TV tip - Planeta Země

Pravdou je, že dokumentární cykly zrovna v lásce nemám a to samé se dá řící i o mém vztahu k přírodě. Pozitivní ohlasy okolí mě ovšem hlodaly tak dlouho, až jsem neodolal a jednu epizodu shlédl. A světe div se, oči jsem mohl odrthnout jen těžko.

Planeta Země je jedenáctidílným dokumentárním cyklem z produkce BBC, který v každé ze svých epizod tématicky popisuje přírodní segmenty od hor počínaje a džunglemi konče. Podílely se na něm ti nejlepší světoví dokumentaristé, kteří během výroby objeli celý svět, aby zaznamenali všechna možná přírodní nej-. Výsledkem je opus magnum svého žánru. Na první pohled zaujmou až minutu dlouhé kamerové oblety kolem všech možných krás světa a bezchybná, do detailů propracovaná stylizace. U amerických diváků dojem umocňoval i fakt, že celá série u nich byla vysílána ve vysokém rozlišení. My se sice musíme spokojit s klasickým televizním obrazem, ovšem i na něm vyjímečnost Planety Země oceníte (a to i když máte stejnou averzi k přírodě jako já).

Myslím, že přikládat k textu nějaké obrázky je zbytečné a bude asi nejlepší, když si udělá každý názor sám. A to každý pátek ve 20:00 na ČT2 nebo v reprízách o víkendu.

Až na krev - 90%

Ladies and gentleman, if I say, "I'm am oilman", you would agree.

O P. T. Andersonovi je známo, že točí jen dobré filmy. Ba ne, on točí jen výborné filmy a já jsem upřímně strašně rád, že jeho nový počin Až na krev se do této společnosti může bez ostychu zařadit. Tentokrát popisuje příběh texaského ropného magnáta Daniela Plainviewa, který je ukázkovým příkladem tzv. amerického snu, ovšem postupem času se propadá čím dál hlouběji.

V prvé řadě, scénář (vycházející z knížky Oil Uptona Sinclaira) a především režisér samotný se nesnaží být povrchní, jak může z nástinu děje vyplývat a zavádí nás velmi hluboko do tajů lidské chamtivosti. Právě Anderson se zde ukazuje jako naprostý audiovizuální bůh a jak emočně méně či více "našponované" scény podkresluje až psychologickou hudbou (stejně jako např. v Opilích láskou), která sice není určená k poslechu (jakési "vrzání" smyčců, které má na svědomí kytarista Radiohead), ovšem všem těmto okamžikům dodává nepopsatelnou atmosféru. Dílo dokončuje kamera, jež je svými extrémně dlouhými nestříhanými sekvencemi naprosto odzbrojující (výbuch vrtu) a dokazuje, že oscarové ocenění je na místě. Díky propojení těchto obrazových a zvukových atributů se tak Anderson zařazuje po bok dvojic jako Aronofsky - Mansell (Fontána) či Boyle - Murphy (Sunshine).

Je dobré říci, že Až na krev je také mimořádně špinavým filmem, který si na nic nehraje a velmi často se stane, že se někdo buď vykoupe nebo jen pořádně zašpiní od "černého zlata". Stopáž má sice úctyhodných 160 minut, první polovina ovšem uteče hlavně díky zmíněným audiovizuálním kouzlům a hercům jako blesk, v té druhé již ustoupí hudba do pozadí a přijdou na řadu herci. Ano, Daniel Day-Lewis je boží, hraje s elegancí sobě vlastní a všem vyráží dech už v první scéně svým gentelmanským proslovem. Za sebe můžu říct, že z filmů snad poslední pětiletky jsem neviděl tak exponovaný herecký výkon jaký předvádí právě on. Na paty mu šlape Paul Dano (Eli ze Sexbomby od vedle), jež v roli zaslepeného faráře v několika momentech (vymítání ďábla či závěrěčná slova) ze sebe ždíme snad ještě více než maximum. Dano a Day-Lewis se během celé stopáže příjemně (nebo spíš nepříjěmně) obehrávají, aby na samotném konci, který přijde v ten nejlepší možný okamžik, došlo k objevení všech pravd a mýtů.

