Duel Frost/Nixon - 70%

Oscaři jsou za dveřmi a protože Ron Howard natočil svůj poslední film před dvěma lety, nesmí na nich letos chybět. Sám je totiž zdárným příkladem toho, že jinou látku točit zkrátka neumí. Šifra bolela pořádně (nikdy jsem ji nevydržel v kuse dokoukat), Howard si tedy vzal k ruce pořádného scenáristu (Peter Morgan - oscarová Královna nebo Poslední skotský král), který v tom tak trošku umí chodit a podobná dramata mu jdou vcelku od ruky, schopné herce, ale především - téma, jež zajímá Akademii. Už z traileru tedy bylo jasné, na koho se budou v těchto dnech vypisovat kurzy v těch nejprestižnějších kategoriích a vida - je tomu skutečně tak.

Aféra Watergate je, myslím, velmi vděčným námětem, jenž se dočkal již mnoha filmových podob, a za který se takřka vždy udělovala nějaká ta ocenění. Tentokrát se za celou záležitostí ohlížíme díky dvěma hlavním protagonistům - Davidu Frostovi, slavnému to moderátorovi talk show, jemuž sebevědomí rozhodně nechybí, což ukáže svým odhodláním, vyzvat druhou klíčovou postavu - odstoupivšího prezidenta Richarda Nixona - k televiznímu duelu, kde by se měl náhled na celou věc řádně ucelit. Frost ale v podobných záležitostech moc chodit neumí, má tedy k dispozici několik pomocníků, na Nixona řádně vysazených. Jeho protivník je zase naprostým opakem - vypjaté televizní rozhovory jsou u něj na denním pořádku, stejně jako jeho argumentace, kterou zažene do kouta sebenepříjemnější otázku.

Nic tedy nebrání tomu, aby se kdesi v obyčejném domku za dohledu několika kamer rozehrál souboj dvou protipólů, čechraný dalšími nepříjemnými skutečnostmi typu nedostatek financí. Tomu všemu už ostatně napovídaly i ukázky, byla tedy pouze otázka, zda se Howard dokáže vymanit ze stínu obyčejného rutinéra, jenž sice dokáže natočit kvalitní film, kterému však chybí jakákoliv hloubka či přesah, a na který si za pár let vzpomene sotva pár jedinců. A s Duelem Frost/Nixon je to velmi podobné, ostatně, několik hodin po zhlédnutí se mi výsledek značně rozpliznul a na mysl mi začínají přicházet spíše negativní stránky.

Přitom je více méně vše na svém místě tak, jak má být. I přes smršť dialogů, která se minutu co minutu valí, funguje Frost/Nixon jako pěkný trip do minulosti popisující jednu z nejznámějších afér let minulých. K tomu leze na povrch spousta nepatřičných detailů, oba hlavní protagonisté se do sebe po úvodním seznámení pouští víc a víc a jejich nelítostný a gradující souboj před hledáčkem televizních kamer se mění ve hru na kočku a myš, kde se role obou tváří pomalu mění. Každý protivník má toho druhého velmi dobře přečteného, čehož Howard místy využívá k malé interakci s divákem, během které mu napovídá, na kterou stranu zrovna dopadne balónek.

To všechno je fajn, stejně jako zmínění herci. Všemožné nominace Franka Langelly nejspíš hovoří za vše a výtky ke zbytku obsazení v čele s Michaelem Sheenem (jeho potroublý široký úsměv mě prudí už delší dobu - značně subjektivní) a Kevinem Baconem se také vznášejí jen těžko. To ale nic nemění na tom, že Duel Frost/Nixon je naprosto předvídatelným snímkem, což Howardovi značně podkopává nohy. V Čisté duši se mohl opřít alespoň o pointu (?), která celé věci okamžitě dala jiný rozměr, novinka ale nic zásadního nepřináší. Kouká se na to dobře, to bezesporu, nicméně právě zmíněná předvídatelnost brání průchodu jakýchkoliv emocí (a že je k tomu prostor) nebo pořádnému závěrečné gradaci.

Na tu sice dojde také, nicméně už od dobré poloviny je její příchod ve vzduchu cítit takovým způsobem, že diváka nemá absolutně ničím překvapit. Mírnou výtku by zasloužil i Morgan, jehož načrtnutí ústředních postav dostává ke konci řádných trhlin. Vyobrazit totiž Frosta jako bezstarostného floutka, jemuž stačí pár hodin hlubšího studia a rázem je z něj hotový Superman, to se může kdekomu příčit.

Duel Frost/Nixon je zkrátka filmem, na kterém se dá nedostatků najít vcelku dost, nakonec jej ale stejně musíte pochválit, neboť se po řemeslné (hudba, kamera) a herecké stránce jedná o naprostý vrchol, jejž sráží pouze Howardova rutinní režie a s ní související předvídatelnost. Škatulka snímku, který je určen přímo pro Akademii, byla bezchybně naplněna, na své si tedy přijdou nejen milovníci politických dramat, ale i zvědavci toužící vědět, za co se dnes vyhrávají zlaté sošky. No to zase ne, každopádně nadprůměrných sedmdesát s přihlédnutím k tomu, že si na Howardovu novinku za pár let nikdo ani nevzpomene.