neděle 13. července 2008

Zahulíme, uvidíme 2 - 80%


Terorist!


Začalo to před čyřmi lety. Ti dva měli hlad. I když je celou cestu provázela řada problémů, nakonec se najedli. Teď jsou zpět a přesně tam, kde skončili. Kumarův zažívací trakt hlásí pohotovost, ale ani taková překážka této vypečené dvojce nezabrání, aby si splnila další cíl - Amsterdam.

Harold s Kumarem si za těch několik let vydobili již kultovní status a tak je dnes již skoro samozřejmostí, pustit si při nějakém kouřovém dýchanku jejich dobrodružství. Jedničku jsem zatím viděl cca 10krát a při jejím posledním shlédnutí (před pár dny:) už jsem se soustředil na pokračování, nicméně cloumaly se mnou jisté obavy. Režisér (a duchovní otec) byl vystřídán scénáristy prvního dobrodružství, nejvíc mě však děsil fakt, že se do Amsterdamu skoro nepodíváme a neužijeme si spoustu zhulených zážitků ústřední dvojice.

Blbost, užijeme. I když jsou Harold s Kumarem po většinu filmu na území Ameriky, vyznávají přísloví: zakázané ovoce chutná nejlíp, tudíž není o humor nouze. V průběhu se tak nakonec dočkáme všech starých známých, jako Goldsteina s Rosenbergem, Neila Patricka Harrise a kdo bude dávat dobrý pozor, dočká se i mimózního podnikatele (močení u keříku).

Druhé Zahulíme, uvidíme je oproti svému předchůdci mírně delší, tudíž je v něm o pár hluchých míst více. Nabídne však, alespoň pro mě, daleko filmovější příběh, který již nenavozuje dojem několika scének naházených za sebe, jež evokoval jednička (v tomto případě nebrat jako zápor). Co mi však mírně vadilo, byly časté prdy, vypuštěné z těla člověka zasaženého do těch nejcitlivějších míst. Zde už tvůrci nezvládli tak skvěle balancovat na hraně vtipnosti a trapných situací a snažili se za každou cenu diváka rozesmát.

Osobně jsem měl ke konci velké dilema, zda téhle dvojce napařit sedmdesát nebo osmdesát. Když jsem ale uviděl Kumarův závěrečný zhulený výtlem, měl jsem jasno. Ti dva to zase dokázali. Překonali všechny překážky a těm kdo nevěřili zase vytřeli zrak. Jednička sice zůstává o chlup lepším filmem, nicméně oba díly jsou, co se stylu týče, velmi soudržné a podobné. Je to tak o důvod víc pořádně se zhulit a dát si Roldyho s Kumarem jako dvojkombo.

P.S. Trojku bych bral všemy deseti, ostatně po scéně na konci titulků se jí nejspíš dočkáme.

Žádné komentáře: