost spát. 40%
2:40 Pařba ve Vegas
"Hej, ty vole, ať je aspoň ta Pařba dobrá, nechcu tam usnout úplně", modlíme se oba. S mírně rozpačitým začátkem pro jistotu vytahuju poslední drink, ten ovšem po nějakých 15ti minutách není vůbec potřeba. Skoro geniální scénář vrší jednu vtipnou situaci za druhou a celý sál se řeže v pase. K tomu výborně zvolený soundtrack a s citem napsané postavy, z nichž si každá vybere "tu svou"chvilku. Ke konci už začínám vážně koketovat s maximálním hodnocením, poněvadž tenhle komediální masakr mi vyráží dech každou sekundou. Číňan, tygr, mimino, Mike Tyson, ten film je vážně boží. Nemluvě o závěrečných titulcích, které jsou snad nejlepší, jaké jsem za život viděl. Člověk se při nich ta smíchy předklání, že ani nevidí, co se všechno na plátně děje. Sakra, musím na to jít ještě jednou, nebo vlastně radši dvakrát. BOŽÍ!!! 90%
Takže když to vezmu kolem a kolem, tak se tahle investice docela vyplatila. Dohnal jsem resty, objevil novou srdcovku a navíc nasál trošku té pozitivní filmové atmosféry. Spokojenost.
Ostatně pořádat něco podobného v tak mrtvém období, jakým je právě říjnový měsíc, mi přijde trošku nešťastné. Zato během léta, to je jiná. No a protože jsem během uplynulých týdnů zavítal do kina pouze na Star Trek (což už je docela dlouho) a dle reakcí ne tak kvalitní kousky si nechával protékat mezi prsty, jsem nakonec to 250 vypláznul. A abych pravdu řekl, vyplatilo se.
18:20 Star Trek
Měli jsme s kamarádem mírné zpoždění, tudíž musela přijít sice nouzová, ovšem jistá varianta, která se nakonec ukázala jako výborné řešení. Sám jsem se totiž divil, co se to se mnou asi dělo při prvním zhlédnutí, že jsem neviděl tu obrovskou Abramsovu hravost, která mě hned ze začátku zařezala do sedačky. Scény po úvodním masakru najednou nebyly vůbec nudné a jediné, co mi trošku kazilo jinak komplexní zážitek, bylo poslední střídání kapitána na lodi. Jinak ale neuvěřitelné po všech stránkách. Jasných 100%.
20:30 Terminator Salvation
Ani jsme nestihli dát "technickou" a už si to štrádujeme na Termíka. Usadím se do sedačky, ale dění na plátně mě prostě nedokáže strhnout, a tak si v hlavě pořád opakuju nejsilnější momenty z předešlé Abramsovy space opery. Salvation nijak nepřekvapilo a kromě brilantně zvládnuté řemeslné stránky nenabídlo skoro nic. Balea s jedním výrazem bez problému strčil do kapsy Worthington, Arnold vypadal fakt špatně, děcko na facku a scénář hooodně rozporuplný. Zkrátka to, co jsem očekával už od trailerů, se vyplnilo. Jedna velká akční scéna na necelé dvě hodiny zabaví, ovšem po východu ze sálu si z ní nepamatujete lautr nic. 60%
Je 22:40 a my řešíme menší problém. Oproti plánovanému rozvrhu nakonec nestíháme filmů pět, ale pouze čtyři. Další kousek navíc začíná až těsně po půlnoci, tudíž následuje přestávka.
0:10 Andělé a démoni
Přichází další kousek z kategorie "potřebuju dnes vidět". Obavy jsou ze všech filmů, které máme v úmyslu absolvovat, asi největší a nakonec se i vyplňují. Musím si pomáhat energiťákem, poněvadž prvních čtyřicet minut, kdy Hanks jenom mluví a mluví, neuvěřitelně nudí. Kdybych mohl, zkrouhnu to na deset. Následně se rozjíždí sterilní detektivka čechraná stupidními dedukcemi (socha ukazuje doprava, musíme na západ), kterou alespoň povznáší výtečná Zimmerova hudba. Řemeslná stránka je výborná, scénář docela solidní peklo a odporně nastavovaný konec vážně nebrat. Chce se nám oběma dost spát. 40%
2:40 Pařba ve Vegas
"Hej, ty vole, ať je aspoň ta Pařba dobrá, nechcu tam usnout úplně", modlíme se oba. S mírně rozpačitým začátkem pro jistotu vytahuju poslední drink, ten ovšem po nějakých 15ti minutách není vůbec potřeba. Skoro geniální scénář vrší jednu vtipnou situaci za druhou a celý sál se řeže v pase. K tomu výborně zvolený soundtrack a s citem napsané postavy, z nichž si každá vybere "tu svou"chvilku. Ke konci už začínám vážně koketovat s maximálním hodnocením, poněvadž tenhle komediální masakr mi vyráží dech každou sekundou. Číňan, tygr, mimino, Mike Tyson, ten film je vážně boží. Nemluvě o závěrečných titulcích, které jsou snad nejlepší, jaké jsem za život viděl. Člověk se při nich ta smíchy předklání, že ani nevidí, co se všechno na plátně děje. Sakra, musím na to jít ještě jednou, nebo vlastně radši dvakrát. BOŽÍ!!! 90%
Takže když to vezmu kolem a kolem, tak se tahle investice docela vyplatila. Dohnal jsem resty, objevil novou srdcovku a navíc nasál trošku té pozitivní filmové atmosféry. Spokojenost.
pátek 15. května 2009
Český dabing NENÍ dobrý
Někomu už to možná přijde trošku trapné, mluvit tu v každém druhém postu o Michaelu Bayovi, takže to dneska vezmu jen hodně okrajově. Před pár dny se, jak jsem zde naznačoval, objevil finální trailer na Transformers 2, který samozřejmě válí po všech stránkách. To je ta pozitivní část.
Jenže už docela dlouhou dobu je v tom "ale". Český distributor (jmenovitě Bonton Film) totiž už dříve oznámil, že Tranďáky hodlá uvést v drtivé většině s dabingem. Ti, kteří viděli alespoň malý úryvek na DVD (Šroubka nebo Zážehnici jsem raději neabsolvoval), se jistě dovtípili, která uhodila.
Např. já jsem si řekl, že je super, když bydlím v Brně, poněvadž nějaká ta kopie s titulky se sem jistojistě dostane (taky že by měla). Minulý čtvrtek jsem ale dostal přímý direkt. Vyrazili jsme si s kamarádem na Star Trek (mimochodem výborný, viz. můj komentář na ČSFD či makro na Gorille) a já tajně doufal v trailer na roboty. A taky že přišel, ovšem z reproduktorů se místo angličtiny ozívala... ano, čeština.
Nebudu se vám tady zpovídat, jaké nadávky mi probíhaly hlavou, pouze tedy sdělím, že z hypercool Optima je rázem afektovaný žalud a Shia mluví jako ten největší imbecil pod Sluncem. Tahle taktika mi od Bontonů přijde docela hloupá (v kontrastu s tím, že trailer na nového a jistojistě také dabovaného Pottera běžel v originále) a spíš působí, jakoby se distributor snažil diváky od filmu odradit.
Abych se tedy dostal k pointě, dabovaný trailer na Transformers 2 je žumpa nejtěžšího kalibru a jen ukazuje, kde se v současné době nachází česká dabingová škola. Pominu-li např. povedeného House nebo první troje Prcičky, vypadá to na sračky největší. Takže vy všichni, kteří tvrdíte, že český dabing je nejlepší na světě, vzbuďte se a pusťe si libovolné nové DVD nebo koukněte třeba na Primu.
Anebo raději ne, ještě by museli volat rychlou. Doba Filipovského, potažmo 90. let (Poslední Skaut, Skála, Smrtonosná past) se zkrátka dávno pryč. Místo toho nastoupila hotová dabingová dekadence, jíž vévodí právě Transformers 2. A aby bylo jasno, v budoucnu bude možná ještě mnohem hůř.
Sebevrazi nechť směřují na YouTube. Přeji příjemné dávení.
Jenže už docela dlouhou dobu je v tom "ale". Český distributor (jmenovitě Bonton Film) totiž už dříve oznámil, že Tranďáky hodlá uvést v drtivé většině s dabingem. Ti, kteří viděli alespoň malý úryvek na DVD (Šroubka nebo Zážehnici jsem raději neabsolvoval), se jistě dovtípili, která uhodila.
Např. já jsem si řekl, že je super, když bydlím v Brně, poněvadž nějaká ta kopie s titulky se sem jistojistě dostane (taky že by měla). Minulý čtvrtek jsem ale dostal přímý direkt. Vyrazili jsme si s kamarádem na Star Trek (mimochodem výborný, viz. můj komentář na ČSFD či makro na Gorille) a já tajně doufal v trailer na roboty. A taky že přišel, ovšem z reproduktorů se místo angličtiny ozívala... ano, čeština.
Nebudu se vám tady zpovídat, jaké nadávky mi probíhaly hlavou, pouze tedy sdělím, že z hypercool Optima je rázem afektovaný žalud a Shia mluví jako ten největší imbecil pod Sluncem. Tahle taktika mi od Bontonů přijde docela hloupá (v kontrastu s tím, že trailer na nového a jistojistě také dabovaného Pottera běžel v originále) a spíš působí, jakoby se distributor snažil diváky od filmu odradit.
Abych se tedy dostal k pointě, dabovaný trailer na Transformers 2 je žumpa nejtěžšího kalibru a jen ukazuje, kde se v současné době nachází česká dabingová škola. Pominu-li např. povedeného House nebo první troje Prcičky, vypadá to na sračky největší. Takže vy všichni, kteří tvrdíte, že český dabing je nejlepší na světě, vzbuďte se a pusťe si libovolné nové DVD nebo koukněte třeba na Primu.
Anebo raději ne, ještě by museli volat rychlou. Doba Filipovského, potažmo 90. let (Poslední Skaut, Skála, Smrtonosná past) se zkrátka dávno pryč. Místo toho nastoupila hotová dabingová dekadence, jíž vévodí právě Transformers 2. A aby bylo jasno, v budoucnu bude možná ještě mnohem hůř.
Sebevrazi nechť směřují na YouTube. Přeji příjemné dávení.
sobota 9. května 2009
Zastav a nepřežiješ 2 - 50%
Když před třemi lety vrhlo duo do té doby neznámých klipařů Mark Neveldine a Brian Taylor do kin hyperlevnou akčňárnu Crank (u nás pod názvem Zastav a nepřežiješ), stal se z ní během pár týdnů solidní hit, který profitoval především z vysokých tržeb DVD. Logika Hollywoodu tedy velela jasně - musí přijít pokračování, které bude ostřejší, rychlejší, nekompromisnější a které přinejlepším redefinuje žánru akčního mindfucku.
Děj navazuje přímo na jedničku. Chev Chelios s tváří Jasona Stathama je tedy po památném mrknutí odvezen kamsi do čínské čtvrti, kde mu vyoperují srdce a nahradí jej elektrickou pumpou na baterky. Když se Chev probere a zjistí to (navíc zaslechne, že mu chtějí uříznout i penis), zahlásí své kouzelné "fuck", které během filmu asi tisíckrát zopakuje a jde si pro svou krevní pumpu zpět. Brzdí ho však náhradní přístroj, jemuž hodně rychle dochází baterky, Chevík pro něj tedy musí čas od času obstarat obskurním způsobem elektřinu. Hodně elektřiny.
Na druhém Cranku je moc dobře vidět, že pánové, kteří režisérské duo alespoň trošku drželi na uzdě v případě jedničky, si tentokrát vážně dali oraz. Což se s přibývající stopáží ukazuje jako velká chyba. Ale zpět ke koncepci filmu samotného, které se u jedničky se dala definovat vcelku jednoduše, poněvadž těžila ze zběsilého tempa, povedených hlášek a skvěle padnoucího videoklipařského stylu. Celé to skvěle fungovalo, což se v případě High Voltage říct nedá.
Docela mě například zaráží fakt, že dvojka stála víc peněz (upřímně řečeno, těch 12 milionů není zas tak těžké trumfnout), ovšem oproti předchůdci vypadá mnohem hůř. Nemluvím ani tak o trikové stránce (s tou se toho moc nedalo dělat ani v jednom případě), jako o celkovém looku filmu, který vypadá, jako by jej Neveldine s Taylorem opravdu natočili na kameru za pět padesát odněkud z bazaru (ve skutečnosti to nebyly žádné superstroje, ale i tak...).
To je ale vcelku vedlejší, poněvadž druhý Crank ztrácí úplně v jiném ohledu. Je jím tempo, což je v případě podobného typu filmu dost zarážející. Zatímco jednička upalovala kupředu, dvojka spíš zpomaluje, režisérské duo totiž vyplýtvá většinu svých zvrhlých a do krásné absurdity dovedených nápadů až příliš brzy. Po deseti minutách zkrátka narve Jason zmetkovi brokovnici do zadku, za chvilku se nabije o sloup vysokého napětí a mezitím stihne asi padesátkrát zafuckovat. Někdy v polovině to ale přijde.
Hlášky ustanou, nabíjení omrzí, děj se zastaví a začnou se řešit nesmyslné kraviny. Ve výsledku se tedy na plátně producíruje otravná Japonka (kravská záporačka z Taxi 3) a na úkor akce se vedou dialogy o řezání bradavek. Pohled na hodinky je tedy čím dál tím častější. Nezbývá tedy nic jiného než se tou tunou zbytečností prokousat až k solidnímu finále, které nabídne jak úsměvný návrat jedné postavy, tak povedený konec, ale výsledný dojem napraví jen částečně.
Jestli někdo považoval jedničku za sled několika scén, které na sebe jen minimálně navazují, tak dvojka je naprostým, s prominutím, bordelem bez ladu a skladu. O nějaké konzistenci nebo gradaci zkrátka nemůže být ani řeč. Právě na druhém Cranku je moc dobře vidět, že Neveldine s Taylorem mají ujeté nápady, které dokážou dokonale přestřelit, nic moc jiného ovšem nesvedou. Možná jim to i na place došlo a ruku v ruce s tím si uvědomili, že by film musel pro to, aby maximálně fungoval, mít jen nějakých 50 minut. Režisérské duo tam tedy nasekalo naprosto neinvenční vatu, která ve filmu podobného ražení nemá absolutně co dělat. Jen aby se to nějak natáhlo.
Takový Jason Statham totiž celou stopáž ukazuje, že to chce mít celé hodně rychle z krku. Bodejť by ne, když mu každou druhou chvíli tiká umíráček. S každým, kdo se mu postaví do cesty tedy v mžiku spraví rychlý proces, občas u toho něco rozmlátí, popř. osouloží (zdravíme Amy Smart). Nekorektní až na půdu, přesně jak to chceme. Právě Statham a jeho neuvěřitelné chrazima drží Crank jakž takž nad vodou. Zbytek obsazení je pouze do počtu.
Co říci závěrem? Snad jen politovat nad tím, že je někdy smutné, když necháte dva zfetované blázny natočit všechno, co jim přijde na mysl a ono jim v polovině dojdou drog..., pardon, nápady a celé to skončí tak nějak nemastně, neslaně. Jason je pořád borec, Amy k pomilování, ale ten pekelný drive a jasná koncepce jedničky pokračování prostě chybí. Vlastně jsem docela rád, že ten film v kinech propadnul, trojka by totiž mohla skončit vážným průšvihem. Zvědavci se tedy mohou klidně kouknout, ti ostatní ať raději zůstanou u traileru. Ten funguje pořád výborně.
Děj navazuje přímo na jedničku. Chev Chelios s tváří Jasona Stathama je tedy po památném mrknutí odvezen kamsi do čínské čtvrti, kde mu vyoperují srdce a nahradí jej elektrickou pumpou na baterky. Když se Chev probere a zjistí to (navíc zaslechne, že mu chtějí uříznout i penis), zahlásí své kouzelné "fuck", které během filmu asi tisíckrát zopakuje a jde si pro svou krevní pumpu zpět. Brzdí ho však náhradní přístroj, jemuž hodně rychle dochází baterky, Chevík pro něj tedy musí čas od času obstarat obskurním způsobem elektřinu. Hodně elektřiny.
Na druhém Cranku je moc dobře vidět, že pánové, kteří režisérské duo alespoň trošku drželi na uzdě v případě jedničky, si tentokrát vážně dali oraz. Což se s přibývající stopáží ukazuje jako velká chyba. Ale zpět ke koncepci filmu samotného, které se u jedničky se dala definovat vcelku jednoduše, poněvadž těžila ze zběsilého tempa, povedených hlášek a skvěle padnoucího videoklipařského stylu. Celé to skvěle fungovalo, což se v případě High Voltage říct nedá.
Docela mě například zaráží fakt, že dvojka stála víc peněz (upřímně řečeno, těch 12 milionů není zas tak těžké trumfnout), ovšem oproti předchůdci vypadá mnohem hůř. Nemluvím ani tak o trikové stránce (s tou se toho moc nedalo dělat ani v jednom případě), jako o celkovém looku filmu, který vypadá, jako by jej Neveldine s Taylorem opravdu natočili na kameru za pět padesát odněkud z bazaru (ve skutečnosti to nebyly žádné superstroje, ale i tak...).
To je ale vcelku vedlejší, poněvadž druhý Crank ztrácí úplně v jiném ohledu. Je jím tempo, což je v případě podobného typu filmu dost zarážející. Zatímco jednička upalovala kupředu, dvojka spíš zpomaluje, režisérské duo totiž vyplýtvá většinu svých zvrhlých a do krásné absurdity dovedených nápadů až příliš brzy. Po deseti minutách zkrátka narve Jason zmetkovi brokovnici do zadku, za chvilku se nabije o sloup vysokého napětí a mezitím stihne asi padesátkrát zafuckovat. Někdy v polovině to ale přijde.
Hlášky ustanou, nabíjení omrzí, děj se zastaví a začnou se řešit nesmyslné kraviny. Ve výsledku se tedy na plátně producíruje otravná Japonka (kravská záporačka z Taxi 3) a na úkor akce se vedou dialogy o řezání bradavek. Pohled na hodinky je tedy čím dál tím častější. Nezbývá tedy nic jiného než se tou tunou zbytečností prokousat až k solidnímu finále, které nabídne jak úsměvný návrat jedné postavy, tak povedený konec, ale výsledný dojem napraví jen částečně.
Jestli někdo považoval jedničku za sled několika scén, které na sebe jen minimálně navazují, tak dvojka je naprostým, s prominutím, bordelem bez ladu a skladu. O nějaké konzistenci nebo gradaci zkrátka nemůže být ani řeč. Právě na druhém Cranku je moc dobře vidět, že Neveldine s Taylorem mají ujeté nápady, které dokážou dokonale přestřelit, nic moc jiného ovšem nesvedou. Možná jim to i na place došlo a ruku v ruce s tím si uvědomili, že by film musel pro to, aby maximálně fungoval, mít jen nějakých 50 minut. Režisérské duo tam tedy nasekalo naprosto neinvenční vatu, která ve filmu podobného ražení nemá absolutně co dělat. Jen aby se to nějak natáhlo.
Takový Jason Statham totiž celou stopáž ukazuje, že to chce mít celé hodně rychle z krku. Bodejť by ne, když mu každou druhou chvíli tiká umíráček. S každým, kdo se mu postaví do cesty tedy v mžiku spraví rychlý proces, občas u toho něco rozmlátí, popř. osouloží (zdravíme Amy Smart). Nekorektní až na půdu, přesně jak to chceme. Právě Statham a jeho neuvěřitelné chrazima drží Crank jakž takž nad vodou. Zbytek obsazení je pouze do počtu.
Co říci závěrem? Snad jen politovat nad tím, že je někdy smutné, když necháte dva zfetované blázny natočit všechno, co jim přijde na mysl a ono jim v polovině dojdou drog..., pardon, nápady a celé to skončí tak nějak nemastně, neslaně. Jason je pořád borec, Amy k pomilování, ale ten pekelný drive a jasná koncepce jedničky pokračování prostě chybí. Vlastně jsem docela rád, že ten film v kinech propadnul, trojka by totiž mohla skončit vážným průšvihem. Zvědavci se tedy mohou klidně kouknout, ti ostatní ať raději zůstanou u traileru. Ten funguje pořád výborně.
pondělí 20. dubna 2009
Rychlí a zběsilí - 50%-60%
Tak jsme se zase všichni pěkně sešli. Některým to trvalo jen tři roky (režisér Justin Lin), jiným rovných šest (Paul Walker) a jistí jedinci se uráčili vrátit až po krásných osmi letech (Vin Diesel). Hezké. Od té doby se toho docela dost změnilo, Vin Diesel si totiž takřka totálně zničil kariéru (právě proto asi vkročil do tohoto projektu poslední záchrany), Walker to po Zběsilém útěku málem zabalil úplně a Lin? Ten se zřejmě dal po obludné Tokijské jízdě na dodatečné kurzy režie, nebo tak něco. Otázkou zůstává, jestli mu to prospělo.
Nemá smysl se v článku nějak dohadovat nad vskutku obskurními překlady jednotlivých titulů nebo skutečností, že Vin Diesel podepsal k filmu smlouvu jen proto, aby si mohl natočit dalšího Riddicka. Takže směle ke snímku samotnému.
Dějově se jedná o naprosto klasický koncept těžící z nostaligických prvků, jenž je naroubovaný na bez problémů zaměnitelnou zápletku. Zkrátka a dobře, jedna z vedlejších postav zemře, tudíž se ji dvě ústřední tváře vydávají pomstít a to takovým způsobem, aby kolem toho bylo co nejvíc cool závodů, pohodové muziky a sličných dívek. A aby to moc nedávalo smysl.
Abych se vrátil k prvnímu odstavci, Lin se skutečně zlepšil, což velmi dobře koresponduje hned otevírací scéna, kde je nám podáváno z trailerů již známé přepadení náklaďáku, ovšem ve značně prodloužené verzi. Když to vezmu kolem a kolem, dala by se úvodní akce považovat za vrchol filmu, poněvadž přichází s klasickým oldschoolovým provedením (tedy několik více či méně očekávaných starých známých, fajn rockový podkres a několik cool pohledů do kamery) a se svou bezproblémovou přehledností si na nic nehraje.
Se zbytkem filmu (potažmo akcí) už je to o malinko horší. Jediným konkurentem (i když pořád prohrává na body) je tak fajnová jízda městem za plného provozu, která jakoby vypadla z Need for Speed (to GPS tam asi nebylo tak úplně náhodou). V ostatních případech si ale Lin buď neúspěšně hraje na Paula Greengrasse (rozklepaná kamera), což je ve většině případů předem prohraný souboj nebo ve dvou případech servíruje extrémně odporné CGI závody (i tady to připomíná NFS, ovšem v horším slova smyslu), které filmu zásadně podrážejí nohy. O to více zamrzí, že jedním z případů je i samotné finále.
Na Rychlé a zběsilé by se vůbec dalo plivat docela dlouho, poněvadž skýtají vskutku ohromný potenciál, ovšem dokážou ho proměnit ve zlato jen v některých momentech. Nemá smysl zaobírat se rutinním scénářem, který do sytosti naplňuje klasickou hollywoodskou škatulku se všemi možnými klišé, jako spíš faktem, že Rychlí za zběsilí nepřinášejí do zaběhnuté série nic moc nového.
Film sice výborně funguje ve chvílích, kdy se obrací do minulosti, ať je to kopírování hudby v určitých momentech nebo jen klasický úsměv "pod fousy" jedné z dřívějších postav, jakmile má ale Lin přijít s něčím v sérii dosud nevídaným, potřebná invence mu k tomu chybí, za což bych ho velmi rád proplesknul. V jeho režii se totiž Rychlí a zběsilí mění ve stereotypní záležitost, která je lehce zaměnitelná s jakoukoliv jinou průměrnou jednohubkou. A teď vem čert těch několik scenáristických kliček, které mě vyvedly několikrát z míry takovým způsobem, že jsem zapomněl, o co se hlavní postavy na plátně vůbec snaží.
Klíčem k (alespoň částečnému) úspěchu je tak hlavně výborný casting. Ať si recenzenti kolem mě říkají, že Vin Diesel přibral a jeho pohledy do kamery, které byly dřív cool, už mu nebaští. Blbost, ten kluk je zase ten největší macho, který strká do kapsy zbytek hereckého ansámblu mrknutím oka. Walkerova one man show ze dvojky je sice tatam a herec tak vedle svalnatějšího kolegy působí místy jako pouhá podržtaška, i on si ovšem najde několik svých momentů, kdy utrousí nějakou tu suchou hlášku. Záporák sice za moc nestojí, nicméně do karet mu hraje fakt, že má kromě sličné asistentky i hoodně slušnou káru.
Čímž se dostávám k vozovému parku, kterému konečně dominují pořádná auta. Tunerské hračičky vystřídaly k mé radosti pořádné americké svaly (heslo "objem ničím nenahradíš" nikdy nesedělo víc) a pomyslnou kaňkou tak je akorát vyloženě debilní závěrečná Impreza. Chválu můžu pět i na klasicky povedený (v tomto případě však rovnou výborný) soundtrack, který dodává každé druhé scéně (i té nevýrazné honičce z traileru) patřičný drajv, ať už se zrovna v sedačkách pohupujete do rytmu ostrých beatů nebo se na vás z plátna valí poctivá rocková vypalovačka.
Ptáte se tedy, jestli je to, jak Vin Diesel říká, jako za starých časů? Abych se přiznal, ani moc ne. Je sice pravda, že to celé mohlo skončit TÁKHLE velkým průserem, ovšem i od nastálé skutečnosti žádám víc. Nostalgické pozlátko totiž nedělá celý film a Rychlí a zběsilí i přes svůj neoddiskutovatelný potenciál nepřináší do série nic moc nového. Ovšem lhal bych, kdybych tvrdil, že jsem si je místy vážně neužíval, i když to byly spíš výjimečné momentky. Díky za Vina a zbytek starých tváří, díky za úvodní sekvenci a několik pomrknutí na diváka, i tak bych si ale tu pětku dal s někým jiným než s tebou, Line. Tu luxusní Španělku ale beru všema deseti:-))
P.S. Dilema s procentuálním hodnocením není podle mě moc podstatné. Trošku se ale obávám, že napodruhé půjdu níž, i když řadit to někam na úroveň dvojky je taky zatracená škoda. Zatím jsem zkrátka přesně mezi.
Nemá smysl se v článku nějak dohadovat nad vskutku obskurními překlady jednotlivých titulů nebo skutečností, že Vin Diesel podepsal k filmu smlouvu jen proto, aby si mohl natočit dalšího Riddicka. Takže směle ke snímku samotnému.
Dějově se jedná o naprosto klasický koncept těžící z nostaligických prvků, jenž je naroubovaný na bez problémů zaměnitelnou zápletku. Zkrátka a dobře, jedna z vedlejších postav zemře, tudíž se ji dvě ústřední tváře vydávají pomstít a to takovým způsobem, aby kolem toho bylo co nejvíc cool závodů, pohodové muziky a sličných dívek. A aby to moc nedávalo smysl.
Abych se vrátil k prvnímu odstavci, Lin se skutečně zlepšil, což velmi dobře koresponduje hned otevírací scéna, kde je nám podáváno z trailerů již známé přepadení náklaďáku, ovšem ve značně prodloužené verzi. Když to vezmu kolem a kolem, dala by se úvodní akce považovat za vrchol filmu, poněvadž přichází s klasickým oldschoolovým provedením (tedy několik více či méně očekávaných starých známých, fajn rockový podkres a několik cool pohledů do kamery) a se svou bezproblémovou přehledností si na nic nehraje.
Se zbytkem filmu (potažmo akcí) už je to o malinko horší. Jediným konkurentem (i když pořád prohrává na body) je tak fajnová jízda městem za plného provozu, která jakoby vypadla z Need for Speed (to GPS tam asi nebylo tak úplně náhodou). V ostatních případech si ale Lin buď neúspěšně hraje na Paula Greengrasse (rozklepaná kamera), což je ve většině případů předem prohraný souboj nebo ve dvou případech servíruje extrémně odporné CGI závody (i tady to připomíná NFS, ovšem v horším slova smyslu), které filmu zásadně podrážejí nohy. O to více zamrzí, že jedním z případů je i samotné finále.
Na Rychlé a zběsilé by se vůbec dalo plivat docela dlouho, poněvadž skýtají vskutku ohromný potenciál, ovšem dokážou ho proměnit ve zlato jen v některých momentech. Nemá smysl zaobírat se rutinním scénářem, který do sytosti naplňuje klasickou hollywoodskou škatulku se všemi možnými klišé, jako spíš faktem, že Rychlí za zběsilí nepřinášejí do zaběhnuté série nic moc nového.
Film sice výborně funguje ve chvílích, kdy se obrací do minulosti, ať je to kopírování hudby v určitých momentech nebo jen klasický úsměv "pod fousy" jedné z dřívějších postav, jakmile má ale Lin přijít s něčím v sérii dosud nevídaným, potřebná invence mu k tomu chybí, za což bych ho velmi rád proplesknul. V jeho režii se totiž Rychlí a zběsilí mění ve stereotypní záležitost, která je lehce zaměnitelná s jakoukoliv jinou průměrnou jednohubkou. A teď vem čert těch několik scenáristických kliček, které mě vyvedly několikrát z míry takovým způsobem, že jsem zapomněl, o co se hlavní postavy na plátně vůbec snaží.
Klíčem k (alespoň částečnému) úspěchu je tak hlavně výborný casting. Ať si recenzenti kolem mě říkají, že Vin Diesel přibral a jeho pohledy do kamery, které byly dřív cool, už mu nebaští. Blbost, ten kluk je zase ten největší macho, který strká do kapsy zbytek hereckého ansámblu mrknutím oka. Walkerova one man show ze dvojky je sice tatam a herec tak vedle svalnatějšího kolegy působí místy jako pouhá podržtaška, i on si ovšem najde několik svých momentů, kdy utrousí nějakou tu suchou hlášku. Záporák sice za moc nestojí, nicméně do karet mu hraje fakt, že má kromě sličné asistentky i hoodně slušnou káru.
Čímž se dostávám k vozovému parku, kterému konečně dominují pořádná auta. Tunerské hračičky vystřídaly k mé radosti pořádné americké svaly (heslo "objem ničím nenahradíš" nikdy nesedělo víc) a pomyslnou kaňkou tak je akorát vyloženě debilní závěrečná Impreza. Chválu můžu pět i na klasicky povedený (v tomto případě však rovnou výborný) soundtrack, který dodává každé druhé scéně (i té nevýrazné honičce z traileru) patřičný drajv, ať už se zrovna v sedačkách pohupujete do rytmu ostrých beatů nebo se na vás z plátna valí poctivá rocková vypalovačka.
Ptáte se tedy, jestli je to, jak Vin Diesel říká, jako za starých časů? Abych se přiznal, ani moc ne. Je sice pravda, že to celé mohlo skončit TÁKHLE velkým průserem, ovšem i od nastálé skutečnosti žádám víc. Nostalgické pozlátko totiž nedělá celý film a Rychlí a zběsilí i přes svůj neoddiskutovatelný potenciál nepřináší do série nic moc nového. Ovšem lhal bych, kdybych tvrdil, že jsem si je místy vážně neužíval, i když to byly spíš výjimečné momentky. Díky za Vina a zbytek starých tváří, díky za úvodní sekvenci a několik pomrknutí na diváka, i tak bych si ale tu pětku dal s někým jiným než s tebou, Line. Tu luxusní Španělku ale beru všema deseti:-))
P.S. Dilema s procentuálním hodnocením není podle mě moc podstatné. Trošku se ale obávám, že napodruhé půjdu níž, i když řadit to někam na úroveň dvojky je taky zatracená škoda. Zatím jsem zkrátka přesně mezi.
sobota 18. dubna 2009
We love Michael Bay!
