Výměna - 60%

Clint Eastwood režijní Oscary rád. Už má doma vystavené dva, a protože na ty zlaté hlavy dosedá prach rychleji než by bylo zdrávo a uklízečku už to nebaví pořád čistit, snaží se náš milý stařík (je mu už 78) o další zářezy. A protože mu zdraví pořád slouží, přichází letos, opět po roční pauze, s dvěma filmy. Pro fanoušky Drsného Harryho tu je Gran Torino (objeví se zde VELMI brzy), ve kterém se už v ukázkách tváří Clint jako největší macho na planetě, akademikům je zase určena Výměna. A právě jí se dnes podíváme na zoubek.

Film vypráví skutečný příběh Christine Collinsové, která jednoho dne po návratu z práce musí čelit zmizení svého devítiletého syna. Měsíce ubíhají, Christine ztrácí naději, jednoho dne ji však v práci navštíví policisté s radostnou zprávou - Walter žije. O to větší šok pak přichází při jejich prvním setkání. Christine zjišťuje, že chlapec, který jí byl navrácen, rozhodně není její syn a snaží se vše uvést policii na pravou míru. Ta má však na ní nezlomnou moc, díky které se jí podaří zahnat Christine do kouta.

Eastwood spolu se scenáristou vyprávějí příběh ve třech dějových linkách. Ta hlavní nám nabídne stokrát viděný příběh o síle lidské duše a snaží se nám nakukat, že když člověk věří, mohou se začít dít neuvěřitelné věci. Angelina Jolie se k tomu snaží sypat z pusy snad tisíc různých variací na sousloví "my son", nicméně nějaké emoce v divákovi vyvolá jen těžko. Do hlavní role se totiž absolutně nehodí a v celém filmu působí spíš jako pěst na oko. Herecky sice ukazuje, že je schopna předvést kvalitní výkon, nicméně koukat se na její neustále brečící a nesympatickou postavu 140 minut, není zrovna dvakrát příjemné.

Druhá linie je o poznání zajímavější. Je situována na opuštěnou farmu, kde se kdysi děly ne zrovna příjemné věci. Eastwood právě v těchto momentech ukazuje své režijní kvality naplno a konečně dokáže na diváka skrz plátno přecedit nějaké ty emoce. Pomáhají mu v tom také výborní herci, kteří s ním ruku v ruce dokážou skvěle podat i jen obyčejný flashback, který je plný napětí a tíživé atmosféry. Problém však nastává ve chvíli, když Eastwood začne oba tyto příběhy lineárně vyprávět. V tu chvíli se mu Výměna začne rozpadat pod rukama, obě linky totiž není schopen podat tak, aby se vkusně doplňovaly a tvořily tak konzistentní příběh. Takhle to spíš vypadá, že se díváme na dva odlišné filmy.

A to jsem ještě nezmínil závěrečný, ač 50 minut dlouhý dovětek, ve kterém se pro změnu podíváme k soudu a jeho vyřešení celého případu. Tato část je však (až na pár vyloženě lahůdkových momentů - flashback) vyloženě nejslabší a v kontextu celého filmu se jeví naprosto zbytečně. Z Výměny se tak rázem stává vcelku nezáživná nuda, jíž ke konci notně dochází dech. Herci se můžou sice přetrhat, kdyby však Eastwood místo tohoto dovětku použil dvě, tři věty před závěrečnými titulky, byl by výsledný dojem z filmu daleko pozitivnější.

Po herecké stránce se mu toho totiž vytýká jen těžko. Ano, Angelinu bych sice nejraději poslal zpátky do Wanted a Oscara jí nedal ani za mák, odhlédnu li však od odporného účesu, musím uznat, že na té holce něco málo je (i přesto, že mě svými emocemi často hodně míjela). Ani John Malkovich nijak nezklamal a odvedl svůj vysoký standart, což se dá ostatně říci i o technických kvalitách filmu. Eastwood se evidentně učil od velkých mistrů (dlouhé záběry na policejní stanici mi dokonce připomněly zlaté časy Scorseseho) a ať už z hlediska kamery, výborné výpravy nebo hudby není Výměně co vytknout.

Eastwood si ale bohužel vzal velmi rozmáchlý scénář (navíc v mnoha ohledech naprosto průměrný), který zkrátka nezvládl ukočírovat. Jednotlivé linky skládá do filmu velmi nešikovným způsobem, což má za výsledek velkou nekonzistenci. Závěrečný dovětek pak působí naprosto zbytečným dojmem, díky čemuž se Výměna řadí do nijak výjimečného nadprůměru, který snad (ano, doufám v to) Akademie nijak neocení. Zkrátit o dobrých 40 minut a můžeme se o něčem bavit, takhle lepších 60.