P2 - 50%

Jedna žena, jeden psychopat, jedno podzemní parkoviště a jedna 90ti minutová hororová zábava. No, ne tak docela, ale pěkně popořadě. P2 u nás v kinech neběží (v Americe už 4 měsíce) a jen velkou náhodou se k nám dostane na DVD. Jedná se o snímek debutanta Francka Khalfouna. Za zmínku ovšem stojí Alexandre Aja na postu producenta (Hory mají oči). Právě on je zárukou toho, že filmu lze z tecnického hlediska vytýkat minimum věcí.

Dalším kladem je i dostatek krve a s tím spojená především likvidace jistého člověka, která vyhlíží jako běžně provedená vražda, ovšem následně se přehoupne do brutálního mučení a následné smrti.

Problém nastává ve scénáři, který by sepsal i senilní důchodce. Zápletka hapruje zvlášť na začátku, kdy jsme svědky snad 10ti různých náhod, což absolutně vytrhává z kotextu příběhu. Dále mě vyloženě už místy sralo neustálé zabírání značky P2, které se ve filmu vyskytuje snad 150krát, jen aby nám vysvětlilo, že děj se opět bude odehrávat tam. Motivace postav jsou taktéž katastrofální neboť se mění každou sudou minutu a divák si tak není do poslední minuty jistý jak to (nebo snad co) spolu vlastně mají.

Tím se dostávám k hercům. Rachel Nichols to v hlavní roli celkem sluší, ale o nějakém skvělém hereckém výkonu se mluvit nedá. Zato Wes Bentley (ano ten klučina, co pomohl Lesterovi v Americké kráse chytit druhý dech) předvádí v roli násilnického vraha přesně to co se od něj očekává a jeho psychopatické grimasy mu bez zaváhání uvěříte. Problém ovšem nastává pokud začne řvát jako na lesy (tím rozuměj vydobít si respekt u hlavní hrdinky), poněvadž jeho výraz připomíná obyvatele Kociánky, nikoli hollywoodského herce. K tomu mu ještě podráží nohy utlumená zvuková stopa, která má za příčinu stejnou hlasitost projevu jako při normálním mluveném slovu.

Suma sumárum, docela slabota. U takového filmu se toho moc pochválit nedá. Což o to, řemeslně je to slušné, ale jinak, hm ticho po pěšině. Velká škoda, z takové látky se dalo vymáčknout mnohem, mnohem víc.