Temný rytíř - 100% + EDIT

Where do we begin?

Asi loňským létem. Právě v tu dobu odstartovala zřejmě největší virální kampaň v dějinách filmu (její celý průběh zde). Po celý rok Joker dovoloval fanouškům odkrývat další a další informace, trailery, obrázky, plakáty a další maličkosti, aby se nakonec za těch 12 měsíců stal Temný rytíř nejočekávanějším filmem letošního roku. A aby také ne. Christopheru Nolanovi nahrávalo skoro všechno do karet, snad jen smrt Heatha Ledgera mu způsobila několik vrásek na čele, nicméně co se haló kolem filmu a jeho tržeb týče, měla spíše kladný účinek.

Temný rytíř, jak již Nolan dříve naznačil, má pokračovat přesně tam, kde začínající Batman skončil. Není to však tak až úplně pravda. Aby totiž všechny okolnosti relativně logicky navazovaly, muselo by být mezi oběma filmy rozmezí alespoň měsíc. Jak už nám bylo v jedničce naznačeno, hlavní prim v Temném rytíři bude hrát Batmanova nemesis a nejsilnější možný protivník - po anarchii toužící Joker.

A jsme zase u toho Ledgera. Upřímně řečeno, jeho vyšinutý idiot je vskutku fantastický. Legder profituje především z brilantně napsaného scénáře (o něm ještě bude řeč) a ať už je to jeho až dětinská dikce hlasu nebo neustálé olizování rtů, jeho kreace je jednoduše geniální a dělá z něj jednoho z nejlepších (ne-li nejlepšího) záporáků všech dob. Oscar z toho zřejmě nebude, na to je akademie příliš úzkoprsá, nicméně alespoň nominace by z toho Ledgerovi kápnout mohla. Ale zase na druhou stranu, Why so serious?

Joker si velkou část filmu krade v podstatě pro sebe, tudíž spousta diváků zapomíná na herce ostatní. Christian Bale je definitivně Batman (ten jeho hlas!), kdo ale také zaslouží absolutorium je Aaron Eckhart v roli Harveyho Denta/Two Face. Eckhart obě dvě polohy zvládl naprosto bezchybně, ovšem úplně nejlepší je přerod jeho postavy. Scénář v těchto místech divákovi pouze naznačuje, tudíž leží vše pouze na Eckhartovi. Ten se však s rolí popasoval excelentně a za jeho naprostou změnu motivace a hodnot před ním prostě musím smeknout.

Tak a teď ten scénář. Všichni jsme se trochu báli, když nám bylo řečeno, že Temný rytíř bude mít nejméně dva velmi vlivné záporáky (+ spoustu dalších, Batmana nahánějí takřka všichni). Ovšem to, jakým způsobem se s tím bratři Nolanové vypořádali, zaslouží absolutorium. Temný rytíř je napsán na komiksovou adaptaci neskutečným stylem a neustále si s divákem hraje. Jeho nejsilnější zbraní je však jeho nekompromisnost, s jakou boří zaběhnuté konvence (ano, Batman has no limits). Až uvidíte, jak jednotlivé postavy skončí a jak Joker bude s městem během filmu nakládat, spadne vám huba. Vážně.

Pokud se ale včas nevzpamatujete, Temný rytíř vám uteče na míle daleko. Právě tímto způsobem si s divákem neustále hraje - jakoby pomyslně s ním závodí. Nicméně díky smrtící režii Christophera Nolana je boj zúčastněného marný. Film je před ním stále o nějakých 10 minut, a když už si pomyslíte, že jste Netopýra (nebo spíše Jokera) dohonili, utečou vám o dalších 20. Film má, i přes svou dvou a půl hodinovou stopáž neskutečné tempo, a všechny informace tak zřejmě během jediného zhlédnutí nevstřebáte. Při tom druhém jím však velmi rychle proplujete. Nolan se jednoduše neohlíží zpět a letí neustále kupředu.