Říká se, že u filmů by se měl člověk především bavit. Kdybychom se tímto příslovím měli řídit, byl by nejlepším režisérem současnosti Michael Bay, člověk, u jehož filmů se kvalita určuje podle počtu výbuchů, automobilových honiček a kulervoucí akce. Zkrátka všeho, co chceme během parného léta vidět s brčkem koly v puse a krabicí popcornu po levé straně.
Filmový svět se tak dělí na dvě skupiny, které se sobě nepodívají navzájem do očí. Jedni Baye nenávidí za jeho neustálé vykrádání sama sebe, hromadu patosu v jeho filmech nebo neustálé spojování na sebe nenavazujících scén horou akce. Druhá půlka ho pak za výše zmíněné bezmezně miluje, protože, a teď si to přiznejme, kdo dokáže natočit zapadající Slunce, aby vypadalo tak strašně cool? No nikdo.
Největší sranda na tom je, že Bay o svých filmech moc dobře ví, že jsou sice naprosto pitomé, na druhou stranu ale setsakramensky upřímné. A že si Mikey ze sebe dokáže vystřelit, dokazuje i tato geniální reklama. A mimochodem, kdo říká, že slovíčko "awesome" zní nejlépe z úst Barneyho z How I Met Your Mother, ten ještě neslyšel Baye.
Říkáte si, proč to všechno píšu, a důvody jsou hned dva. Jednak to souvisí s preview, která jsem tady smolil vloni, letos se mi však do nich, ehm, prostě nechce, takže to zkusím nahradit aspoň takhle. Druhý důvod se jmenuje ShoWest, což je jeden ze zámořských veletrhů, kde Bay mj. promítnul i promo k druhým Transformers (jednička je na nekritických 100%), které ve svém závěru rve koule a dává tušit, že trailer, jenž se objeví za dva týdny, si zřejmě podá ruce se souslovím "kurevskej nářez".
Ale abych se dostal k pointě. Na ShoWestu se také promítalo Bayovo tribute video, které rekapituluje jeho prozatímní kariéru. Dostalo se tak na oboje Mizery, Skálu, Pearl Harbor, Armageddon, Ostrov a Transformers, přičemž na konci se trošku zateasovalo na Pomstu poražených. A nevím jak vy, ale já měl slzy v očích (a mráz v zádech:-). Směřujte na Mikeyho stránky a vychutnávejte buď ve vysokém nebo klasickém rozlišení.
Filmový svět se tak dělí na dvě skupiny, které se sobě nepodívají navzájem do očí. Jedni Baye nenávidí za jeho neustálé vykrádání sama sebe, hromadu patosu v jeho filmech nebo neustálé spojování na sebe nenavazujících scén horou akce. Druhá půlka ho pak za výše zmíněné bezmezně miluje, protože, a teď si to přiznejme, kdo dokáže natočit zapadající Slunce, aby vypadalo tak strašně cool? No nikdo.
Největší sranda na tom je, že Bay o svých filmech moc dobře ví, že jsou sice naprosto pitomé, na druhou stranu ale setsakramensky upřímné. A že si Mikey ze sebe dokáže vystřelit, dokazuje i tato geniální reklama. A mimochodem, kdo říká, že slovíčko "awesome" zní nejlépe z úst Barneyho z How I Met Your Mother, ten ještě neslyšel Baye.
Říkáte si, proč to všechno píšu, a důvody jsou hned dva. Jednak to souvisí s preview, která jsem tady smolil vloni, letos se mi však do nich, ehm, prostě nechce, takže to zkusím nahradit aspoň takhle. Druhý důvod se jmenuje ShoWest, což je jeden ze zámořských veletrhů, kde Bay mj. promítnul i promo k druhým Transformers (jednička je na nekritických 100%), které ve svém závěru rve koule a dává tušit, že trailer, jenž se objeví za dva týdny, si zřejmě podá ruce se souslovím "kurevskej nářez".
Ale abych se dostal k pointě. Na ShoWestu se také promítalo Bayovo tribute video, které rekapituluje jeho prozatímní kariéru. Dostalo se tak na oboje Mizery, Skálu, Pearl Harbor, Armageddon, Ostrov a Transformers, přičemž na konci se trošku zateasovalo na Pomstu poražených. A nevím jak vy, ale já měl slzy v očích (a mráz v zádech:-). Směřujte na Mikeyho stránky a vychutnávejte buď ve vysokém nebo klasickém rozlišení.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)