Jak se zbavit přátel a zůstat úplně sám - 50%

Vystřelte špunty, máme tu totiž název filmu, který je tvořen snad největším počtem slov v historii. Místo toho, abych se zde vypisoval s takřka 40 znaky, budu v texku používat pouze všeříkající zkratku JSZPAZÚS. Krásná, viďte.

Hlavním hrdinou JSZPAZÚS je vořežprut Sidney Young (Simon Pegg), který pracuje v nikoho nezajímajícím časopise o filmech a tajně obdivuje dřívější práci svého konkurenta Claytona (Jeff Bridges). Na titulní stránce jej však ztrapňuje, co to jen jde. Claytonův telefonát Sidneymu tak na sebe nenechá dlouho čekat, k překvapení všech však zámožný šéf nechce Sidneyho zažalovat, nýbrž mu nabídnout práci. Ten se tak vydává z Londýna za velkou louži do redakce populárního plátku, kde je za úplného exota a chová se jako prvotřídní hovado. A nakonec přijde i Megan Fox.

Právě ona je jedním z důvodů, proč na JSZPAZÚS vlastně koukat. Nemluvím teď o jejím hereckém výkonu, jenž by akademikům způsobil bolest jako porod čtyřčat, nicméně ti z vás, kteří tuhle slečnu obdivovali již v Transformers si tentokrát asi nadělají do trenek. Ilustrační obrázek přikládám zde a ten, kdo si hodně počká, uvidí i noční šaty padající k zemi. Milé.

To by bylo první pozitivum, tím druhým je vcelku obstojná porce humoru, kterou nám scenáristé dávkují v pěkně rozložených porcích. Přispívá tomu i obroublá mluva všech zůčastněných, především pak u Simona Pegga (fucků vyřkne nepočítaně). Ten hraje svého typicky mimózního jedince, kterého už umí zřejmě nazpaměť a kdybyste jej o půlnoci vzbudili a řekli mu, ať vás něčím rozesměje, udělal by zřejmě (pokud by vás nejdřív neposlal do hajzlu) tucet grimas na tento způsob.

Přesouváme se na opačnou stranu barikády, na které číhá jediný, zato po zuby ozbrojený voják. Jmenuje se Robert B. Weide a je to režisér. Musím se přiznat, že bych musel hooodně vzpomínat (vyvstávají mi pouze Klonové války, tam se ale o režii nedá mluvit, je to totiž čisté zvěrstvo), kdo mě naposledy nudil takovým způsobem, že jsem musel film jednoduše vypnout a dát si hodinovou pauzu. Tohle se totiž vážně nedalo vydržet.

O to horší je pak fakt, že celý scénář je (po stránce zábavy, co do děje je to čistočistý průměr) velmi obstojný a pod rukama někoho jiného by z něj mohla vylézt výborná komedie. Ne však v případě Weideho. Ten člověk je prostě Satan. Servíruje totiž tím nejunylejším stylem, jak to jen jde, kvanta dialogů, které se divák nejprve snaží všechny vstřebat, aby je postupně začal pomalu vypouštět a na konci odpadl úplně. Stačilo by třeba proložit je občas nějakou hudbou nebo něčím podobným. V tomto případě je to však po režisérské stránce čiré zlo, kvůli kterému se budete muset hodně kousnout, aby jste JSZPAZÚS vydrželi až do konce. Snad jen kvůli té Megan.

Tímto bych tak Weidemu rád předal čestnou cenu pro nejnudnějšího režiséra pod Sluncem a doporučil mu nějakou šokovou terapii, která by jej nakopla k pořádnému výkonu. Zazdít totiž takovým způsobem velmi nadějný námět (odkazy na Big Lebowského), ještě k tomu s prvotřídními herci (malé role má kompletní osazenstvo IT Crowd), to se vážně vidí jednou za... no za hodně dlouho. Sousloví "nuda k posrání" budiž v tomto případě absolutně výstižné.