Ohromí také práce s postavami, a to, ať už se jedná o syna hlavního hrdiny či samotného faráře. Jakmile někdo z nich např. odjede pryč nebo se o ně Plainview jen přestane zajímat, scénář se s níčím neobtěžuje a postavy z děje na dlouhou dobu zmizí, aby se opět objevily v tu nej(ne)vhodnější chvíli. Právě scénář obsahuje drobnou botu(?) v podobě farářova "utajení", která mi v hlavě vrtá doteď, a spraví ji snad až druhé shlédnutí, kde si vše ještě jednou vyjasním. Menším nedostatkem je také Kevin J. O'Connor, který v roli Plainviewova bratra působí příliš prkenně.

Až na krev je i přes tyto výtky parádním počinem a také nejlepším oscarovým (co se hlavní kategorie týče) filmem. Nabídne brilantní technické zpracování, pohlcující atmosféru a geniální herce. Nebude se sice svou stopáží zamlouvat každému, ale ti náročnější jej rozhodně ocení mírou vrchovatou. Hodnocení beru trochu s rezervou, abych měl napodruhé případně kam stoupat.

80. Oscaři - tentokrát s českou stopou

Tak, a máme to za sebou. Zlatí plešouni za loňský rok byli rozdáni a my můžeme rekapitulovat. Dá se říct, že večer přinesl minimum překvapení a tak ten, kdo si vsadil nad výdělkem většinou nezplakal. Očekával se souboj až na krev mezi Coenovic thrillerem Tahle země není pro starý a Andersonovým olejářským opusem Až na krev:) . Vítězně (byť jen těsně) nakonec vyšel první jmenovaný s počtem 4 sošek. (film, režie, adaptovaný scénář a Bardem ve vedlejší roli). Druhým nejúspěšnějším snímkem se stalo Bourneovo ultimátum (satisfakce za vynikající Let 93), které zvítězilo ve 3, ovšem pouze v technických kategoriích (střih, střih zvuku a zvuk). O jednu sošku méně získalo již zmíněné Až na krev (recenze zítra) a to za herce v hlavní roli (Daniel Day-Lewis) a kameru a také Edith Piaf (hlavní herečka a masky).

A protože nikdo jiný více než jednoho plešouna nezískal, dá se hovořit o jednom z nejvyrovnanějších výsledků historie. Tím se dostávám ke zklamáním. Ostrouhalo jednak Pokání, jež ze sedmi nominací přetavilo ve vítezství pouze tu hudební. Více se čekalo rozhodně od Transformers, ovšem ty setřel jednak Zlatý kompas v efektech (to nepochopím nikdy) a druhak také Bourne v již zmíněných zvukových kategoriích. Vyloženě mě naštvalo i vítezství Marion Cotillard za Edith Piaf, která podle mě (a podle dosud shlédnutých ukázek) nějaký oscarový výkon rozhodně nepředvádí. Ale vykládejte to akademikům.

Samostatný sloupec si zaslouží Češi. Mluvím samozřejmě o Once, jež utržilo sošku za Falling Slowly (upřímně řečeno, po těch předvedených zvěrstvech z Kouzelné romance jsem se modlil). Samotné vystoupení Irglové a Hansarda bylo rozhodně vrcholem večera o což se přičinil i orchestr, který jejich ponurou baladu podkreslil táhlými smyčci. Při první děkovačce na Markétu nezbylo slovo, ovšem duchapřítomný moderátor ji vyzval po reklamě zpět na pódium a ta předvedla snad nejlepší proslov za celý večer. Z dalších Čechů lze vydvihnout i Jana Pinkavu (spoluscénárista a spolurežisér Ratatouille) jehož jmenoval hlavní autor animáku Brad Bird. A aby té naší republiky nebylo málo, maskérky Edith Piaf dokonce jmenovaly české ateliéry a štáb.

Samotné předávání příjemně ubíhalo a to nejen díky výbornému Jonu Stewartovi, který večerem provázel, ale také díky různým pohledům do minulosti, či vzpomínkovým kolážím. Po nevýrazných minulých ročnících (např. loňská moderátorka vysávající v publiku!) se jedná o výrazný pokrok vpřed. Jen tak dál.

Pro úplnost kompletní výsledky zde.

