Bobby je fajn chlap. Je šéfem nočního klubu, má pěknou slečnu (kterou hned v první scéně uspokojí) a policejní záležitosti nebo nedejbože zátahy se mu obloukem vyhýbají. Jeho bratr Joe je naprostý opak. Prototyp vzorného policisty, jdoucí ve stopách svého otce, kapitána sboru. Když se Bobby na policejní slavnosti od těch dvou dozví, že jeho klub navštěvuje ruský drogový boss, mávne rukou, zvedne zadek a jde mezi své. Za pár nocí ho ale bratříček v klubu navštíví a mimoto si s sebou vezme protidrogové komando, které na potvoru najde množství kokainu. A tak má Bobby jasno. Buď bude chlapcům donášet nebo ho oni dříve či později skřípnou.
No, scénář zas taková novinka není, to víme všichni. A taky víme, že ne vždy se podaří takovou látku zpracovat (Skrytá identita). Jindy nám ale může být nabídnuta kvalitní policejní podívaná (trilogie Volavka). Abych pravdu řekl, Noc patří nám patří rozhodně mezi ty povedenější kousky. Kde totiž nestačí scénář, nastupují herci. Joaquin Phoenix v hlavní roli je výborný a Mark Wahlberg s ruským bossem mu zdatně sekundují. O herectví Evy Mendes se sice dá říct jen to, že se na ní pěkně kouká, ovšem to neznamená , že by nějak výrazně podehrávala.
James Gray se jako režisér poměrně osvědčil a v paměti vám zůstane vyryta hlavně výborně nasnímaná automobilová honička či návštěva drogového doupěte. Emoce se dostavují, patosu je minimum, jen ta policie by mohla být vykreslena lépe, než jako banda zapšklých hajzlů, která si jednou za rok trošku povyrazí (i když buhví jak to v 80. letech vypadalo).
Noc patří nám je příjemným filmem, nejen pro méně náročné diváky. Ve srovnání se Skrytou identitou vítězí na všech frontách, především díky skvělým hercům a solidní režii. Nebýt občasných děr ve scénáři a menšího zakolísání tempa ve třetí čtvrtině, šel bych s hodnocením ještě výš.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat