Temný rytíř - OST (Hans Zimmer, James Newton Howard)

Preview skončilo, tudíž musí logicky přijít nová rubrika. A ano, budou to soundtracky. Nikoliv však ty písničkové (k tomu si zapněte rádio), ale instrumentální. Čas od času se tak zde budete setkávat s rozbory některých počinů, které mě jistým způsobem zaujaly. No a první na řadě je, i když to asi moc překvapivé není, Temný rytíř (recenze filmu v pondělí nad ránem). Tak vzůru do toho.


Na poli filmové hudby je poměrně velikou raritou, že by se kvůli jednomu filmu sešli dva prvotřídní skladatelé. Jak se ale říká, vyjímka potrvzuje pravdilo, tudíž po povedeném score k začínajícímu Batmanovi tu máme i druhý počin dvojice Zimmer + Howard - soundtrack k Temnému rytíři.

Celé album pozvolna otevírá jeden ze tří základních motivů, Jokerův Why So Serious. Ze skladby přímo sálá deprese, jenž je zprostředkována především "natřísklou" elektrickou kytarou a ostře řezanou elektronikou. Rozhodně tak nečekejte žádnou uhlazenost, Why So Serious spíše připomíná Jokerovu rozmazanou a neupravenou tvář.Tento motiv se pak dále vkrádá i do Always a Catch, And I thought My Jokes Were Bad a Introduce a Little Anarchy, kde je kombinován i s hlavním Netopýrovým motivem, jež užívá velmi ostré famfáry.

Druhým styčným bodem je prvek, představující Harveyho Denta/Two Face, který je z celého alba nejvíce melodický a zároveň smutný. Výborně tak vykresluje přerod úspěšného politika ve zrůdné monstrum. V tomto motivu, který výrazně zasahuje i do Watch the World Burn a Blood On My Hands, je také velmi patrný styl J. N. Howarda (skladbu složil sám, bez Zimmera), připomínající nedávné Stalo se, či Krvavý diamant. Pravý opak pak platí pro skladbu Agent of Chaos. Díky střídajícím se tišším a velkolepějším pasážím jsou v ní pěkně patrné kompromisy obou skladatelů.

Třetí částí, na které score k Temnému rytíři stojí, je skladba Mollosus (Batman začíná), která byla tak protěžována v trailerech, a kterou ani tady oba skladatelé nešetřili. Tím se dostáváme k podobnosti jednotlivých počinů. Ta je patrná jednak v A Little Push, jenž připomíná motiv strachu z minulého Batmana a druhak také v I'm Not a Hero.

Samotný vrchol soundtracku spočívá ve sklabě Like a Dog Chasing Cars. I zde hraje velký prim právě téma z Mollosus, které je však vyšperkované o další smyčce navíc. Motiv této sklaby je pak dále možno slyšet i v Introduce a Little Anarchy, které předchází asi nejnezáživnější a zřejmě i nejslabší I Am the Batman. Tato skladba i přes svůj působivý název nenabídne zhola nic. To se však nedá říci o závěrečné nejdelší (16 minut) a celý soundtrack shrnující A Dark Knight, která celý soundtrack shrnuje a zopakuje ty nejdůležitější části a motivy (proto bude zřejmě hrát i v titulcích).

Na soundtracku k Temnému rytíři sice žádná skladba nevyniká tak, jako na minulém Batmanovi Mollosus, nicméně díky tomu celé album působí mnohem vyrovnanějším dojmem. Rozhodně to není poslech pro každého, ovšem jako zkrácení čekání na zřejmě nejlepší komiksovou adaptaci všech dob, funguje skvěle.