Co se nevešlo #3

Soukromá válka pana Wilsona - 70%:
Nadprůměrný a především skvěle zahraný film, který ovšem neví čím chce být a celou stopáž osciluje mezi komedií a politickým dramatem. Co se nedá odepřít je originální scénář, jež je ale naneštěstí, hlavně v první polovině, plný zdlouhavých a místy zbytečných dialogů. Díkybohu za druhých 60 minut prošpikovaných chytrou a rychle odsípající zábavou.

Hrdinové a zbabělci - 50%:
Tři dialogy týkající se probíhající války v Iráku. To vše natažené na 90 minut. Nuda? To určitě ne, ale způsob podání (Robert Redford za kamerou i před ní) je poněkud bezzubý a nepřesvědčivý. Režisér jednouduše ukazuje současnou situaci tak, jak ji právě vidí a snaží se uspokojit diváka především záverečnou pětiminutovkou, kdy dojde jak na potenciálně dojemné tak rádoby šokující vyvrcholení, které mě ovšem nechalo naprosto chladným. A přitom u toho muselo být tolik keců s příšerně přehrávajícím Cruisem.

Než ďábel zjistí, že seš mrtvej - 70%:
Dva bratři se rozhodnou jednoduše přijít k penězům, netuší ovšem, že jim to může přinést kupu problémů, které se budou jeden na druhý kupit. O to hůř pokud do všeho budou zapleteni jejich rodiče. Výborně zahrané, chytře napsané drama, které by ovšem zasloužilo mírně prostříhat, ale především by mělo klást větší důraz na důležitost zlomových okamžiků.

In the Valley of Elah - 60%:
Vojenskému veteránovi Hanku Deerfieldovi (Tommy Lee Jones) umře i jeho druhý syn a jelikož místní policii se do případu moc nechce, začne společně s ambiciozní detektivkou po vrahovi pátrat sám. Nový film Paula Haggise je další reflexí na probíhající válku v Iráku. Její první třetina je sice vynikající, poté jsou nám však servírována snad všechna známá policejní klišé a vše ještě umocňuje pointa, která se dá odhadnout snad půlhodiny před koncem. Škoda, herci a hudba jsou totiž skvělí.

Rambo: Do pekla a zpět - 80%

When you are pushed, killing's as easy as breathing.

Rambo je zpátky. Po Rockym přivádí Sylvester Stallone na plátna kin i svého druhého bořiče a jeho návrat je snad nejlepší, jaký mohl být. A kolik měl taky "Sly" překážek. Sám totiž ví, že věk nezastaví (62), a že pro to, aby natočil pořádný akční snímek, bude muset sáhnout hluboko do kapsy. Nakonec z ní vytáhl 50 milionů (k čemuž mu dopomohl především výdělečný Rocky Balboa) a natáčení mohlo začít. No a jakmile přišel první promo trailer, bylo okamžitě jasné kolik uhodilo a slova jako extrémně brutalita, či jatka v džungli byly rozhodně na místě.

No a co si budeme namlouvat, Stallone natočil (+napsal a zahrál) jeden z nejbrutálnějších filmů, co kdy světlo světa spatřil. Někomu z toho může koukat jistá znouzecnost, ale těžko říct na co jiného než na brutalitu by měl s takovým rozpočtem vsadit. S nějakým přiběhem vůbec nepočítejte, Rambo si totiž jako kovář žije poklidně v Thajsku, když jednoho rána za ním přijede parta američanů, že prý chtěji uklidnit situaci v sousední Barmě, kde probíhá občanská válka, a to prosím beze zbraní. John je postaru pošle do ******, ale nakonec ho jediná křehká polovička prapodivným způsobem přemluví, aby je po řece přepravil na místo určení. Za pár dní se ale dozví, že skupinku zajmuli a protože se mu ona slečna líbila trošku víc, než by bylo zdrávo, rozhodne se tu milou sousedskou zem navštívit.

