Zack and Miri Make a Porno - 90%

LET US FUCK!

Kevin Smith kašle na všechny. Na studia, producenty nebo na výdělky. Jediné co ho zajímá jsou fanoušci, pro které vždy jednou za čas natočí se svou partou dvorních herců výborný film. Pokud se nejedná zrovna o Tátu na plný úvazek, je opravdu velmi pravděpodobné, že se z něj bude krátce po premiéře citovat hromada hlášek. Bylo tomu tak u Jaye a tichýho Boba nebo druhých Clerks a teď i u Zack and Miri Make a Porno, což je film, který Smith avizoval již dlouho dopředu. Protentokrát se obešel bez zmíněného Jaye nebo Randalla (i když Jason Mewes a Jeff Anderson nechybí) a dal plný prostor jednomu z komediálních králů současnosti - Sethu Rogenovi a nestárnoucí Elizabeth Banks.

Zack a Miri to měli v Americe sakra těžké. Jedná se sice o komedii o celoživotním přátelství, ovšem ať už to bylo slovíčko Porno v názvu nebo fakt, že se v celém filmu notně souloží a čtyři písmena v pořadí F U C K jsou zde těmi nejčastějšími, Smithovi zkátka stála v cestě spousta překážek. MPAA mu nejdřív napařila nejvyšší možný rating (tj. nejmenší přístupnost), aby se mu nakonec podařilo uspět až u odvolací komise. K tomu zákaz propagace v několika státech (o změnách plakátů zde), no zkrátka pro spoustu filmařů takřka bezvýchodná situace a jasný komerční propadák. Ne však pro Smithe, kterého opět podrželo hardcore jádro jeho fanoušků, jež filmu pomohli skoro se zaplatit už při uvedení v kinech.

Zack a Miri jsou v jádru klasickou "smithovkou", na které je rukopis jejího režiséra a scenáristy v jedné osobě, sakra znát. Kdo si pod touto větou těžko něco představuje, prozře už prvních minutách. Všichni zúčastnění nadávají jako pěkná hovada a produkují sice obroublý, leč geniální humor plný životních pravd. Ty lze ze začátku možná hůře identifikovat, nicméně s postupující stopáží začnou všechna moudra vyplouvat naprosto nenuceně na povrch. Je tedy nutno opět zmínit Smithovo jméno, jeho scénář je totiž (opět) brilantně napsanou látkou po všech stránkách.

Mohl bych tu vyjmenovávat snad stovku skvělých hlášek a tuny božích scén, které opět parodují půlku filmového vesmíru (tentokrát mají hlavní roli Star Wars), ale neudělám to. Stačí snad, když řeknu, že jsem si musel dát v půlce filmu malou pauzu, protože už jsem se prostě nemohl smát, jak mě bolela pusa. A to už se nestalo hodně, hodně dlouho, snad u těch druhých Clerks. Rogen si zde po ne až tak povedeném Pineapple Expressu napravuje reputaci a pod Smithovým vedením předvádí sice svou klasickou kreaci citlivého burana, ovšem dovedenou k naprosté dokonalosti. Mezi ním a Elizabeth Banks to v průběhu filmu začne jiskřit takovým způsobem, až z toho jde mráz po zádech. Režisér zkrátka dovede všechny důležité scény podat tak, aby se jejich účinek dostavil v míře maximální.

Někdo může Zackovi a Miri vyčítat, že je jejich děj vcelku předvídatelný, závěrečné protnutí linií ne tak úderné jako ve zmíněných Mužích za pultem nebo že snad Smith před koncem mírně zvolní. Něco na tom pravdy možná bude, nicméně způsob, jakým nás režisér zaplavuje tunou humoru a emocí to všechno bohatě vynahrazuje, čímž se z těchto rádobynedostatků stávají pouhé mírné vady na kráse. Pochopíte to sami, až se budete usmívat tím správně potutelným způsobem a vézt se na brilantní atmosféře po celých 90 minut (délka mimochodem akorát - výborné).

Smith zkrátka natočil svůj další opus, který už teď může aspirovat na kultovní status. O Zackovi a Miri sice zatím (kromě Smithových fanoušků) až tolik lidí neví, jejich genialitu však ukáže čas. Garantuji vám, že za několik let budou stát po boku novodobé komediální elity. Pod jejich velmi obroublou (ale naprosto boží) slupkou se totiž skrývá velmi citlivý příběh, který vám toho dá víc než většina letošních romantik najednou. Díky moc, Kevine a za dva roky znovu, prosím.
Nebýt uvedení až v březnu 2009 byla by to bezkonkurenčně komedie letošního roku.

P.S. Mám sto chutí dát stovku, uvidíme co řekne druhé zhlédnutí, už teď se těším.