He, haluz. To byla asi úplně první myšlenka, co mě napadla, když jsem spatřil jméno Judda Apatowa v úvodních titulcích. Není to tak dávno, kdy jsem jej zmiňoval ve spojení s Pineapple Expressem (scrollujte chvíli dolů), Zohanem (scrollujte delší chvíli) nebo Kopačkami (raději nescrollujte:). Současně si také uvědomuju, že tento komediální guru je tu pečený vařený, takže se tímto hodlám zapřísáhnout - už žádný Apatow v tomto textu. Místo něj se bude plivat na Willa Ferrella a pana režiséra McKaye. To oni mají totiž na svědomí většinu z Bratrů z donucení
Ti jsou svou koncepcí jednoduší asi jako vyjmenovaná slova po F. Starý pán má doma odrostlého, odhadem asi čtyřicetiletého syna. Starší paní má doma, shodou okolností, také odrostlého, odhadem asi čtyřicetiletého syna, přičemž oba jsou si vzhledem velmi, velmi podobní. Starší pán se vyspí se starší paní, do roka se vezmou a žijí ... ne, šťastně a do smrti fakt ne. Jeden se ke druhému nastěhují a synáčkové se "překvapivě" navzájem vůbec nemusí. Postupem se z nich stanou nejlepší přátelé, pic, pak se něco podělá, pic, pak se usmíří, pic, naběhnou titulky. Primitivní jako facka.
Problém však tkví úplně někde jinde. Vtipy (jestli se to tak dá nazývat) jsou stejně jednoduché jako děj. Což má za příčinu jedinou věc - smějete se sporadicky a zhruba od 40. minuty čekáte na konec. Ten sice přijde, za tu dobu však stihnete bez problémů oloupat brambory, vyčistit klávesnici od příslušných zmetků, a když se budete opravdu hodně snažit, podaří se vám i vysát celý byt. Jestli ne, vysaje vás Ferrell. Nebo Reilly, to je jedno.
Musím se přiznat, že Ferrellovy komedie nijak nevyhledávám (ani Zprávař mě za srdce nějak extra nechytnul), v Bratrech z donucení má sice několik velmi solidních náběhů (Boccelli, koule na bubnech), jinak mě však jeho komika totálně míjí. O Reillym ani nemluvě. Někteří sice jásají nad chemií, která prý mezi nimi funguje na jedničku, já ji tam však nevidím. A jsme u toho režiséra. McKay nudí a nudí, Bratří eskapády neberou konce a vše tak musí zachraňovat mírně ujeté finále.
I s tím je ale problém. Během jeho sledování se mi totiž v hlavě zjevily jen a pouze tyto tři symboly. To, co se totiž během posledních zhruba 10 minut odehrává, můj mozek absolutně nepobral. Na scéně se totiž rázem zjeví asi tucet dalších postav, se kterými jsme do té doby neměli co dočinění, a které si Ferrell s Mckayem zřejmě vycucali z prstu. Nechápu. Možná by se mi to povedlo, kdyby oba (nebo jeden z nich, viď Wille) napsali do scénáře alespoň slušné množství gagů nebo vtipných scén. Když je ale na papíře prázdno, před kamerou to nebude o nic lepší.
Nuda z donucení - to je naprosto přesná charakteristika Bratrů. Nevtipní, místy naprosto samoúčelně vulgární, ale především k posrání nudní. Ferrell padá na držku (i když tržby Bratrů jeho tlamu mírně zpomalují) a já mu to ze srdce přeju. Po téhle sračce (muselo to ven) ani nemůžu jinak. Never more.
P.S: Toho Apatowa jsem vážně nezmínil:)
čtvrtek 30. října 2008
neděle 26. října 2008
Pineapple Express - 60%
Myslím, že zde vážně nemá cenu po x-té rozpitvávat osobnost Judda Apatowa, z jehož produkce se na nás co půl roku řítí nějaká ta komedie nebo vzpomínat na jednotlivé filmy a popisovat zde jejich kvality. Bohatě postačí, když zmíním, že tak ujeté trailery (rozplýval jsem se již v srpnovém preview), jaké nám nabídl právě Pineapple Express tu již dlouho nebyly, což v součtu s takřka identickým scenáristickým týmem jako u Superbad dělalo z Expressu jeden z mých nejočekávanějších podzimních projektů. Nepřál bych vám tedy zažít okamžik, kdy jsem v rozpisu českých premiér uviděl novou Appatowovu taškařici škrtnutou. Krve byste se ve mně v ten moment nedořezali. Ale jak sám říkám, štěstí mi někdy přeje, tudíž jsem byl zhlédnutím Pineapple Express poctěn o nějaký ten měsíc dříve, než se jej náš distributor uráčí pustit alespoň na DVD.
S velkými očekáváními však někdy nevyhnutelně přichází také velká zklamání. Nechci tím říct, že Pineapple Express je vyloženou komediální prohrou, pravdou však je, že se z daného konceptu dalo vytřískat mnohem víc. Seth Rogen před kamerou je totiž povětšinou záruka totálního komediálního náseru, ve kterém není o třeskutě vtipné situaci nouze. Když si k tomu připočtete absolutně mimo Jamese "Harryho Osborna" Franca a obrovské sakly trávy, řeknete si, že na tom snad ani není co podělat. Mýlíte se.
Pineapple Express totiž selhává tam, kde by to jen málokdo čekal - ve scénáři. Teď nemám na mysli vybroušené gagy a vtipné situace, které jsou podány s naprostou grácií. Než se k nim však postavy dopracují, je kolem toho až nepřiměřená hromada řečí. A ty pekelně unavují. Franco s Rogenem se šedesát procent stopáže baví absolutně o ničem, což má za důsledek naprostý úpadek divákovy pozornosti, který se dostaví někdy v desáté minutě. Když už se konečně začne hulit a věci se dají do pohybu, můžete se místy smíchy uřehtat, ovšem nuda, která všemu předchází je místy opravdu nesnesitelná.
Rogen na scenáristické pozici tak ukazuje, že o geniální nápady s vypointováním jednotlivých scén rozhodně nepřišel, ovšem způsob, jakým se k němu vždy dopracuje je velmi, velmi nešťastný. Ve skutečnosti to vypadá zhruba tak, že nějakých 20 minut prozíváte a snažite se zabavit všemožnými způsoby, aby vás nakonec hlavní postavy vytrhly z letargie a probudili vás tím nejšílenějším způsobem. Ať už je to bitka v domě (kde mimochodem létají, kromě božích hlášek, vzduchem ty nejroztodivnější předměty) nebo závěrečná akce kdesi na seníku (kde se mimochodem všichni aktéři božským způsobem pofuckují, aby jich nakonec většina umřela tím nejkurióznějším způsobem), zkrátka všechny scény, ve kterých se něco děje - tzn. mají akčnější náboj, jsou výborně vypointované a patří jednoznačně k tomu nejlepšímu na celém filmu.
Z toho všeho plyne jediná věc. Střihače měli ve štábu daleko více zaúkolovat, nejlépe aby film zkrátil alespoň o třicet minut, které jsou naprosto zbytečné a jen a pouze nudí. U Kopaček, či jiných apatowovek mi vytýkaná přestřelená stopáž nevadila, tady to však vypadá, že se všichni na place totálně zhulili, řekli Rogenovi s Francem (taky zhuleným) ať něco mluví, pustila se kamera a s myšlenkou "však ono to nějak dopadne" se točilo.
A bohužel z toho vypadl jen naprosto promarněný potenciál. Rogen si možná myslel, že mu takový scénář při jeho zámořské popularitě všichni zblajznou, šeredně se ale mýlil. Pineapple Express nabídne tucet nezapomenutelných a geniálních momentů, kromě nich ale také 50 minut neúprosné nudy. Nemůžu si pomoct, ale ze všeho nejvíc mi tato dialogová onanie připomněla filmy Quentina Tarantina. A ano, myslím tím i Pulp Fiction. A teď mě sežerte, motherfuckers!
S velkými očekáváními však někdy nevyhnutelně přichází také velká zklamání. Nechci tím říct, že Pineapple Express je vyloženou komediální prohrou, pravdou však je, že se z daného konceptu dalo vytřískat mnohem víc. Seth Rogen před kamerou je totiž povětšinou záruka totálního komediálního náseru, ve kterém není o třeskutě vtipné situaci nouze. Když si k tomu připočtete absolutně mimo Jamese "Harryho Osborna" Franca a obrovské sakly trávy, řeknete si, že na tom snad ani není co podělat. Mýlíte se.
Pineapple Express totiž selhává tam, kde by to jen málokdo čekal - ve scénáři. Teď nemám na mysli vybroušené gagy a vtipné situace, které jsou podány s naprostou grácií. Než se k nim však postavy dopracují, je kolem toho až nepřiměřená hromada řečí. A ty pekelně unavují. Franco s Rogenem se šedesát procent stopáže baví absolutně o ničem, což má za důsledek naprostý úpadek divákovy pozornosti, který se dostaví někdy v desáté minutě. Když už se konečně začne hulit a věci se dají do pohybu, můžete se místy smíchy uřehtat, ovšem nuda, která všemu předchází je místy opravdu nesnesitelná.
Rogen na scenáristické pozici tak ukazuje, že o geniální nápady s vypointováním jednotlivých scén rozhodně nepřišel, ovšem způsob, jakým se k němu vždy dopracuje je velmi, velmi nešťastný. Ve skutečnosti to vypadá zhruba tak, že nějakých 20 minut prozíváte a snažite se zabavit všemožnými způsoby, aby vás nakonec hlavní postavy vytrhly z letargie a probudili vás tím nejšílenějším způsobem. Ať už je to bitka v domě (kde mimochodem létají, kromě božích hlášek, vzduchem ty nejroztodivnější předměty) nebo závěrečná akce kdesi na seníku (kde se mimochodem všichni aktéři božským způsobem pofuckují, aby jich nakonec většina umřela tím nejkurióznějším způsobem), zkrátka všechny scény, ve kterých se něco děje - tzn. mají akčnější náboj, jsou výborně vypointované a patří jednoznačně k tomu nejlepšímu na celém filmu.
Z toho všeho plyne jediná věc. Střihače měli ve štábu daleko více zaúkolovat, nejlépe aby film zkrátil alespoň o třicet minut, které jsou naprosto zbytečné a jen a pouze nudí. U Kopaček, či jiných apatowovek mi vytýkaná přestřelená stopáž nevadila, tady to však vypadá, že se všichni na place totálně zhulili, řekli Rogenovi s Francem (taky zhuleným) ať něco mluví, pustila se kamera a s myšlenkou "však ono to nějak dopadne" se točilo.
A bohužel z toho vypadl jen naprosto promarněný potenciál. Rogen si možná myslel, že mu takový scénář při jeho zámořské popularitě všichni zblajznou, šeredně se ale mýlil. Pineapple Express nabídne tucet nezapomenutelných a geniálních momentů, kromě nich ale také 50 minut neúprosné nudy. Nemůžu si pomoct, ale ze všeho nejvíc mi tato dialogová onanie připomněla filmy Quentina Tarantina. A ano, myslím tím i Pulp Fiction. A teď mě sežerte, motherfuckers!
čtvrtek 23. října 2008
Trailerové nebe: Austrálie
Jméno Baze Luhrmanna možná některým z vás nic neříká, což je velká, VELKÁ chyba. Tenhle člověk mě kdysi neskutečně uhranul svým Moulin Rouge!, které se okamžitě zařadilo velmi vysoko do mé absolutní TOP. Je tedy vcelku pochopitelné, že pokud "Bazík" chystá film opět s Nicole Kidman, opět o osudové lásce, protkaný krásnými Australskými reáliemi a ještě k tomu s mým oblíbencem Hugh Jackmanem, letí stupnice mého očekávání velmi rychle směrem ke stropu.
Vše navíc umocňuje skvělá trailerová kampaň, neboť jednotlivé ukázky k Austrálii jsou jedna od jedné lepší. Již nedávno zveřejněný TV trailer si téměř podával ruku s genialitou, nicméně díky mírnému ořezání na dvě minuty byly stále cítit mírné rezervy. Ty jsou teď pryč, namísto nich příchází naprosto bezchybné řemeslo. Úvodní brnkavý rozjezd se během nějakých 100 sekund přetaví v regulérní válečné peklo, podpořené osudovou hudbou, přičemž mezi ústřední dvojící to jiskří neskutečným ... ksakru, proč to tady vlastně říkám, koukněte se na to sami a vzhlížejte spolu se mnou k Božímu hodu. Ano, už jen dva měsíce. Go, Baz, go!
SOSEJTE HD!!!!
Vše navíc umocňuje skvělá trailerová kampaň, neboť jednotlivé ukázky k Austrálii jsou jedna od jedné lepší. Již nedávno zveřejněný TV trailer si téměř podával ruku s genialitou, nicméně díky mírnému ořezání na dvě minuty byly stále cítit mírné rezervy. Ty jsou teď pryč, namísto nich příchází naprosto bezchybné řemeslo. Úvodní brnkavý rozjezd se během nějakých 100 sekund přetaví v regulérní válečné peklo, podpořené osudovou hudbou, přičemž mezi ústřední dvojící to jiskří neskutečným ... ksakru, proč to tady vlastně říkám, koukněte se na to sami a vzhlížejte spolu se mnou k Božímu hodu. Ano, už jen dva měsíce. Go, Baz, go!
SOSEJTE HD!!!!
sobota 18. října 2008
Cesta do středu Země - 50%
Zní vám ten název povědomě? Francouzská literatura? 19. století? Jules Verne? Ano, přesně tam mířím. Cesta do středu Země je nepřímou adaptací stejnojmenné knihy tohoto autora, nepřímou proto, že se odehrává v současnosti a na původní příběh spíše odkazuje, než se jím přímo řídí (hrdinové ji ve středu Země používají jako příručku k přežití). Film je také původně natočený ve 3D, z čehož plyne jediný fakt - je určen primárně pro IMAX.
Hlavním hrdinou je Trevor, vědec zabývající se seismologií (zemětřesení pro nezasvěcené). Od záhadné smrti jeho bratra uplynulo již několik let, i přesto jej však sužují noční můry. Po bratrovi mu tak zůstal pouze mladý synovec, který k němu nemá nijak vřelý vztah. Když však k Trevorovi jednoho dne přijede a společně objeví pozůstalého nejoblíbenější knížku (ano, Cestu do středu Země), která je navíc popsána jeho prapodivnými poznámkami, dobrodružství začíná.
V prvé řadě musím upozornit, že Cesta do středu Země je jeden z největších scenáristických výplachů, jaký jsem v poslední době viděl. Zápletka, především pak její navození a samotná expozice je pak vystavěna nad rámec těch největších zhovadilostí, jaké tu kdy byly. Jakmile se však ústřední dvojice společně s půvabnou průvodkyní odkudsi z Islandu dostane pod zemský povrch, usadí vás scenáristé, do sice mírně ujetých, avšak čistě popcornových kolejí.
Cesta do středu Země mi skoro po celou stopáže připomínala třetí Mumii, která se, jak známo, moc nepovedla. Ostatně posuďte sami: Brandon Fraser v hlavní roli, vedle něj sličná mladice a spolu s nimi i mírně odrostlý syn, povahově velmi podobný tomu z druhé egyptské mise. To vše naroubované na dobrodružnou zápletku (že tam nikde není žádná zafačovaná potvora, nevadí) a čechráno všemožnými vykrádačkami Indianou Jonesem počínaje (vozíky) a Jurským parkem konče (dinosaur).
Největší problém Cesty však tkví v její techologii, respektive jejímu takřka nemožnému využití v našich končinách. V Americe jsou v pohodě, mají totiž všehovšudy 1000 IMAXů, tudíž si tam takový film bez probémů najde uplatnění. Náš distributor má však jiné přednosti a místo Cesty do středu Země uvede do (stále) jediného českého 3D kina dokument o podvodním světě. Neberu mu to, ale učinit na divácích takové zvěrstvo a poslat film primárně určený pro 3D kino, do sálu klasického? Nevím, nevím.
Výsledek je tak jediný možný. Všechno to vypadá jako mix počítačové hry, Beowulfa a na několika místech i regulérního celuloidu, což zjednodušeně znamená, jako by se někdo vyzvracel na filmový kotouč a zapnul promítačku. K tomu ještě ty odpudivé barvy (opět vyblité) na začátku a konci filmu.
Cesta do středu Země je ale i přes odporný vizuál vcelku snesitelná dobrodružná jednohubka, která nenadchne ani neurazí. Těch 90 minut se dá vcelku v pohodě vydržet a vidět ji v regulérním 3D kině, jdu alespoň o 10% nahoru (tzn. na úroveň čtvrtého Indyho, ale to sem nepatří:). Nebýt Frasera, jde to do kytek. Ten kluk tady má napsané alespoň o 3 dobré hlášky více než ve třetí Mumii (takže asi 6:).
Hlavním hrdinou je Trevor, vědec zabývající se seismologií (zemětřesení pro nezasvěcené). Od záhadné smrti jeho bratra uplynulo již několik let, i přesto jej však sužují noční můry. Po bratrovi mu tak zůstal pouze mladý synovec, který k němu nemá nijak vřelý vztah. Když však k Trevorovi jednoho dne přijede a společně objeví pozůstalého nejoblíbenější knížku (ano, Cestu do středu Země), která je navíc popsána jeho prapodivnými poznámkami, dobrodružství začíná.