Pak už začnou všude kolem létat kusy masa a končetin, občas je někomu zlomen vaz, či rozřezáno břicho. Nebo je libo např. pobíhání domorodců v louži plné min, ožírání mrtvol prasaty, či pedofilní barmský velitel? Vaše přání Stallone vyslyší. Vrchol filmu ovšem nastává, jakmile se Rambo přemístí za těžkotonážní kulomet připevněný k obrněnému vozidlu a střílí tak dlouho, dokud se bodycount nezastaví na čísle 236 (asi 2,5 mrtvých za minutu:). Co je ale nutné zmínit je fakt, že celá akce je mimořádně strhující (nikoli však bezchybná), ostré kytarové vypalovačky burácí do všech stran a každý divák si alespoň jednou za tu 15ti minutovou akční sekvenci řekne, "že to fakt není možný".

Když se kruh na konci uzavře, naběhnou závěrečné titulky a rozezní se původní hudební motiv, srdce nejednoho akčního fanouška radostí zaplesá. Stallone totiž předvedl skoro nemožné a po katastrofálním třetím díle vytřel zrak všem brumlům a pesimistům. Rambo je sice po čertech brutální, ale také pekelně zábavný, a to zde hraje hlavní roli. Komu se to nelíbí, ať si jde pustit starou dobrou "jedničku". Ta nezklame nikdy.

P.S. Tímto bych chtěl vzkázat všem zaslepeným idiotům, kteří prohlašují počítačové hry za škodlivé mládeži, ať se nejdřív podívají na nového Ramba a pak ať otevírají pusu.

Living for nothin', dying for something.

Awake - 40%

Every year, one in 700 people wakes up during surgery.

Clayton se uměl narodit. Žije z bohatsví a úspěchu svého otce, má pěknou holku, vlivné kamarády a jedniná věc co ho trápí je jeho neposlušné srdce, které mu čas od času způsobí nějaký ten záchvat. Jeho kamrád chirurg mu řekne že by ho rád operoval a nakuká mu ať se do konce života zabezpečí (?!), ožení (!!) a dokončí všechny rozdělané věci pro případ, že by operace byla neúspěšná a Clayton natáhl brka. No kdo by váhal! Hlavní hrdina tedy během jednoho dne navštíví nemocnici, při odchodu z ní si své milé Sam vůbec nevšímá (ta se samozřejmě naštve nehorázným způsobem), ovšem večer jí nabídne deštník (!), rozhodne se ji po roce(!!) představit nesouhlasné matce a následnovně se spolu ještě o půlnoci vezmou (!!!!!). Nikoho nepřekvapí, že druhý den milý Clay nakluše do nemocnice (čekací doba zřejmě neexistuje) a podstoupí translpantaci srdce.Při té se děje další hromada zhovadilostí, ze kterých normální smrtelník leze po zdi (za zmínku stojí navštěvování jisté druhé reality - příčina nepůsobení narkózy - odtud název Awake).

Že nevíte která bije a raději by vás zajímalo kdo v tom hraje? No ani se neptejte, neboť v titulních rolích se objevují Jessica Alba a Hayden Christensen. První jmenovaná zaslouží pochvalu za první scénu, kdy se objevuje v mokrém tričku, po zbytek filmu už ale předvádí svůj standartně katastrofální výkon podpořený několika WTF dialogy. Hayden má za to, že s používáním jednoho megacool výrazu utáhne celý film. Což o to, já mu to neberu, ale ve většině scén vzbuzuje pocit trapnosti a během jeho pokusů o řev jsem se popadal za břicho. Hercekou skvardu alepoň trošku zachraňuje Terrence Howard, jenž sice ničím moc nepřekvapí, ale aspoň nikoho svým projevem nenasere jako v případě ústřední dvojice.

Awake má sice 84 minut, ale mně jeho sledování naprosto vyčerpalo. Scénář totiž obzvlášť v první polovině nejen že nedává smysl, ba co víc, diváka ubíjí takovým stylem, že vnímání času se naprosto mění a ten tak ubíhá daleko pomaleji než byste si přáli. Jakmile se přehoupnete do druhé poloviny, utrpení se mírně sníží dvěma sice nečekanými, ovšem poněkud vynucenými zvraty. Pochválit lze i jakous takous kvalitu řemeslného zpracování, i když některé střihy, či mizerně upravené hlasové stopy mě pronásledují doteď.

Awake je pádem dolů. Pádem do něčeho hnědého, ošklivě zapáchajícího a lepkavého. Námět je sice slušný, ale s katastrofálním scénářem a herci padá právě tam, kam jsem popsal. Uznávám, že pokud někdo vypne mozek nebo si film pustí jako kulisu, vyšplhá se určitě výš. Mě se to nepovedlo a tak s konstatováním, že Awake už v životě vidět nechci a hercům přeji všechny Zlaté maliny tuto kapitolu uzavírám a jdu zas o dům (nebo o lůžko?) dál.

P2 - 50%

Jedna žena, jeden psychopat, jedno podzemní parkoviště a jedna 90ti minutová hororová zábava. No, ne tak docela, ale pěkně popořadě. P2 u nás v kinech neběží (v Americe už 4 měsíce) a jen velkou náhodou se k nám dostane na DVD. Jedná se o snímek debutanta Francka Khalfouna. Za zmínku ovšem stojí Alexandre Aja na postu producenta (Hory mají oči). Právě on je zárukou toho, že filmu lze z tecnického hlediska vytýkat minimum věcí.

Dalším kladem je i dostatek krve a s tím spojená především likvidace jistého člověka, která vyhlíží jako běžně provedená vražda, ovšem následně se přehoupne do brutálního mučení a následné smrti.

Problém nastává ve scénáři, který by sepsal i senilní důchodce. Zápletka hapruje zvlášť na začátku, kdy jsme svědky snad 10ti různých náhod, což absolutně vytrhává z kotextu příběhu. Dále mě vyloženě už místy sralo neustálé zabírání značky P2, které se ve filmu vyskytuje snad 150krát, jen aby nám vysvětlilo, že děj se opět bude odehrávat tam. Motivace postav jsou taktéž katastrofální neboť se mění každou sudou minutu a divák si tak není do poslední minuty jistý jak to (nebo snad co) spolu vlastně mají.

Tím se dostávám k hercům. Rachel Nichols to v hlavní roli celkem sluší, ale o nějakém skvělém hereckém výkonu se mluvit nedá. Zato Wes Bentley (ano ten klučina, co pomohl Lesterovi v Americké kráse chytit druhý dech) předvádí v roli násilnického vraha přesně to co se od něj očekává a jeho psychopatické grimasy mu bez zaváhání uvěříte. Problém ovšem nastává pokud začne řvát jako na lesy (tím rozuměj vydobít si respekt u hlavní hrdinky), poněvadž jeho výraz připomíná obyvatele Kociánky, nikoli hollywoodského herce. K tomu mu ještě podráží nohy utlumená zvuková stopa, která má za příčinu stejnou hlasitost projevu jako při normálním mluveném slovu.

Suma sumárum, docela slabota. U takového filmu se toho moc pochválit nedá. Což o to, řemeslně je to slušné, ale jinak, hm ticho po pěšině. Velká škoda, z takové látky se dalo vymáčknout mnohem, mnohem víc.

Co se událo

A že toho nebylo málo. Člověk je týden pryč a když se vrátí, nestačí se divit.
Takže:

1) Scénáristé dostali konečně peníze (a snad i rozum) a jejich stávka skončila. Znamená to tedy, že Oscaři proběhnou v podobě velkolepého ceremoniálu, natáčení nových filmů bude zpožděné jen minimálně a všech možných seriálů se dočkáme nejpozději v září. Snad si ze scénáristů nevezmou příklad herci, jimž končí smlouva s producenty v červenci, takže nezbývá než jen doufat, že nikdo neusne na vavřínech a vše bude v rychlosti vyjednáno.

2) Byly oznámeny nominace na Českého Lva. Nejvíce jich posbíraly Tajnosti Alice Nellis (rovných 10) následovány Vratnými lahvemi (9). Po pěti Lvích nadějích mají filmy Václav a ....a bude hůř. Co ovšem zarazí je kategorie nejlepší herečka v hlavní roli, kde se o Lva uchází ... tramtadadá.... Marion Cotillard za Edith Piaf. Ten film je asi stejně český jako Casino Royale. Natáčel se sice u nás, ale aby se v něm mluvilo našim rodným jazykem se říct zrovna nedá. Zklame také absecne Wiche v hudbě, protože právě on byl tím nejlepším co Gympl nabídl. Potěšila pouze jediná nominace pro Medvídka a s tím i fakt že porota už snad nebude dávat Lvy za zásluhy.

