Nouzový východ - 80%

Ti dva už se jednou setkali. Před deseti lety na palubě Titanicu předvedli jednu z nejúchvatnějších romancí filmové historie a spolu s Jamesem Cameronem a jedním velkým kusem ledu měli na svědomí komerčně nejúspěšnější snímek všech dob. Kate to vyneslo nominaci na Oscara, Leo tenkrát ostrouhal, mohlo jej ale těšit, že se alespoň mohl zúčastnit práce na 11-ti oscarovém bijáku (v té době to bylo absolutní maximum), který mu otevřel dveře do Hollywoodu. Nyní je tahle dvojice zpět, jsou o deset let starší a objevují se v o poznání komornějším filmu, který by se dal tak trochu označit jako nepřímé pokračování Titanicu (jen kdyby tenkrát Leo nezařval).

Na začátku Nouzového východu to totiž vypadá, jako bychom se vrátili na největší loď světa a opět viděli to neuvěřitelné jiskření mezi mladými tvářemi. DiCaprio je opět ten nevybouřený chlapec plný ostrovtipu, Kate znovu nebesky krásná, zkrátka romance jako víno. Je tu ale jedna zásadní změna - Sam Mendes, režisér geniální Americké krásy, který se nikdy nespokojil s něčím tak povrchním jako je obyčejná romantika, ať už v ní figuruje velká loď nebo třeba zástupy teroristů. Nouzový východ se tak zaobírá vztahem této na první pohled naprosto ideální dvojice po několikaletém soužití a ukazuje všechny stinné stránky společného života.

Frank Wheeler pracuje kdesi v kanceláři a ačkoliv ho jeho práce vyloženě sere, zůstává jí díky finančnímu obnosu věrný. Naproti tomu jeho vyvolená April je typickým příkladem ženy v domácnosti, která má na krku dvě děti a dennodenně se stará o luxusní dům. Jejich vztah se nezdá být zrovna ideálním, hádky jsou čím dál častěji na denním pořádku a neshod je požehnaně. April tedy přijde s nápadem, který by měl jejich manželství dostat opět do starých kolejí - odstěhovat se na nějaký čas do vysněné Paříže. Zpočátku se to zdá jako skvělá a jednoduchá idea, která vše razantním způsobem vyřeší, první pohled ale hodně klame.

Je nutné přiznat, že koukat na Nouzový východ není žádný med a ten, kdo čeká nějakou osudovou romanci (nenechte se obelhat plakátem), nechť si jde po svých. Mendes totiž ukazuje, podobně jako v Americké kráse, všechny možné neduhy manželství, které už jaksi nemá co nabídnout, přičemž nezůstává jen u nějakých bezduchých slovních přestřelek, ale hrdiny vykoupe v pořádných sračkách a ždímá jejich problémy až na dřeň. Frank s April tak řeší především sebe a děti u nich hrají až tu úplně poslední roli, které se dostane pozornosti v těch úplně nejkrajnějších případech. Podobně sarkastický styl a'la Lester Burnham rozhodně nečekejte, tihle dva na to jdou velmi ostře, až to schytává nejen jejich dům nebo známí, ale především jejich nalomené osobnosti.

V několik chvílích jsem dokonce litovat, že mi není o nějakých deset let víc, abych se postavám ještě více přiblížil a ponořil se do jejich problémů, co to jen jde. Takhle jsem se totiž v prostřední části chvilkami nudil, to co přišlo v závěru byla ale hotová smršť, která musela jednoduše pohnout s každým. Zásluhu na tom mají, kromě Mendese, i obě ústřední tváře. Někoho tak sehraného jako právě Lea s Kate už jsem dlouho neviděl a pevně věřím, že minimálně něžnější polovička z této dvojice si v únoru přijde díky svému fenomenálnímu výkonu (Leo o moc nezaostává) pro zaslouženého Oscara.

Ačkoliv uplynulo už nějakých deset dní od toho, co jsem Nouzový východ viděl, většina výhrad mi za tu dobu pomalu ale jistě vymizela z mysli a zůstalo jen to nejlepší (respektive nejhorší z celého vztahu). Film možná není tak komplexní a neoperuje na tak velkém prostoru jako Americká krása a v prostřední části mě místy až tolik neoslovoval, nic to ale nemění na tom, že se jedná o další perfektní zářez v kariéře maestra Mendese, který zřejmě nikdy nenatočí špatný snímek. Místy velmi nepříjemné a depresivní, přitom však velmi strhující, nejen díky geniální režii (a hudbě, Thomas Newman opět těžce ruluje), ale také díky famózním hercům. Uvidíme, co řekne druhé zhlédnutí.