V prvé řadě musím upozornit, že Cesta do středu Země je jeden z největších scenáristických výplachů, jaký jsem v poslední době viděl. Zápletka, především pak její navození a samotná expozice je pak vystavěna nad rámec těch největších zhovadilostí, jaké tu kdy byly. Jakmile se však ústřední dvojice společně s půvabnou průvodkyní odkudsi z Islandu dostane pod zemský povrch, usadí vás scenáristé, do sice mírně ujetých, avšak čistě popcornových kolejí.
Cesta do středu Země mi skoro po celou stopáže připomínala třetí Mumii, která se, jak známo, moc nepovedla. Ostatně posuďte sami: Brandon Fraser v hlavní roli, vedle něj sličná mladice a spolu s nimi i mírně odrostlý syn, povahově velmi podobný tomu z druhé egyptské mise. To vše naroubované na dobrodružnou zápletku (že tam nikde není žádná zafačovaná potvora, nevadí) a čechráno všemožnými vykrádačkami Indianou Jonesem počínaje (vozíky) a Jurským parkem konče (dinosaur).
Největší problém Cesty však tkví v její techologii, respektive jejímu takřka nemožnému využití v našich končinách. V Americe jsou v pohodě, mají totiž všehovšudy 1000 IMAXů, tudíž si tam takový film bez probémů najde uplatnění. Náš distributor má však jiné přednosti a místo Cesty do středu Země uvede do (stále) jediného českého 3D kina dokument o podvodním světě. Neberu mu to, ale učinit na divácích takové zvěrstvo a poslat film primárně určený pro 3D kino, do sálu klasického? Nevím, nevím.
Výsledek je tak jediný možný. Všechno to vypadá jako mix počítačové hry, Beowulfa a na několika místech i regulérního celuloidu, což zjednodušeně znamená, jako by se někdo vyzvracel na filmový kotouč a zapnul promítačku. K tomu ještě ty odpudivé barvy (opět vyblité) na začátku a konci filmu.
Cesta do středu Země je ale i přes odporný vizuál vcelku snesitelná dobrodružná jednohubka, která nenadchne ani neurazí. Těch 90 minut se dá vcelku v pohodě vydržet a vidět ji v regulérním 3D kině, jdu alespoň o 10% nahoru (tzn. na úroveň čtvrtého Indyho, ale to sem nepatří:). Nebýt Frasera, jde to do kytek. Ten kluk tady má napsané alespoň o 3 dobré hlášky více než ve třetí Mumii (takže asi 6:).
čtvrtek 9. října 2008
Righteous Kill - 40%
Most people respect the badge, everybody respects the gun.
Robert De Niro a Al Pacino se společně objevili již ve dvou filmech. V druhém Kmotrovi se sice na plátně vůbec nesetkali, bohatě si to však vynahradili v Nelítostném souboji. Sledovat tyto dvě herecké extratřídy tváří v tvář a v tak božsky zrežírovaném filmu byl pro mě opravdový požitek. Teď se na nás spolu valí do třetice, tentokrát na stejné straně a nutno podotknout, že jednoznačně nejhůř.
Už když se objevily první zprávy, že se tato slavná dvojka dá opět dohromady, většina z nás si vzpomněla právě na dva předchozí brilantní kousky. Člověk si řekl, že ten film uhrají, scenárista Spojence se postará o propracovanou zápletku a John Avnet už to snad nějak urežíruje. Pozornější však ví, že tento člověk již dokázal zabít podobně slibný thriller (shodou okolností také s Al Pacinem) 88 minut a v Righteous Kill ve své "formě" pokračuje.
Vinu však na tom nenese pouze on, hlavu na špalek by zasloužil i zmíněný scenárista. Righteous Kill je totiž neskutečně špatně a povrchně napsaný film, který dělá z diváka totálního blbce. De Niro hodinu kecá o tom, jak během své policejní směny zabíjí a vykonané vraždy následně vyšetřuje a vy si říkáte, jestli to je jako všechno. Není, film se totiž dobelhá až k závěrečnému twistu, který je tak pitomý, až to bere dech. Můžete si tedy vybrat, buď film bez pointy nebo s pitomým zvratem.
Avnet k tomu režíruje jako na pohřbu, tudíž vás Righteous Kill dokáže naprosto s přehledem uspat. Já k tomu neměl daleko. Alespoň jsem zíval na celé kolo. A během toho jsem vzpomínal zhruba na tucet filmů, ve kterých umožnil scénář De Nirovi s Pacinem, vyšvihnout se k hereckému nebi a mne naprosto ohromit. V Righteous Kill tomu tak (jak již z předešlého textu vyplívá) není. Jak někdo trefně poznamenal na ČSFD, oba hrají na životní jistoty, a i když žádný z nich není takový antiherec jako 50 Cent (ten by mimochodem zasloužil pár facek), na jejich kalibr to není žádná sláva.
Až budu na konci roku přemýšlet nad nejzbytečnějším filmem uplynulých 12 měsíců, adeptů bude bezesporu mnoho, ovšem Righteous Kill bude figurovat zatraceně vysoko. Vidět ty dva staříky vedle sebe je sice fajn, ovšem ne v takovém filmu. Alespoň to má jen 90 minut a slečna právnička/feťačka je k sežrání.
P.S. Uvědomuju si, že recenze nemá až takovou výpovědní hodnotu jako některé předchozí texty, na druhou stranu je to lepší, než říci: "Je to shit, nekoukejte na to". To jen tak pro ujasnění:).
Robert De Niro a Al Pacino se společně objevili již ve dvou filmech. V druhém Kmotrovi se sice na plátně vůbec nesetkali, bohatě si to však vynahradili v Nelítostném souboji. Sledovat tyto dvě herecké extratřídy tváří v tvář a v tak božsky zrežírovaném filmu byl pro mě opravdový požitek. Teď se na nás spolu valí do třetice, tentokrát na stejné straně a nutno podotknout, že jednoznačně nejhůř.
