Půlka filmového léta za námi

Vloni jsem sem co každý letní měsíc sypal preview následujících hitů, ovšem vzhledem k tomu, že takto tematicky zaměřenými články pomalu obohacuji média tištěná, se jich letos nedočkáte. Aby tady ale aspoň něco viselo, pokusím se trošku ohlédnout za první polovinou filmového léta a trošku nakousnu i následující 2 prázdninové měsíce.

Letošní prosluněný blocbusterový zástup otevřel Wolverine a vpodstatě to celé dopadlo tak, jak mnozí očekávali. Film doplatil na otřepaný scénář, bezpohlavní a nudnou režii a tak by se mezi klady daly započítat akorát charizma Jackmana a Kitsche (Gambit) a vcelku bezproblémová akce. Zvučný franchise každopádně filmu nahrál v tržbách a tak už se Wolvie stihnul v kinech v pohodě zaplatit. Dvojka je na cestě, stejně jako spin-off Deadpoola. Vyvstává však otázka, zda chceme další možnou degradaci kdysi vynikající série ještě vidět. Já tedy rozhodně ne.

Popojedem, poněvadž o týden později všem vytřel zrak Star Trek a stal se jedním z králů léta (pro mě tím největším). A taky se to tak trošku čekalo, pokud je totiž u kormidla J. J. Abrams, dopadne to většinou výborně. Nové Star Wars jsou (jak jsem předpovídal) definitivně zapomenuty a Lucas se před Kirkovou partou krčí někde v koutě. Oproti mutantovi z předchozího týdne jsem v tomto případě VELMI zvědavý na další dobrodružství. "I like this ship, it's exciting":-)

Následující čtvrtek pak do kin přiběhl Robert Langdon, aby vyřešil další spiknutí a přitom v unylé detektivce redefinoval pojem "esence demence". Andělé a démoni jsou rozhodně kvalitativním průserem, který podle mě ještě trumfuje tři roky starou Šifru. Kromě Hanksova účesu se zkrátka nezměnilo vůbec nic, i ty tržby jsou opět enormní. Brown už píše třetí dobrodružství, o kterém mám jasno - never more.

Další dva týdny projedu rychle, poněvadž jsem jejich jednotlivé tahouny neviděl. Z druhé Noci v muzeu jsem odešel po pěti minutách, protože se opět těžce kopírovalo od staršího nepovedeného bratříčka. To kriminálka Na odstřel z novinářského prostředí vyhlíží o poznání zajímavěji a řadí se mezi příjemná překvapení první poloviny roku. Jen škoda, že mi tenhle kousek v kině utekl.

Nás už každopádně zdraví červen a s ním Terminátor, od kterého většina lidí čekala nějakou postapokalyptickou revoluci. Doteď mi vrtá hlavou proč, když se scénář několikrát přepisoval (dvě, tři věty do něj vpravil scenárista Temného rytíře... no to snad ne!) a celé to režíroval chlapík zodpovědný za veleprůměrné filmy, který se navíc nezmohl na nic jiného, než na silácké řeči o poměřování penisů s Michaelem Bayem. Někomu se Termík líbil (moc jich není), mnou okamžitě prohučel. Nakonec se sice zaplatí, nicméně další díl raději fakt ne.

Zastavím se ještě u Kámoše k pohledání, s nímž jsem zatím také ještě neměl tu čest, nicméně vše napovídá tomu, že se jedná o letošní Kopačky, tudíž zvedám obočí. Potěšila i Koralína, v níž se skloubil působivý vizuál s nápady Neila Gaimana. Jen škoda té místy nedotažené režie, jinak ale spokojenost.

Suverénně nejsilnějším týdnem byl ale ten předposlední červnový. Čtyři filmy, z toho čtyři v červených číslech na ČSFD. Krvavé pobřeží platí za velký návrat Johna Woo, Stáhni mě do pekla zase spousta lidí považuje za skvělý comeback Sama Raimiho. Ani jeden z téhle dvojce jsem sice neviděl, nicméně Pařba ve Vegas a Zack a Miri točí porno jsou, myslím, důstojnou záplatou. Oba kousky těží z vynikajícího scénáře a citlivé režie, oba jsem si zamiloval, což dokazují i mé extatické texty na Gorille.

A jsme u nich, roboti přišli a spousta lidí z nich zase skáče do vzduchu. Já v nich ale vidím totálně pohřbenou záležitost, která se jedničce prostě nemůže vyrovnat, neboť narozdíl od ní není schopna ani podávat lineárně vyprávěný příběh bez zbytečných odboček. Polovina vtipů vůbec nefunguje, moment překvapení je pryč a kulervoucí momenty by se daly spočítat na prstech jedné ruky. Bay se v té změti kovošrotu zkrátka utopil, čert vem, že to vybuchuje čtyřicetkrát víc nebo že se jedná snad o největší film historie. Je to totiž na spoustě míst strašná nuda. 60% a prozatímní zklamání roku.

Prázdniny už tak bohaté nebudou, nějaké ty pecky ale přece jenom nabídnou. Hned zkraje podruhé zrecykluje Doba ledová už viděné, aby týden po ní naklusalo trio Mann-Depp-Bale a pokusilo se o druhý Nelítostný souboj. Americké recenze zatím chválí, i tak to ale smrdí komerčním propadákem. Úplně na druhém konci finančního měřítka bude figurovat šestý Potter, který má velkou šanci trumfnout svého předchůdce (imho nejlepší ze série). Posledním vyloženě očekávaným červencovým filmem jsou pak Piráti na vlnách (od tvůrce Lásky nebeské a Bridget Jones), kteří by se mi dle prvních reakcí vážně měli trefit do noty.

Srpen je pak vyložený dojezd. První týden se podobně jako v červenci opět recykluje, tentokrát přichází Sacha Baron Cohen se svou třetí postavou - Brunem. O 7 dní později jej budou následovat dvě čistokrevné popcornovky a to Scottův Únos vlaku Pelham 1 2 3 a G. I. Joe, který by ale mohl dopadnout opravdu katastrofálně (viz. spekulace o vyhazovu režiséra Sommerse). Jako předposlední se pak představí nový Pixar, který v Americe kritici horem spodem vynášejí do nebes a také Quentin Tarantino, jehož Hanební pancharti mě také moc nezajímají. Snad jen kdyby je potkaly vyloženě nadšené reakce, jinak nezájem.