3) Vyšel první teaser na nového Indiana Jonese. Nutno podoknout, že oplývá ohromným stylem a ukazuje, že Harrison Ford žije, Shia LaBeouf má sice vousy, ale stále hláškuje a Steven Spielberg za kamerou ví co dělá. Navíc po mimozemšťanech v ukázce není ani památky, takže nezbývá, než se těšit.
Podívat se můžete tady

4) Na internetu se objevila první promo fotka ze spin-offu Wolverinea. Adamantinové drápy sice vypadají trošku uměle, ovšem obrázek má jediný cíl - vypadat pořádně cool. A to se mu rozhodně daří.
Link zde

Než si pro nás přijde - 80%

Každý jednou umře. Moc dobře to ví i dva staříci s nevyléčitelným stádiem rakoviny, kterým se TEN den blíží víc než rychle. Jeden namyšlený, bohatý a shodou okolností i majitel místní nemocnice, druhý chudý automechanik. Tito dva na první pohled odlišní chlapíci se setkají na jednom z nemocničních pokojů a postupně zjišťují, že toho mají společného víc než dost a oba by si ještě před smrtí chtěli pořádně užít života. Sepíší seznam věcí, které by chtěli stihnout (Bucket List pozn. anglický název filmu) a protože milionář Edward má konto stále plné, zbývá už jen potají uniknout z nemocnice a vydat se na cestu od pyramid až po Himaláje.

Aby bylo jasno - filmům o stáří, potažmo smrti se vyhýbám obloukem. Když na mě ale z plakátu koukalo duo Freeman - Nicholson, neodolal jsem. No a vyplatilo se. Bucket List je totiž jednou z nejpříjemnějších komedií posledních pár let. Přitom se ale jedná o road movie s obyčejným dějem, kdy se pouze přeskakuje z jedné lokace do druhé. Oba herci ale hrají svůj zatraceně vysoký standard - Freeman je rozumným mentorem (podobně jako v Božském Bruceovi) a celý film je prokládán jeho voiceoverem, zatímco Nicholson je protivný a otravný stařík, tudíž dostává Bucket List úplně jiný rozměr.

Občasné záchvaty smíchu vlivem geniálních gagů jsou naprosto na místě a celý snímek odsýpa nadzvukovou rychlostí. Když pak po 100 minutách skončí, máte chuť se na něj podívat znovu a osudy dvou důchodců si prožít znovu. Všemu navíc napomáhá režisér, který do snímku skoro vůbec nazashuje a nechává jej plynout svým tempem. O to více tím dává viniknout oběma hlavním postavám.

Bucket List je prostě skvělou oddychovkou, kterou jsem rozhodně neviděl naposledy. Herci svým sarkastickým humorem rozveselí, lokace z celého světa zaujmou a i když film skončí podle očekávání, dokáže diváka emocionálně vyždímat, i přesto že se jedná o jedno z mnoha již tak provařených klišé. A kdyby takových příjemných komedií bylo letos více, byla by to velká satisfakce za loňský, v tomto ohledu slabší ročník.

P.S. Viděno na Štědrý den v kombu s Láskou nebeskou. Těžko si dokážu představit lepší vánoční kombinaci.

P.P.S. Příští týden s aktualizací nepočítejte, budu na horách. Pak se ale nabažíte článků víc než dost:) .

Tahle země není pro starý - 80%

Tuna výkřiků amerických kritiků o nejlepším filmu roku, umístění v top 40 na IMDb a nadšené reakce snad ze všech koutů světa. Okolo nového snímku bratří Coenů (Fargo, Big Lebowski) se jednoduše vytvořil až moc velký hype a to nejen proto, že se jedná o adaptaci slavného knižního bestselleru. Mě osobně po přečtení premisy nenapadlo jak, a hlavně čím mě může snímek zaujmout. Ostatně posuďte sami:

Chudý texasan Llewelyn (Josh Brolin) si jde zalovit, v dáli ovšem zahlédne několik aut. Když přijde blíže, najde v jednom z nich drogy a také kufřík s dvěma miliony dolarů. Neváhá si tedy pěněžní obnos vzít a konečně si se svou ženou užívat zabezpečeného života. Jakmile se ovšem o krádeži dozví nájemný zabiják Anton Chigurh s tváří Javiera Bardema, okamžitě se ho vydává hledat a peníze získat. Vše z povzdálí sleduje postárlý policista Ed Tom Bell (Tommy Lee Jones), který působí odevzdaným dojmem při pomyšlení na hon zločince a svými činy nám dokazuje, že tahle země opravdu není pro starý.

Aby bylo jasno, nic jiného se na plátně neděje. Anton Chigurh nahání náhodného zbohatlíka po celém Texasu a Bell jednou za čas vypustí nějaké to moudro. Zní to sice šíleně, ale na to jakou triviálnost zde popisuji je ten film skvělý. Těch 120 minut odsípá jako másle a Coeni ukazují, že ve svém oboru patří ke špičce. Tomu pomáhá i hudba (nebo spíš ticho?), která ve filmu naprosto absentuje a dodává mnoha scénám napětí a v některých případech i potřebnou hrůzu.

Bratři si dávají pozor i na herce a jejich vedení. Javier Bardem MUSÍ dostat Oscara, neboť jeho kreace šíleného zabijáka ozbrojeného jateční pušku a brokovnici s tlumičem, vezme dech i těm, na které snímek nijak hluboce nezapůsobí. Josh Brolin po Americkém gangsterovi je opět více než solidní a T. L. Jones hraje svůj standard. Jeho postava je ovšem napsaná strašným stylem, protože to co z pusy vypustí je zbytečné, otravné a scénáři vůbec nepomůže, aby se hnul kupředu. O to více zamrzí, že právě Jones končí svým monologem celý film a ten tak vyznívá naprosto do ztracena. Škoda, rozhodně tady jsem čeakl víc.

Pravděpodobné udělení Oscara v hlavní kategorii? Tak to ne.
Nejlepší Coenovská podívaná? Tak to už vůbec ne.
Kvalitní film? To bezesporu ano.
Tahle země není pro starý je rozhodně dobře odvedenou filmařinou, která zaujme hlavně náročnější diváky. I ti ostatní si ovšem přijdou na své a minimálně atmosféra a Anton Chigurh jim jednoznačně vyrazí dech. Jo a ta brokovnice má boží zvuk:).

Noc patří nám - 70%

Bobby je fajn chlap. Je šéfem nočního klubu, má pěknou slečnu (kterou hned v první scéně uspokojí) a policejní záležitosti nebo nedejbože zátahy se mu obloukem vyhýbají. Jeho bratr Joe je naprostý opak. Prototyp vzorného policisty, jdoucí ve stopách svého otce, kapitána sboru. Když se Bobby na policejní slavnosti od těch dvou dozví, že jeho klub navštěvuje ruský drogový boss, mávne rukou, zvedne zadek a jde mezi své. Za pár nocí ho ale bratříček v klubu navštíví a mimoto si s sebou vezme protidrogové komando, které na potvoru najde množství kokainu. A tak má Bobby jasno. Buď bude chlapcům donášet nebo ho oni dříve či později skřípnou.

No, scénář zas taková novinka není, to víme všichni. A taky víme, že ne vždy se podaří takovou látku zpracovat (Skrytá identita). Jindy nám ale může být nabídnuta kvalitní policejní podívaná (trilogie Volavka). Abych pravdu řekl, Noc patří nám patří rozhodně mezi ty povedenější kousky. Kde totiž nestačí scénář, nastupují herci. Joaquin Phoenix v hlavní roli je výborný a Mark Wahlberg s ruským bossem mu zdatně sekundují. O herectví Evy Mendes se sice dá říct jen to, že se na ní pěkně kouká, ovšem to neznamená , že by nějak výrazně podehrávala.

James Gray se jako režisér poměrně osvědčil a v paměti vám zůstane vyryta hlavně výborně nasnímaná automobilová honička či návštěva drogového doupěte. Emoce se dostavují, patosu je minimum, jen ta policie by mohla být vykreslena lépe, než jako banda zapšklých hajzlů, která si jednou za rok trošku povyrazí (i když buhví jak to v 80. letech vypadalo).

Noc patří nám je příjemným filmem, nejen pro méně náročné diváky. Ve srovnání se Skrytou identitou vítězí na všech frontách, především díky skvělým hercům a solidní režii. Nebýt občasných děr ve scénáři a menšího zakolísání tempa ve třetí čtvrtině, šel bych s hodnocením ještě výš.

Nová ukázka k Wanted

K***a, to je nářez, problesko mi hlavou asi v 15té sekundě, kdy James McAvoy nastupuje neskutečným způsobem do Viperu. Nový Super Bowl spot si bere to nejlepší a nejšílenější z traileru a nabízí nám vše, od letícího Pendolina, až po kulky, které mění směr. Všem musí být jasné, že tahle záležitost bude buď naprostý úlet nebo totální řežba. Nic mezi tím. Já se osobně řadím na druhou stranu barikády a nový snímek Timura Bekmambetova očekávám snad stejně jako pokračování Batmana.

Vy si udělejte posudek sami. K dispozici je buď streamovaná nebo HD verze (která se ovšem vinou špatného encodingu mírně seká)

Enjoy.

Co se nevešlo #2

Vetřelci vs. Predátor 2 - 40%:
Dva šmejdi z vesmíru se konečně dočkali R-kového ratingu, stejně jsou však "zabiti" špatným scénářem s ještě horšími dialogy. O charakterech nám není řečeno vpodstatě nic. Člověk tedy fandí spíše emzákům, aby všechno vymlátili a film skončil. Krev, ani hromady slizu stejně kvůli tmě vidět nejsou, stopáž ovšem nevadí a bratrské duo za kamerou občas přijde se zajímavým nápadem. Jo a vyprdnutí aliena z břicha je boží:).

Michael Clayton - 50%:
Skvěle zahrané drama s chytřejším scénářem než divák sám.
A dál? Vůbec nic. Už dlouho jsem se u filmu takhle netrpěl. Tempo je úmorné a já si říkal, kdy už se dají věci do pohybu a já začnu být v obraze. Nestalo se a já doufám, že se s Michaelem Claytonem už v životě nesetkám.

Rozsudek smrti - 70%

Na pultech videopůjčoven se už asi měsíc válí titul Rozsudek smrti. Jedná se o film Jamese Wana, jež je aspoň podle mě, jedním z největších talentů Hollywoodu. Stojí především za brilantním hororem Saw: Hra o přežití. Rozsudek smrti sice neoplývá tak zajímavou zápletkou, jako jeho debut, ovšem co do zábavnosti se Saw minimálně vyrovná.

Jak jsem řekl, příběh je jednoduchý. Nick Hume (Kevin Bacon) se stane na benzínce svědkem vraždy. Ta má poté za následek spoustu dalších úmrtí, které rapidně narostou v ostrém finále (jak jinak). Vzduchem létají buď části nebo rovnou haldy těl, celý snímek podbarvuje stylová hudba a za kamerou stojí ještě stylovější režisér. Wan se vůbec nebojí opulentních kamerových jízd, které si užijete hlavně při honičce na parkovišti a servíruje nám prvotřídní akční jízdu laděnou do ostřejších barev, které dokonale vykreslují pro něj tak typický videoklipový styl.

Kevin Bacon v hlavní roli je cool a podle potřeby střílí protivníkům kusy hlav či nohou. John Goodman v roli otce hlavního záporaka perlí, neboť předvádí podobnou kreaci jako v Big Lebowski - líný povaleč, který občas prodá nějakou tu zbraň, ale to aby vstal z křesla je pro něj nadlidský úkol.

Logika sice dostává na frak, ovšem stejně jako v případě podobně "chytrého" Zběsilého útěku do očí nic zásadně nebije a divák se přes vše jednoduše přenese. Škoda je mírně zkaženého závěru, ovšem předešlých 100 minut plných napětí a akčních scén vám zkazí snad jen mírně.
Wan jednoduše natočil béčko jako hrom, které si je vědomo svých chyb, ale divák se u něj náramně baví. Teď ještě aby se chytnul nějaký producent, dal mu 100 milionů a on mohl ukázat celému světu talent.