Suprhrdina - 20%

Na začátku devadesátých let zažíval žánr parodie hotový boom. Právě v tomto období spatřily světla světa takové pecky jako Bláznivá střela nebo Žhavé výstřely a po právu se dočkaly také svých pokračování. Doba se ale mění a tak dnes máme co dočinění s takovými shity jako Děsnej doják apod. V loňském roce sice přišel záblesk v podobě geniální Jednotky příliš rychlého nasazení, ale od té doby stále ticho po pěšině. A tak to taky zatím zůstává.

První Suprhrdinovy recenze se poměrně lišily. Jedna skupina lidí jej řadila na úroveň zmíněných Bijáků, ta druhá mluvila alespoň o nějaké té snesitelnosti. Navíc po velmi kladném úsudku kamaráda jsem nabyl dojmu, že tuto "parodii" alespoň vyzkouším.

A to se nemělo stát. Již asi po pěti úvodních minutách jsem dostal totální pecku mezi oči a říkal si, jak jsem mohl být proboha tak naivní a něčemu takovému věřit. Vezměte si jen námět - hlavního hrdinu kousne místo pavouka vážka a on získá superschopnosti (ach tak, haha). Suprhdina se snaží být za každou cenu vtipný stylem, člověk narazí do auta, odrazí se do značky a nakonec to schytá od otevřených dvěří autobusu ((h)aha?). Jestli vám to připadá zábavné, tak budiž, neberu vám to.

Nebudu to rozpitvávat, Suprhrdina je zatím tou největší píčovinou, která do naší distribuce letos dorazila. Zoufale nevtipný, zoufale nelogický a debilní. Zasmál jsem se všehovšudy dvakrát (vtip s Tomem Cruisem se vážně povedl), to mi ale nezabrání v tom, abych šel alespoň o píď výš. A to jsem měl ještě předtím dobrou náladu, teď mám chuť skočit z okna. A říkejte si co chcete. Nasrat.