15 minut z Avatara - filmová revoluce klepe na dveře

Když se takhle koná ve Špalíčku nějaká půlnoční (nebo rovnou ranní) projekce, většinou to stojí za to. Před rokem jsem tu blahem brečel u Temného rytíře, pár měsíců zpátky zase křepčil na adresu Filmové noci. Dnešní půlnoční akce se týkala Avatara, tedy filmu, který toho zatím valné většině moc neříká.

Jen okrajově je tedy vhodné zmínit, že ho má na svědomí James Cameron, známý to megaloman a perfekcionista, jenž je zodpovědný např. za první dva Terminátory nebo jedenácti-oscarový Titanic. Právě po něm se režisér na pár let zavřel kamsi do sklepa a začal vyvíjet zbrusu novou kamerovou technologii, která měla redefinovat filmový žánr, respektive samotné triky, jež měly působit fotorealisticky (tedy neměly být rozeznatelné od reality).

No a strejda Jim si takhle hrál pár let, aby v roce 2007 přišel s tím, že má hotovo, sehnal tedy herce a začal natáčet. Téměř o dva roky později se rozhodl ukázat světu první materiál, nejdříve ve čtvrtečním traileru a posléze v několika scénách, které dávají dohromady cca 15 minut a které se promítaly během tzv. Avatar Day ve vybraných kinech po celém světě. A ve 3D.

Avatar má pojednávat o mariňákovi Jakeu Sullym, který ochrnul na spodní část těla a v blízké budoucnosti se vydává na vzdálený měsíc Pandora, kde se zúčastní vojenského programu Avatar. Ten mu umožní napojit svůj mozek na jistou modrou schránku (vypadá takhle), která má suplovat jeho tělo. Jake je tak schopný opět chodit, navíc má k dispozici mnohem lepší fyzické vlastnosti. Osud tomu však chce, aby se zamiloval do jisté (taky modré:-) slečny, domorodé obyvatelky Pandory. Dál už radši nic prozrazovat nehodlám, ale věřte mi, bude to řež.

Očekávání filmové komunity jsou vzhledem k Avatarovi už několik měsíců pěkně našponovaná, když tedy Cameron vypustil obyčejný 2D trailer, zavládlo u mnohých zklamání. Uběhlo nicméně něco kolem čtyřiadvaceti hodin, přibyl jeden rozměr, stereoskopické brýle a výsledek je přesně takový, jak si jej všichni představovali - revoluční. To, co v ploché ukázce na ploše necelých dvou minut smrdělo (parádními) triky, nyní působí rázem jako holá, takřka opravdová realita.

Cameron skutečně přišel s něčím, co tu dosud nebylo a všem filmům zakládajících si těžce na trikové stránce ukázal v mžiku zadní světla. Avatar je zkrátka po technologické stránce nadpozemský zážitek, který přiletěl snad z té již zmíněné Pandory. Avataři, ač jsou skoro komplet renderovaní, si udržují mimiku svých hereckých představitelů, bez problému ze sebe sypou všemožné emoce (dosud nevídané) a příroda na měsíci hýří všemi možnými barvami (co teprve v noci, kdy se začne svítit flora). Až si chce člověk sáhnout.

Našly by se asi dva záběry s ne moc povedeným ostřením a pochválit se zatím moc nedá ani pohyb koní, který stále připomíná těžce promakanou videohru, je však třeba si uvědomit, že do premiéry zbývá ještě stále skoro půl roku a pánové od triků jedou neustále na tři směny. 15 minut z Avatara však dává tušit, že na konci prosince nás čeká po technologické stránce naprosto revoluční snímek, který se svým dopadem na kinematografii může klidně předčit Matrix nebo Star Wars. Snad to vyjde i po dějové stránce, nad kterou visí stále velký otazník (promítáno bylo jen několik ne moc souvisejících scén).

Každopádně vám ale říkám, že jsem celou čtvrthodinu jenom valil bulvy a kroutil hlavou. Začněte si tedy pomalu opatřovat pero a kalamář a oprašujte kroniky, tady se budou přepisovat dějiny.

P.S. Ano, tleskalo se.