Hned zkraje uznávám, že slib, který jsem si předsevzal (to jest, že o Milkovi už nikdy nic nenapíšu), nesplním. Asi za to může to momentální nachlazení, každopádně proč si na druhou stranu na nový film Guse Van Santa neplivnout. S přibývajícími dny od zhlédnutí ve mě totiž těžce klesá (momentálně jsem na padesáti) a při vzpomínce na utrpení, které jsem při něm prožíval se mi řádně zvedá žaludek. Navíc - v nedávno zveřejněných oscarových nominacích sebral Netopýrovi vítr z křídel hned ve dvou důležitých kategoriích (film, režie), což mě nakrklo způsobem nevídaným.
Ale k věci. Po oznámení nominací se většinou každý rok stává, že filmy, které jsou v nich nakonec jmenovány, se posunují žebříčkem IMDb (a v tržbách) směrem vzhůru. Lidé na ně zkrátka chodí a dávají jim devítky či desítky. Ne v případě Milka, který se z původního 180. místa propadl někam k 223. a nadále klesá. Diváci zřejmě pochopili, že kritici se ve vynášení do nebes toho životopisu pěkně zmýlili a dávají to Milkovi pěkně sežrat. Ten je totiž ve skutečnosti odpornou homosexuální agitkou, ve které Sean Penn většinu času nechutných způsobem přehrává a culí se jako KOKOT, jemuž byste v mžiku vlepili pár facek. Pointa? Kopněte do rozkroku všechny filmaře, kteří se snaží s filmy o homosexuálech uspět na Oscarech.
P.S. Autor si je vědom irelevance žebříčku IMDb a Dobrého Willa Huntinga považuje za velmi kavlitní film.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat