ČT - značka smrti

Časy, kdy jsem u televize proseděl třeba celý den jsou nenávratně pryč. Dnes u ní vydržím maximálně hodinu denně, a řeknu vám, že se někdy nestačím divit. Vezmu-li v potaz význam slov veřejnoprávní a komerční, poměrně jednoduchou dedukcí si vyvodím, že zatímco první jmenovaná by měla nabízet jakous takous kvalitní a chytrou skladbu vysílání, její komerční konkurentky by měly sklouzávat spíše k povrchní, někdy až dementní zábavě. Což o to, v mnoha případech se tomu tak opravdu děje, ovšem z toho, co nám v posledních dvou měsících servíruje Česká televize jde někdy hlava, a nejen ta, kolem.


V místní dramaturgii se zřejmě rozhodli "jít s dobou" a pracovali pod heslem: "nakoupit něco co tu ještě nebylo". To se sice povedlo, ovšem v tom negativním slova smyslu. Přesuňme se ale ještě na chvíli do časů, kdy bylo všechno toto neštěstí teprve v rozpuku, do časů, kdy české obrazovky brázdila Poslední sezóna. Osobně jsem z tohoto hnoje shlédl asi 90 minut čistého času, a na rovinu přiznám, že bych raději dělal všemožné domácí práce, než abych viděl, byť jen další minutu z tohoto "díla". Martin Dejdar se nechal slyšet, že se prý v roli našel a doufá, že se mu další podobné role jen pohrnou. Já jsem za něj rád, protože když se člověk najde, je to vždy událost, ale abych si kvůli tomu zruinoval kariéru (zdravíme na natáčení rumunského či makedonského filmu), to nevím. Ale proti gustu...


Za loňský rok tak měly Kavčí hory pouhý jeden zářez, což lze považovat za poměrně značný úspěch. Jakmile jsme ale otočili poslední list kalendáře a zjevilo se číslo 2008, nastalo peklo. Ihned zpočátku roku se na nás vyhrnuly naučné pořady jako Záhady Toma Wizarda, Hrůzostrašný dějepis (název odpovídá), či naštěstí velmi rychle zrušený Detektor. Staré rány otevírat raději nehodlám, popojedeme tedy k něčemu novějšímu.


Osudný den - úterý, čas - 21:40. Na scénu přichází Zuzana Bubílková a chystá se nám říci, Co týden vzal. I když mě její původní společné pachtění s panem Šimkem nějak extra nebralo, dnes bych za něj dal cokoliv. Vtipná polovina této dvojice je už ale bohužel po smrti a tak jeho všudypřítomný sarkastický tón a smysl pro humor už nespatříme. Paní Bubílková se tak ve své vlastní show snaží vydat za dva. Rádoby vtipné glosy si píše evidentně sama a tak aby člověk zábavné momenty hledal pod mikroskopem (ani tak je nenajde). Moderátorka navíc působí i pod tunou make upu jako vyžilá zombie a divák má chuť po ní něco hodit. Byl bych nejradši kdyby si své místo se Šimkem vyměnila (ano, možná morbidní, ale někdy se na to vážně podívejte) anebo alespoň na věky věků slezla z obrazovky a už nikdy nevyšla před kamery. Její "show" totiž ničí nejen diváky, ale i jinak kvalitní produkci Aleše Ulma. Možnost shlédnutí pořadu vám raději ani nabízet nebudu, neboť může mít smrtelné následky, případné hazardéry odkazuji alespoň na stránky České televize.


Poslední rána ale přišla dnes ráno. Narozdíl od už zmíněné politické taškařice je debilní hned samotný název - Případy detektiva Packala. Průvodcem je mě jménem neznámý, avšak tváří povědomý idiot, který v loňském roce moderoval pořad DJ divák na stanici Óčko. Pro lepší identifikaci je to ten, dle chování naprosto nejprimitivnější z všemožných tváří hudebího programu. V tomto trendu úspěšně pokračuje i v České televizi, divák tedy neví, zda se má smát nebo nadávat, neboť tento slovy nepopsatelný paskvil překypuje trapností až hanba.

Napadají mě dvě možné úvahy, jak mají Případy detektiva Packala vlastně působit:
1. Vše je bráno naprosto vážně a tvůrci pořadu jsou poněkud zaostalí, přičemž si to samé myslí o divákovi.
2. Má se jednat o naprosto trapnou nadsázku, jejímž záměrem je pobavit děti tahající za sebou kačera. I oni by ale při shlédnutí nejspíše vzali nejbližší, co nejtvrdší předmět a "mrskli" jej směrem k obrazovce.

Ti z vás, kteří mají stále mlhavou představu nechť přejdou sem.


U nás platí rčení, že v nouzi poznáš přítele. Já poznal hned dva - jmenovali se lavor a diazepam. V Anglii je zase oblíbená věta: "You never know, how deep the shit hole goes.", a i ta je v tomto případě pravdivá. Doufejme jen, že naše veřejnoprávní televizní odnož už na své dno dopadla a během pár měsíců se opět odrazí směrem vzhůru. Pokud ne, Bůh s námi.