Mamma Mia! - 40%

K létu bezostyšně patří, krom velkolepých trháků i roztančené muzikály. V loni tu byl vynikající a mnohými opomíjený Hairspray, letos je tu Mamma Mia!. A jak už z názvu vyplývá, tentokrát se bude zpívat ABBA. Film vychýází ze stejnojmenného divadelního muzikálu, který slavil veliký úspěch a tak se jej režisérka rozhodla převést na plátna kin s tím, že do něj obsadila spoustu známých tváří.

A je to....peklo. Překvapením však je, že nikoliv (alespoň pro mě) kvůli písničkám, které jsou v celém filmu tím snesitelnějším (tímto děkuji svým rodičům za to, že mě jimi od narození neládovali). Mnohem horší je to však se samotným děním na plátně, které má na svědomí katastrofální scénář. Při jeho psaní si tvůrci zřejmě řekli, že díky uvedení během parného léta se budou chtít diváci u Mamma Mia! odpočinout a všechny nelogičnosti a totální kýčovitost hodí za hlavu. Obojí bez výhrad beru, ostatně z trailerů se nic jiného čekat nedalo.

Proč tedy jen 40%? Jednoduše, Mamma Mia! je neskutečně trapný a debilní film, který se snaží diváka bavit situacemi jako: šedesátiletá babička je stále nadržená (ta by mimochodem, společně se svou extrémně hnusnou kamarádkou, za své chování zasloužila křeslo), Pierce Brosnan tančí v latexovém oblečku (eh?), anebo někdo pořád někam padá. Tak jsme se zasmáli. K tomu připočtěte Meryl Streep, která i přes můj respekt k jejím hereckým schopnostem, vypadá při svých pěveckých číslech jako by měla každou chvíli naposledy vydechnout (a ne, není to ta zmíněná babička).

Když už jsem nakousnul ten zpěv, je to právě Streep, která se svými hlasivkami něco předvede. Naproti tomu Colin Firth připomíná spíše mečícího kozla a Pierce Brosnan? To je kapitola sama pro sebe. Jeho hlas je těžké charakterizovat, napadá mě snad něco mezi splašeným koněm nakopnutým do zadku a člověkem tlačícím na záchodě, takže žádná sláva. Pro Brosnana ale hovoří fakt, že u jeho pěveckých ód se má bránice zapotila daleko více, než při všech zbylých rádoby vtipných scénách. Bleskově zmíním ještě choreografii, která buď naprosto chybí (v porovnání se zmíněným Hairsprayem, ehm, kde to jsme?) nebo ji tvoří deset předkopávajích mužů s ploutvemi na nohou. Wow!

Takže jednoduše. Pokud se vám písničky nějak nehnusí, zaručuji vám, že po Mamma Mia! se vám hnusit budou. Pokud totiž tak útrpně natahují primitivní děj (ten však není výtkou, dalo se to čekat), který najednou nebere konce a nakonec vyústí tak příšerně jak to jen jde, je těžké tato muka vydržet. A ještě k tomu konci. Když už dojde ke svatbě, která by měla film spolehlivě uzavřít, sníží režisérka tempo na nulu. Nakonec pak přijdou dvě k zblití vypadající taneční čísla. A celé to trvá minimálně patnáct minut. Fuj!

Mamma Mia! je zkrátka jen těžce snesitelný film. Uznávám jeho řemeslné kvality a květuji s povděkem velmi sexy hlavní hrdinku (ne, není to Meryl Streep), avšak co je to platné, když celé dění na plátně zavání absolutně trapnou fraškou, která postrádá jakoukoliv soudnost? Pokud ABBU ale máte rádi (existuje ještě někdo takový) a jste žena (to prosím nebrat jako urážku, smích se ozýval především od osob opačného pohlaví, včetně mé matky a sestry), jděte na to. Zřejmě se budete pěkně bavit. Ostatní ale ruce pryč. Já je držím hodně daleko a slovo ABBA nebo Dancing Queen už nechci hodně dlouho slyšet.

P.S. Od dob třetího Spideyho se mi v kině nepodařilo usnout, až teď. Dokud mě nevzbudila řvoucí Meryl. Grrr.