Další věcí, která se oproti prvnímu dílu změnila, je akce. Mnohým tenkrát vadila její nepřehlednost, která však byla naprosto záměrná. Začínající Batman byl totiž ve znamení nejistoty a strachu. A právě tyto dvě věci se nám snažil Nolan dávkovat i skrz akci - nejistý a zmatený Batman = nejistý a zmatený divák. Komu to tehdy vadilo, může se radovat. Nolan má k Temnému rytíři úplně jiný přístup, ten je tak v kontaktních akčních scénách naprosto přehledný a to samé platí i o těch ostatních. Musím zmínit především neskutečně atmosférickou automobilovou honičku, z jejíhož vyvrcholení si zřejmě naděláte do kalhot.

Při silničních scénách si přijdou na své i milovníci jednostopých vozidel. Ano, mluvím o Bat-Podu, který je definitivně nejvíc cool dopravním prostředkem na planetě. A ví to i Nolan. Na několika místech nám tak servíruje místy až fetišistické záběry na zadní kolo nebo oblétá rovnou celek samotný. A já u toho chrochtám blahem.

Některé filmy (Hancock např.) se snažily vypadat strašně důležitě a pokoušely se diváka přesvědčit o své rádoby osudovosti. To však není případ Temného rytíře. Ten je osudový až až. Velkou roli zde hraje především geniálně zasazená hudba, která všem důležitým scénám dodává právě tu potřebnou pompéznost. K tomu navíc připočtěte její naprosto kulervoucí souznění s obrazem, po kterém vám vyjde naprosto nepopsatelný zážitek.

Takže abych to shrnul a uvedl vše na pravou míru. Temný rytíř JE nejlepší komiksovou adaptací a to i přes fakt, že skvěle funguje jako kriminální drama. Je zde minimum nadpřirozena, tudíž působí naprosto civilně a člověk se s ním může s klidem sžít. Na jednom místě dokonce dokáže diváka tak emocionálně rozsekat, že mu div nevytrysknou slzy do očí. Ano, i to se mi včera málem stalo. A nejen to, Temný rytíř také na spoustě míst funguje po komediální stránce a Jokerovo Let's put a smile on that face naplňuje vrchovatě.

Velkolepý, epický, neustále zrychlující, syrový, konvence bořící, temný, surový, brilantní, geniální, strhující - takový je Temný rytíř. Nolan dokázal, že dokáže natočit naprosto cokoliv, takovým způsobem, že divákovi bere dech. Temný rytíř je tak jeho jakýmsi nanebevzetím, díky kterému se může připojit ke všem velikánům Hollywoodu. Pro mě osobně je v současnosti tím největším. Pokud má jeho film bezchybné herce, dělové tempo, geniální scénář, strhující akci, pompézní hudbu a k tomu strašně stylový Bat-Pod, nemůže tomu být jinak. Nolan je definitivně bůh a na tu trojku by se měl vykašlat. Jak se říká, v nejlepším se má skončit. A všechny ty stamiliony dolarů, které se mu momentálně sypou do kapes, mu z celého srdce přeji. Slovy klasika: Před několika hodinami jsem se vrátil z kina, ale ještě stále jsem v Gothamu.

P.S. Rating na IMDb je řádně nadhodnocený.

P.P.S. Pokud vás bude na mnoha místech filmu mrazit, počkejte si na konec. Umřete blahem.

EDIT: Viděno potřetí, zážitek daleko intenzivnější než minule. Sice mi z tváře zmizl ten potrhlý výraz Ty vole, viděls to?, nicméně během celé projekce jsem se akorát přiblble usmíval a tetelil se blahem. Ta všudypřítomná osudovost a naléhavost je prostě strhující. Takhle emocionální (snad kromě loňské Fontány) a komplexní film tu už dobrých pět let (ne-li víc) nebyl. Ještě teď se třepu a těším se až půjdu znovu:).