Pineapple Express - 60%

Myslím, že zde vážně nemá cenu po x-té rozpitvávat osobnost Judda Apatowa, z jehož produkce se na nás co půl roku řítí nějaká ta komedie nebo vzpomínat na jednotlivé filmy a popisovat zde jejich kvality. Bohatě postačí, když zmíním, že tak ujeté trailery (rozplýval jsem se již v srpnovém preview), jaké nám nabídl právě Pineapple Express tu již dlouho nebyly, což v součtu s takřka identickým scenáristickým týmem jako u Superbad dělalo z Expressu jeden z mých nejočekávanějších podzimních projektů. Nepřál bych vám tedy zažít okamžik, kdy jsem v rozpisu českých premiér uviděl novou Appatowovu taškařici škrtnutou. Krve byste se ve mně v ten moment nedořezali. Ale jak sám říkám, štěstí mi někdy přeje, tudíž jsem byl zhlédnutím Pineapple Express poctěn o nějaký ten měsíc dříve, než se jej náš distributor uráčí pustit alespoň na DVD.

S velkými očekáváními však někdy nevyhnutelně přichází také velká zklamání. Nechci tím říct, že Pineapple Express je vyloženou komediální prohrou, pravdou však je, že se z daného konceptu dalo vytřískat mnohem víc. Seth Rogen před kamerou je totiž povětšinou záruka totálního komediálního náseru, ve kterém není o třeskutě vtipné situaci nouze. Když si k tomu připočtete absolutně mimo Jamese "Harryho Osborna" Franca a obrovské sakly trávy, řeknete si, že na tom snad ani není co podělat. Mýlíte se.

Pineapple Express totiž selhává tam, kde by to jen málokdo čekal - ve scénáři. Teď nemám na mysli vybroušené gagy a vtipné situace, které jsou podány s naprostou grácií. Než se k nim však postavy dopracují, je kolem toho až nepřiměřená hromada řečí. A ty pekelně unavují. Franco s Rogenem se šedesát procent stopáže baví absolutně o ničem, což má za důsledek naprostý úpadek divákovy pozornosti, který se dostaví někdy v desáté minutě. Když už se konečně začne hulit a věci se dají do pohybu, můžete se místy smíchy uřehtat, ovšem nuda, která všemu předchází je místy opravdu nesnesitelná.

Rogen na scenáristické pozici tak ukazuje, že o geniální nápady s vypointováním jednotlivých scén rozhodně nepřišel, ovšem způsob, jakým se k němu vždy dopracuje je velmi, velmi nešťastný. Ve skutečnosti to vypadá zhruba tak, že nějakých 20 minut prozíváte a snažite se zabavit všemožnými způsoby, aby vás nakonec hlavní postavy vytrhly z letargie a probudili vás tím nejšílenějším způsobem. Ať už je to bitka v domě (kde mimochodem létají, kromě božích hlášek, vzduchem ty nejroztodivnější předměty) nebo závěrečná akce kdesi na seníku (kde se mimochodem všichni aktéři božským způsobem pofuckují, aby jich nakonec většina umřela tím nejkurióznějším způsobem), zkrátka všechny scény, ve kterých se něco děje - tzn. mají akčnější náboj, jsou výborně vypointované a patří jednoznačně k tomu nejlepšímu na celém filmu.

Z toho všeho plyne jediná věc. Střihače měli ve štábu daleko více zaúkolovat, nejlépe aby film zkrátil alespoň o třicet minut, které jsou naprosto zbytečné a jen a pouze nudí. U Kopaček, či jiných apatowovek mi vytýkaná přestřelená stopáž nevadila, tady to však vypadá, že se všichni na place totálně zhulili, řekli Rogenovi s Francem (taky zhuleným) ať něco mluví, pustila se kamera a s myšlenkou "však ono to nějak dopadne" se točilo.

A bohužel z toho vypadl jen naprosto promarněný potenciál. Rogen si možná myslel, že mu takový scénář při jeho zámořské popularitě všichni zblajznou, šeredně se ale mýlil. Pineapple Express nabídne tucet nezapomenutelných a geniálních momentů, kromě nich ale také 50 minut neúprosné nudy. Nemůžu si pomoct, ale ze všeho nejvíc mi tato dialogová onanie připomněla filmy Quentina Tarantina. A ano, myslím tím i Pulp Fiction. A teď mě sežerte, motherfuckers!