Zabití Jesseho Jamese zbabělcem Robertem Fordem - 70%

Jesse James se měl původně na plátnech kin objevit již v roce 2006, leč díky nekonečnému přestříhávání (a Oscarům) se jeho premiéra odsunula až na konec loňského roku. Do regulérní české distribuce se sice neprotlačil, ke shlédnutí tak byl pouze na festivalech. Posledním z nich bylo v Brně, právě končící FEBIO. A jelikož se během týdne objeví také na pultech všemožných videopůjčoven, rozhodl jsem se mu přidělit štítek dvd.

Zabití Jesseho Jamese ... je vpodstatě pouhým převedením mýtu o legendárním pistolníkovi na filmový pás. Předem bych chtěl upozornit, že pokud od filmu čekáte návrat k westernovýjm kořenům budete navýsost zklamáni. Stopáž se totiž zastavila, na pro někoho úmorných 160 minutách, během kterých se kromě zmíněného činu v názvu filmu, nic podstatnějšího nestane. I přesto ale dokáže Jesse James svým stylem uchvátit nejednoho diváka.

Největší zásluhu na tom má jistě řežijní styl Andrew Dominika, díky jemuž proplujete snímkem jako nůž máslem. Já sám jsem se po nějakých 20ti minutách pomalému tempu bez problémů přizpůsobil a klidně řeknu, že bych se na Zabití Jesseho Jamese ... dokázal dívat i další hodinu navíc. Ve scénáři se celou dobu řeší samé vpodstatě bezpředmětné detaily typu Jesse odpravil toho a toho, díky Dominikovi tyto jinak nudné obrazy vyzní tím správným způsobem a divákovi rozohdně nudu nezpůsobí.

Co už ale k smrti unudit dokáže je naprosto otravný a přebytečný voiceover. Je sice pěkné, že nám vypravěč každých 15 minut vypráví, jak to vlastně bylo, ale někdy přecijen neuškodí když střihač vytáhne svůj nástroj a těchto samoúčelných a do sebe zahleděných pasáží nás zbaví. Problém mám také s poněkud mdlým začátkem, kdy se záporák vetře k Jamesovi, sdělí mu,"že je v tom, co dělá, fakt dobrej", načež jsou z nich v minutě skvělí přátelé. Na lesku ani nepřidá neustálé zmiňování osudného dne a připomínání blížící se smrti.

Mnoho z vás určitě zajímá jak si stojí Brad Pitt v hlavní roli. No řeknu vám narovinu, stojí si dobře. Pořád s ním mám ale menší problém. Ať se objeví v jakémkoli snímku (vyjma Podfu(c)ku) doplácí u mě na jakousi auru, která se kolem něj za ta léta vytvořila. Pro mě je tak Zabití Jesseho Jamese ... spíše filmem s Bradem Pittem než klasickým westernovým dramatem. Na jeho místě bych viděl mnohem radši (teď plácnu) např. Hugha Jackmana. Právě Pitta ale strčil do kapsy jeho protihráč Casey Affleck (ten kluk prostě válí), který se jako slizký zbabělec a zrádce jeví naprosto božsky a jeho oscarová nominace budiž oprávněná.

Za zmínku stojí rozhodně i hudba, kterou má na starosti Nick Cave a Warren Ellis, a která se na mnoha místech podobá Mansellovu tak hypnotickému počinu z Fontány. Důležitou složkou se stává především při klíčové scéně vraždy, díky níž dosahuje neskutečného přesahu a výborné gradace.

Zabití Jesseho Jamese zbabělcem Robertem Fordem je dlouhý film jak stopáží, názvem, tak i samotnou recenzí :). Rozhodně není určen pro každého, své diváky si ale bezesporu najde. Scénář sice na mnoha místech působí až poněkud zdlouhavě a přebytečně, díky výbornému režijnímu vedení vám ale film klidně uteče jako voda. Kromě toho shlédnete Pitta v roli, v jaké jste ho zatím neviděli a z nebes přivolaný hajzl Ceyho Afflecka vám způsobí nejednu spokojenou reakci. To vše za zvuků melancholické hudby, která dokáže velmi jednoduše strhnout. Já budiž příkladem.