Cesta do středu Země - 50%

Zní vám ten název povědomě? Francouzská literatura? 19. století? Jules Verne? Ano, přesně tam mířím. Cesta do středu Země je nepřímou adaptací stejnojmenné knihy tohoto autora, nepřímou proto, že se odehrává v současnosti a na původní příběh spíše odkazuje, než se jím přímo řídí (hrdinové ji ve středu Země používají jako příručku k přežití). Film je také původně natočený ve 3D, z čehož plyne jediný fakt - je určen primárně pro IMAX.

Hlavním hrdinou je Trevor, vědec zabývající se seismologií (zemětřesení pro nezasvěcené). Od záhadné smrti jeho bratra uplynulo již několik let, i přesto jej však sužují noční můry. Po bratrovi mu tak zůstal pouze mladý synovec, který k němu nemá nijak vřelý vztah. Když však k Trevorovi jednoho dne přijede a společně objeví pozůstalého nejoblíbenější knížku (ano, Cestu do středu Země), která je navíc popsána jeho prapodivnými poznámkami, dobrodružství začíná.

V prvé řadě musím upozornit, že Cesta do středu Země je jeden z největších scenáristických výplachů, jaký jsem v poslední době viděl. Zápletka, především pak její navození a samotná expozice je pak vystavěna nad rámec těch největších zhovadilostí, jaké tu kdy byly. Jakmile se však ústřední dvojice společně s půvabnou průvodkyní odkudsi z Islandu dostane pod zemský povrch, usadí vás scenáristé, do sice mírně ujetých, avšak čistě popcornových kolejí.

Cesta do středu Země mi skoro po celou stopáže připomínala třetí Mumii, která se, jak známo, moc nepovedla. Ostatně posuďte sami: Brandon Fraser v hlavní roli, vedle něj sličná mladice a spolu s nimi i mírně odrostlý syn, povahově velmi podobný tomu z druhé egyptské mise. To vše naroubované na dobrodružnou zápletku (že tam nikde není žádná zafačovaná potvora, nevadí) a čechráno všemožnými vykrádačkami Indianou Jonesem počínaje (vozíky) a Jurským parkem konče (dinosaur).

Největší problém Cesty však tkví v její techologii, respektive jejímu takřka nemožnému využití v našich končinách. V Americe jsou v pohodě, mají totiž všehovšudy 1000 IMAXů, tudíž si tam takový film bez probémů najde uplatnění. Náš distributor má však jiné přednosti a místo Cesty do středu Země uvede do (stále) jediného českého 3D kina dokument o podvodním světě. Neberu mu to, ale učinit na divácích takové zvěrstvo a poslat film primárně určený pro 3D kino, do sálu klasického? Nevím, nevím.

Výsledek je tak jediný možný. Všechno to vypadá jako mix počítačové hry, Beowulfa a na několika místech i regulérního celuloidu, což zjednodušeně znamená, jako by se někdo vyzvracel na filmový kotouč a zapnul promítačku. K tomu ještě ty odpudivé barvy (opět vyblité) na začátku a konci filmu.

Cesta do středu Země je ale i přes odporný vizuál vcelku snesitelná dobrodružná jednohubka, která nenadchne ani neurazí. Těch 90 minut se dá vcelku v pohodě vydržet a vidět ji v regulérním 3D kině, jdu alespoň o 10% nahoru (tzn. na úroveň čtvrtého Indyho, ale to sem nepatří:). Nebýt Frasera, jde to do kytek. Ten kluk tady má napsané alespoň o 3 dobré hlášky více než ve třetí Mumii (takže asi 6:).