Už když se objevily první zprávy, že se tato slavná dvojka dá opět dohromady, většina z nás si vzpomněla právě na dva předchozí brilantní kousky. Člověk si řekl, že ten film uhrají, scenárista Spojence se postará o propracovanou zápletku a John Avnet už to snad nějak urežíruje. Pozornější však ví, že tento člověk již dokázal zabít podobně slibný thriller (shodou okolností také s Al Pacinem) 88 minut a v Righteous Kill ve své "formě" pokračuje.
Vinu však na tom nenese pouze on, hlavu na špalek by zasloužil i zmíněný scenárista. Righteous Kill je totiž neskutečně špatně a povrchně napsaný film, který dělá z diváka totálního blbce. De Niro hodinu kecá o tom, jak během své policejní směny zabíjí a vykonané vraždy následně vyšetřuje a vy si říkáte, jestli to je jako všechno. Není, film se totiž dobelhá až k závěrečnému twistu, který je tak pitomý, až to bere dech. Můžete si tedy vybrat, buď film bez pointy nebo s pitomým zvratem.
Avnet k tomu režíruje jako na pohřbu, tudíž vás Righteous Kill dokáže naprosto s přehledem uspat. Já k tomu neměl daleko. Alespoň jsem zíval na celé kolo. A během toho jsem vzpomínal zhruba na tucet filmů, ve kterých umožnil scénář De Nirovi s Pacinem, vyšvihnout se k hereckému nebi a mne naprosto ohromit. V Righteous Kill tomu tak (jak již z předešlého textu vyplívá) není. Jak někdo trefně poznamenal na ČSFD, oba hrají na životní jistoty, a i když žádný z nich není takový antiherec jako 50 Cent (ten by mimochodem zasloužil pár facek), na jejich kalibr to není žádná sláva.
Až budu na konci roku přemýšlet nad nejzbytečnějším filmem uplynulých 12 měsíců, adeptů bude bezesporu mnoho, ovšem Righteous Kill bude figurovat zatraceně vysoko. Vidět ty dva staříky vedle sebe je sice fajn, ovšem ne v takovém filmu. Alespoň to má jen 90 minut a slečna právnička/feťačka je k sežrání.
P.S. Uvědomuju si, že recenze nemá až takovou výpovědní hodnotu jako některé předchozí texty, na druhou stranu je to lepší, než říci: "Je to shit, nekoukejte na to". To jen tak pro ujasnění:).
úterý 7. října 2008
Ach tak, haha, Nestydo...
Mnozí z vás to jistě viděli. Někteří proto, že si nemohli nechat ujít nejsledovanější zprávy v republice, jiní jsou zas netrpěliví před Ordi ... však vy víte. Ale pěkně popořádku. K Janu Hřebejkovi mám v poslední době vcelku negativní vztah. Od Pelíšků uběhlo již hezkých devět let (kaskru, ještě dnes si pamatuju na TV premiéru) a již u Musíme si pomáhat nám tak nějak došlo, že Hřebejk možná nebude takový zázrak, za jaký ho všichni považují.
Čas šel dál, Pupendo a Horem pádem (i když se to některým mým vrstevníkům nebude líbit) nudily a milý Honza se propadal do čím dál hlubší propasti. Když si vzpomenu na Krásku v nesnázích (ano, ten film, ve kterém se Aňa Geislerová rozhoduje s kým souložit, aby se nad ní na konci Jiří Schmitzer pěkně vymasturboval), u které jsem prožil klinickou smrt a loňské peklo Medvídek (tam jsem mimochodem zíval již po 10 minutách, a to je co říct), dokážu si docela živě představit, jak vypadají Hřebejkovy letošní počiny.
U mě dobrý vidět NECHCI a nového Nestydu jakbysmet. A vida, už jsem u jádra pudla. On totiž Hřebejk není až tak blbý, jak vypadá. Když se k němu doneslo, že na U mě dobrý, čili na tu komedii ve stylu Pelíšků, se nějak nechodí, rozhodl se zakročit a to poměrně razantním způsobem. Naklusal totiž do Novy, kopl Michala Jančaříka do zadku a řekl, že dnes večer bude moderovat Počasí Jiří Macháček.
A dopadlo to jediným možným způsobem. Náš milý Nestyda stihl během té cca minuty říci asi dvě smysluplné věty týkající se náplně pořadu, poté už pouze sypal z pusy klasický hřebejkovský "humor". Na konci samozřejmě nezapomněl zmínit, že v tak hnusných dnech, jaké nyní panují, se vyplatí chodit především do kina. A na jaký film asi? Oko dravce to fakt není. Teď už tedy nezbývá nic jiného, než doufat, aby se těch lidí do sálů nahrnulo při nejlepším stejně málo (i když je to pořád zatraceně dost) jako minule. Někdo přece musí tomu Hřebejkovi ukázat, zač je toho loket.
P.S. Malý dovětek týkající se plánované recenze na Bigger Stronger Faster*: Bohužel se jí nedočkáte, vážně se mi totiž nechce v několika odstavcích popisovat tento jinak výborný, příjemně "mooreovsky" manipulativní dokument o steroidech. Každopádně vám všem jeho zhlédnutí doporučuji. Hodnocení by bylo totiž sakra vysoké:).
Čas šel dál, Pupendo a Horem pádem (i když se to některým mým vrstevníkům nebude líbit) nudily a milý Honza se propadal do čím dál hlubší propasti. Když si vzpomenu na Krásku v nesnázích (ano, ten film, ve kterém se Aňa Geislerová rozhoduje s kým souložit, aby se nad ní na konci Jiří Schmitzer pěkně vymasturboval), u které jsem prožil klinickou smrt a loňské peklo Medvídek (tam jsem mimochodem zíval již po 10 minutách, a to je co říct), dokážu si docela živě představit, jak vypadají Hřebejkovy letošní počiny.
U mě dobrý vidět NECHCI a nového Nestydu jakbysmet. A vida, už jsem u jádra pudla. On totiž Hřebejk není až tak blbý, jak vypadá. Když se k němu doneslo, že na U mě dobrý, čili na tu komedii ve stylu Pelíšků, se nějak nechodí, rozhodl se zakročit a to poměrně razantním způsobem. Naklusal totiž do Novy, kopl Michala Jančaříka do zadku a řekl, že dnes večer bude moderovat Počasí Jiří Macháček.
A dopadlo to jediným možným způsobem. Náš milý Nestyda stihl během té cca minuty říci asi dvě smysluplné věty týkající se náplně pořadu, poté už pouze sypal z pusy klasický hřebejkovský "humor". Na konci samozřejmě nezapomněl zmínit, že v tak hnusných dnech, jaké nyní panují, se vyplatí chodit především do kina. A na jaký film asi? Oko dravce to fakt není. Teď už tedy nezbývá nic jiného, než doufat, aby se těch lidí do sálů nahrnulo při nejlepším stejně málo (i když je to pořád zatraceně dost) jako minule. Někdo přece musí tomu Hřebejkovi ukázat, zač je toho loket.
P.S. Malý dovětek týkající se plánované recenze na Bigger Stronger Faster*: Bohužel se jí nedočkáte, vážně se mi totiž nechce v několika odstavcích popisovat tento jinak výborný, příjemně "mooreovsky" manipulativní dokument o steroidech. Každopádně vám všem jeho zhlédnutí doporučuji. Hodnocení by bylo totiž sakra vysoké:).
sobota 4. října 2008
Babylon A. D. - 30%
Mathieu Kassovitz připomíná člověka, který si během svého mládí vysnil svůj životní projekt, aby si jej později natočil, použil v něm všechny své nápady a od té doby už točil pouze sterilní srágory, jejichž námět jej napadl někdy před spaním. A tak si říkám, proč se ten člověk vlastně nedal raději na dráhu hereckou. Shodou okolností jsem dnes totiž viděl Spielbergův Mnichov a Kassovitz v něm napáchal daleko méně škody než v Babylon A. D.
S tím filmem to šlo ale do kopru ještě před uvedením do kin, provázela ho totiž spousta dotáček na popud studia. A Kassovitz to pár dní před premiérou nevydržel a pustil si pusu na špacír. Roztroubil tak do celého světa, jak s ním a celým filmem studio zacházelo a upozornil diváky, že výsledný produkt je průser až na půdu. Dnes už se můžeme jen dohadovat, jestli se se svým prohlášením chtěl ze všeho pouze vykroutit, jedna věc je však neoddiskutovatelná - měl pravdu, Babylon A. D. stojí za starou belu.
Když se řekne Terminátor, vybavíte si Arnieho, když Superman, představíte si muže s eSkem na prsou. A když se řekne Babylon A. D., vybavíte si ... hm, asi nic (možná historický epos). Nevadí, řeknete si, problém však nastává ve chvíli, kdy film dokoukáte. Sami si totiž položíte otázku "O čem to vlastně bylo". Chlápek je pašerák, šéf ho pověří přepravou holčičky, jež má jakési "nadání" (nejspíš je ale jen těhotná, bůhví), z Ruska do New Yorku. To se děje 90 minut, pak holčička řekne pašerákovi, aby se hezky staral o její děti a je konec. Takže o čem že to je? Docela o ničem.
Dalším velmi značným problémem, který Babylon A. D. podkopává nohy je fakt, že divákovi absolutně nic nevysvětlí. Žádné představení na začátku, pouhý cool monolog Vina Diesela o smrti, pak už jen střih a šup. Jste vhozeni do filmu, přičemž nevíte co se děje, proč se to děje, kde a kdy se to děje. Zkrátka se to děje a vy nevíte vůbec, ale vůbec nic. Vše akorát vypadá jako po apokalypse, ještě štěstí, že se ve druhé polovině přesune dění do New Yorku, který opravdu nevypadá jako ten ze současnosti. Takže hurá, jsme v budoucnosti.
Popojedem. Děj jsem již mírně nastřelil, nutno však dodat, že celá ta hodina a půl působí spíše jako slepenec náhodných scének, jež nedrží při sobě a jen velmi volně na sebe navazují. Právě zde se nejvíce projevuje zmiňované přetáčení. A když už na několika místech dojde na akci, je pro změnu totálně zazděna mizerným střihem (doteď jsem netušil, že se dá honička sněžných skůtrů natočit tak špatně).
Co tedy pochválit? Především Vina Diesela, protože jestli je v celém filmu někdo cool a jakž takž cedí hlášky, je to právě on. Bez něj by to bylo čistokrevný porod. Hudba je místy taky fajn, především pak v závěrečné akci ve městě, která je sice opět špatně nastříhaná, nicméně díky hudebnímu podkresu alespoň nenudí takovým způsobem jako zbytek filmu.
Tak a máte to. Já vám to říkal už v srpnovém preview, že to bude průšvih. Babylon A. D. je zkrátka filmem, který pouze prohlubuje propast pod Vinem Dieselem (jestli toho kluka nezachrání čtvrté Rychle a zběsile tak už nic). Mizerně napsaný, sterilně zrežírovaný, nudný a především naprosto zbytečný. To by stačilo, jdu si pustit xXx.
P.S. Ostrava vydávající se za Kazachstán je funny.
P.P.S. Nechápu, proč tvůrci stále zdůrazňují jméno Gerarda Depardieu, ve filmu se totiž objeví jen na minutu.
S tím filmem to šlo ale do kopru ještě před uvedením do kin, provázela ho totiž spousta dotáček na popud studia. A Kassovitz to pár dní před premiérou nevydržel a pustil si pusu na špacír. Roztroubil tak do celého světa, jak s ním a celým filmem studio zacházelo a upozornil diváky, že výsledný produkt je průser až na půdu. Dnes už se můžeme jen dohadovat, jestli se se svým prohlášením chtěl ze všeho pouze vykroutit, jedna věc je však neoddiskutovatelná - měl pravdu, Babylon A. D. stojí za starou belu.
Když se řekne Terminátor, vybavíte si Arnieho, když Superman, představíte si muže s eSkem na prsou. A když se řekne Babylon A. D., vybavíte si ... hm, asi nic (možná historický epos). Nevadí, řeknete si, problém však nastává ve chvíli, kdy film dokoukáte. Sami si totiž položíte otázku "O čem to vlastně bylo". Chlápek je pašerák, šéf ho pověří přepravou holčičky, jež má jakési "nadání" (nejspíš je ale jen těhotná, bůhví), z Ruska do New Yorku. To se děje 90 minut, pak holčička řekne pašerákovi, aby se hezky staral o její děti a je konec. Takže o čem že to je? Docela o ničem.
Dalším velmi značným problémem, který Babylon A. D. podkopává nohy je fakt, že divákovi absolutně nic nevysvětlí. Žádné představení na začátku, pouhý cool monolog Vina Diesela o smrti, pak už jen střih a šup. Jste vhozeni do filmu, přičemž nevíte co se děje, proč se to děje, kde a kdy se to děje. Zkrátka se to děje a vy nevíte vůbec, ale vůbec nic. Vše akorát vypadá jako po apokalypse, ještě štěstí, že se ve druhé polovině přesune dění do New Yorku, který opravdu nevypadá jako ten ze současnosti. Takže hurá, jsme v budoucnosti.
Popojedem. Děj jsem již mírně nastřelil, nutno však dodat, že celá ta hodina a půl působí spíše jako slepenec náhodných scének, jež nedrží při sobě a jen velmi volně na sebe navazují. Právě zde se nejvíce projevuje zmiňované přetáčení. A když už na několika místech dojde na akci, je pro změnu totálně zazděna mizerným střihem (doteď jsem netušil, že se dá honička sněžných skůtrů natočit tak špatně).
Co tedy pochválit? Především Vina Diesela, protože jestli je v celém filmu někdo cool a jakž takž cedí hlášky, je to právě on. Bez něj by to bylo čistokrevný porod. Hudba je místy taky fajn, především pak v závěrečné akci ve městě, která je sice opět špatně nastříhaná, nicméně díky hudebnímu podkresu alespoň nenudí takovým způsobem jako zbytek filmu.
Tak a máte to. Já vám to říkal už v srpnovém preview, že to bude průšvih. Babylon A. D. je zkrátka filmem, který pouze prohlubuje propast pod Vinem Dieselem (jestli toho kluka nezachrání čtvrté Rychle a zběsile tak už nic). Mizerně napsaný, sterilně zrežírovaný, nudný a především naprosto zbytečný. To by stačilo, jdu si pustit xXx.
P.S. Ostrava vydávající se za Kazachstán je funny.
P.P.S. Nechápu, proč tvůrci stále zdůrazňují jméno Gerarda Depardieu, ve filmu se totiž objeví jen na minutu.
O tom, jak si banda amerických hokejistů vystřelila z půlky národa
Sorry, ale to sem vážně musím hodit:). Jen si vzpomeňte, kolik se toho o premiéře NHL v Praze v uplynulých měsících namluvilo. To bylo spekulací ohledně týmů, jež by měly nastoupit, pak kolem Jágra, aby se nakonec vstupenky rozprodaly rychlostí blesku a Nova zahájila další ze svých mohutných kampaní. A výsledek? Tristní. Jágr popíjí vodku kdesi na východě, Nova sází do přenosu jednu reklamu za druhou (4 za třetinu, úctyhodné), hokejisté hrají, jako by v životě neviděli puk a jejich mířidla zůstala kdesi ... za oceánem. Vyhodit za to několik tisíc? No neberte to. Teď si říkám, co jsem si vlastně myslel, když jsem tam chtěl taky být. A že se mě ptáte, proč to píšu teď, když ještě neskončil zápas? Odpadl jsem. Kolik že to vlastně je?
čtvrtek 2. října 2008
Oko dravce - 70%
I'm back! A se mnou Shia, D. J. a Steven. Že kdo? To snad nemyslíte vážně. Takže stručně, Shia je ten, který vloni po boku Optima Primea nakopal Megatrona do zadku (Transformers) a stihl při domácím vězení sbalit holku od naproti (Disturiba). V prvním případě na něj dohlížel právě Spielberg (tak vidíte, že už víte:) z pozice producenta, v tom druhém jej zase režíroval DJ Caruso. Ano, zvláštní jméno. A jak jsem řekl, tato trojka se vrací.
Oko dravce je typickým svižným akčním thrillerem, přičemž velmi připomíná deset let starého (uf, to to letí) Nepřítele státu. Jerry je totiž podobně jako tehdy Will Smith naprosto obyčejný mladík, jenž se snaží osamostatnit a nájem platí z peněz vyhraných v pokru. Jeho protějšek Rachel je v podstatě jeho naprostou kopií, až na dvě věci. Je žena a má syna (a taky je starší, to však nehraje roli). O to víc oba dva překvapí, když jim jednoho hezkého večera zazvoní telefon a neznámý ženský hlas jim přikáže úkol, který musí vykonat, jinak je s nimi (nebo se synem) konec.
A pak už se jede na plné obrátky. Akce střídá akci a hluchá místa takřka neexistují, Caruso sice vždy na chvíli zpomalí, činí tak pouze z toho důvodu, aby si divák mohl oddechnout. Místy však akční scény mírně (ale jen velmi mírně) drhnou. Mám na mysli především automobilovou honičku s policií někdy na začátku filmu. Caruso sice ukazuje, že mu nápady neschází (viz např. i přestřelka na pásech - skvělé), nicméně zkušeností s pořádnou akcí ještě moc nepobral. Střih sice není nijak extra zmatený (i když to mohlo být lepší), hlavní problém tak vidím především v kameře, která často během scény nevhodně zabírá celek.
Premisa, jakou Oko dravce poskytuje, umožňuje scenáristovi vymyslet do filmu takřka cokoliv. A ten toho také bezmezně využívá. Nabízí se tak další srovnání se zmíněným Nepřítelem státu. A musím konstatovat, že Oko dravce není až tolik povrchní (i když je:) a na mnoha místech působí ... zkrátka "vychcaně":). Ono při takovém tempu se není čemu divit, než se divák stačí vzpamatovat, už se na něj řítí letadlo v tunelu.
Malou zmínku si zaslouží i hudba. Na svědomí ji má mě neznámý skladatel, na jehož jméno si nyní nevzpomenu. Na co si však vzpomenu velmi lehce je fakt, že vykrádá snad všechny možné skladatele Zimmerem počínaje a Powellem konče. Chvilku tak slyšíte ostré Bourneovy smyčce, jindy zase svižnou hudbu např. z Mizerů. Ale co, hlavně že to dává scénám patřičný drive.
Musím se také přiznat, že jsem měl s Okem dravce menší problém a v první hodině se na jeho styl ne a ne naladit. Jakmile však začalo přituhovat (a to řádně!), šly všechny výčitky stranou, přičemž finále snímku a s ním protínající se dějové linie jsem již sledoval se zatajeným dechem. Jen ten konec si mohl Spielberg odpustit. A říkám záměrně jeho jméno, neboť jsem si jistý, že by byl Caruso schopný vyvést konec přesně tak, jak jsem si přál.
Zkrátka a dobře, Oko dravce je naprosto ideální potravou pro všechny zdeptané hnusným počasím. Vypněte mozek, běžte se bavit a možná si vzpomenete na kvantum dalších akčňáků, které vás v dnešních dnech baví již jen v televizi a které vám Oko dravce hravě připomene. A jestli už se vám stýská po tom, jak Shia v každém filmu neskutečně vládne, jen o důvod víc. Jak jsem říkal, konec zamrzí, nicméně nebýt jeho, bylo by to na krásných 80.
P.S. Pána, který odešel ze sálu po skončení trailerů, jsme s kolegou vedle mě nepochopili.
Oko dravce je typickým svižným akčním thrillerem, přičemž velmi připomíná deset let starého (uf, to to letí) Nepřítele státu. Jerry je totiž podobně jako tehdy Will Smith naprosto obyčejný mladík, jenž se snaží osamostatnit a nájem platí z peněz vyhraných v pokru. Jeho protějšek Rachel je v podstatě jeho naprostou kopií, až na dvě věci. Je žena a má syna (a taky je starší, to však nehraje roli). O to víc oba dva překvapí, když jim jednoho hezkého večera zazvoní telefon a neznámý ženský hlas jim přikáže úkol, který musí vykonat, jinak je s nimi (nebo se synem) konec.
A pak už se jede na plné obrátky. Akce střídá akci a hluchá místa takřka neexistují, Caruso sice vždy na chvíli zpomalí, činí tak pouze z toho důvodu, aby si divák mohl oddechnout. Místy však akční scény mírně (ale jen velmi mírně) drhnou. Mám na mysli především automobilovou honičku s policií někdy na začátku filmu. Caruso sice ukazuje, že mu nápady neschází (viz např. i přestřelka na pásech - skvělé), nicméně zkušeností s pořádnou akcí ještě moc nepobral. Střih sice není nijak extra zmatený (i když to mohlo být lepší), hlavní problém tak vidím především v kameře, která často během scény nevhodně zabírá celek.
Premisa, jakou Oko dravce poskytuje, umožňuje scenáristovi vymyslet do filmu takřka cokoliv. A ten toho také bezmezně využívá. Nabízí se tak další srovnání se zmíněným Nepřítelem státu. A musím konstatovat, že Oko dravce není až tolik povrchní (i když je:) a na mnoha místech působí ... zkrátka "vychcaně":). Ono při takovém tempu se není čemu divit, než se divák stačí vzpamatovat, už se na něj řítí letadlo v tunelu.
Malou zmínku si zaslouží i hudba. Na svědomí ji má mě neznámý skladatel, na jehož jméno si nyní nevzpomenu. Na co si však vzpomenu velmi lehce je fakt, že vykrádá snad všechny možné skladatele Zimmerem počínaje a Powellem konče. Chvilku tak slyšíte ostré Bourneovy smyčce, jindy zase svižnou hudbu např. z Mizerů. Ale co, hlavně že to dává scénám patřičný drive.
Musím se také přiznat, že jsem měl s Okem dravce menší problém a v první hodině se na jeho styl ne a ne naladit. Jakmile však začalo přituhovat (a to řádně!), šly všechny výčitky stranou, přičemž finále snímku a s ním protínající se dějové linie jsem již sledoval se zatajeným dechem. Jen ten konec si mohl Spielberg odpustit. A říkám záměrně jeho jméno, neboť jsem si jistý, že by byl Caruso schopný vyvést konec přesně tak, jak jsem si přál.
Zkrátka a dobře, Oko dravce je naprosto ideální potravou pro všechny zdeptané hnusným počasím. Vypněte mozek, běžte se bavit a možná si vzpomenete na kvantum dalších akčňáků, které vás v dnešních dnech baví již jen v televizi a které vám Oko dravce hravě připomene. A jestli už se vám stýská po tom, jak Shia v každém filmu neskutečně vládne, jen o důvod víc. Jak jsem říkal, konec zamrzí, nicméně nebýt jeho, bylo by to na krásných 80.
P.S. Pána, který odešel ze sálu po skončení trailerů, jsme s kolegou vedle mě nepochopili.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)