Paříži, miluji Tě - 80%

Někdy se do distribuce dostanou filmy, které bychom tam vůbec nečekali. Je tomu tak i v případě dva roky starého a na festivalech promítaného Paříži, miluji Tě. Jedná se o směs celkem osmnácti vztahových minipříběhů, natočených jak známějšímy tak méně proflákutými režiséry a odehrávajících se v Paříži. Nutno také podoknout, že všechny části spolu prakticky vůbec nesouvisí a v samotném závěru jsou pouze protnuty jemnou červenou nití.

Jelikož jsem měl tu čest a zhruba před měsícem francouzskou metropoli navštívil (a byl jí také naprosto konsternován), bylo pro mě Paříži, miluji Tě něčím větším, než jen standartním filmovým zážitkem. Všichni tvůrci se každou sekundou snaží sdělit tvrzení, že Paříž je jednoduše kouzelná, navíc pokud si různé zlomky snímku vzali do parády takoví filmoví géniové jako např. Coeni, umožnilo mi Paříži, miluji Tě prožít skvělé filmové deja vu. Stačila pouhá blikající Eiffelovka, či noční záře kaple Sacre-Coeur a ta skvělá atmosféra mě pohltila i napodruhé.

Samotné minipříběhy nejsou samozřejmě kvalitativně na stejné úrovni. Nástup je velmi solidní, nato ovšem přijdou 2-3 poněkud hluché a chvílemi i k smrti nudící pasáže (japonský holičský salon). Poté už ale křivka začne stoupat nahoru, aby nakonec skončila u samotného vrcholu. Z těch nejkvalitnějších segmentů zmíním rozhodně počin Sylvana Chometa o dvou mimech a cestě k Eiffelově věži, neskutečně nadupaný (a podle mě nejlepší) příspěvek Toma Tykwera o vztahu herečky a nevidomého mladíka, a také závěrečný epilog (dá-li se to tak říci) americké turistky.

V několika částech je zajímavé sledovat typické trademarky různých režisérů. V paměti mi zůstane vyryt např. počin bratří Coenů s pro ně tak typickým pomalým zoomem na hlavního hrdinu, či segment Alfonse Cuarona, natočený na jeden dlouhý, sedmiminutový záběr. Za zmínku stojí také část odkazující na Sin City s Elijah Woodem, jež nabídne téměř identickou stylizaci jako zmíněné město hříchů.

Paříží, miluji Tě je pro mě srdcovou záležitostí, při jehož sledování jsem se chtěl do francouzské metropole co nejrychleji vrátit. Herci, hudba, ale hlavně nádhrená atmosféra dávají tomuto filmu další, dosud nepoznaný rozměr, leč každý ho ihned nespatří. S příslibem, že Paříži, miluji Tě, jsem rozhodně neviděl naposledy dávám velmi silných osmdesát procent a vůbec se nebráním možnému budoucímu zvýšení.